Většina buněk dospělého organismu je vysoce funkčně specializovaná a má jen omezenou schopnost dělení. V r. 2006 objevená metoda přípravy indukovaných pluripotentních buněk (iPSC, induced Pluripotent Stem Cells) umožňuje tyto specializované buňky vrátit zpět ve vývoji a připravit z nich buňky podobné buňkám raného embrya. Získané buňky jsou pluripotentní, tedy mají schopnost diferencovat do mnoha různých buněčných typů (podrobněji v první části článku, Živa 2016, 4: 150–154). Reprogramování tělních (somatických) buněk v buňky indukované pluripotentní je složitý proces. Buňky by po reprogramování měly splňovat charakteristické znaky pluripotence, zejména být schopny neomezené sebeobnovy a diferencovat do všech tří zárodečných vrstev – ektodermu, mezodermu a endodermu. K ověření úspěšnosti reprogramování a potvrzení identity a kvality vytvořených iPS buněk lze využít škálu biologických metod od jednoduchého hodnocení morfologie po charakterizaci změn na epigenetické, genové a bílkovinné (proteinové) úrovni. Dalším a zároveň nejpřísnějším hlediskem je hodnocení funkční pluripotence. Funkční charakteristika zahrnuje in vitro diferenciaci iPS buněk a potvrzení přítomnosti buněk všech tří zárodečných vrstev a in vivo hodnocení pluripotence, což je sledování vzniku buněk všech tří zárodečných listů po přenosu iPS buněk do živého organismu.

Most cells of an adult organism are functionally specialized and have a limited proliferative potential. In 2006, the possibility to turn back the developmental clock and to reprogram these specialized cells back into cells resembling the state of an early embryo was discovered and named induced pluripotency. Resulting induced pluripotent stem (iPS) cells are capable of differentiation into many cell types (details in Part 1 of this article, Živa 2016, 4: 150–154). Reprogramming of somatic cells into pluripotent stem cells is a complicated process. Properly reprogrammed cells should show characteristics of pluripotent cells, mostly unlimited self-renewal through cell division and the capability to differentiate into cells of all three germ layers (ectoderm, mesoderm, endoderm). Many biological probes, ranging from a simple evaluation of cell morphology to cell characterization on an epigenetic, gene expression and protein level, are used to confirm these properties of the reprogrammed iPS cells. Another and the most stringent test is the evaluation of the functional pluripotency. This can be done by in vitro differentiation of iPS cells or by implantation of iPS cells into a recipient organism, in both cases followed by the detection and identification of cells characteristic of all three germ layers.