Jak dosahovali renesanční malíři efektu hloubky prostoru? Jak navozuje El Greco pocit přítomnosti postav v prostoru před obrazem? Dokáže kubismus vysvobodit objekty ze zajetí prostoru? Kniha matematika a fi losofa Ladislava Kvasze nejen odpovídá na tyto dotazy, ale přináší srozumitelný a dostatečně vyčerpávající výklad klíčových epizod ve vývoji moderní geometrie. Abstraktní a často obtížně pochopitelné matematické myšlenky totiž nacházíme v malířství vyjádřeny v konkrétní, názorné a intuitivně uchopitelné podobě. Historikům a milovníkům výtvarného umění z řad širší veřejnosti kniha poskytuje nový úhel pohledu na to, co už znají. Matematikům zase propojení dějin geometrie s dějinami malířství dává možnost obohatit výklad této disciplíny o nové souvislosti. Výklad geometrických triků, použitých při tvorbě jednotlivých obrazů, jejichž reprodukce kniha přináší, nabízí praktickou využitelnost pro interpretaci dalších výtvarných děl.

Polemika o kalich na basilejském koncilu 1431–1433

Jednání Čechů s basilejským koncilem lze označit za vrcholný okamžik husitské revoluce. V knize se těší pozornosti počáteční fáze této mimořádné dějinné události. Autor navazuje na řadu starších pokusů popisujících slyšení husitů v Basileji a nastoupení cesty k uzavření kompaktát, jde ale do větší hloubky i šíře a rozsáhlým rukopisným studiem odhaluje řadu nových detailů, vazeb a souvislostí. V centru jeho pozornosti stojí kauza (teologie) přijímání laiků z eucharistického kalicha, která v Basileji rychle opanovala diskusi a byla hybatelem dění. A je to právě sledování symbiózy středověkého učeneckého idealismu a politického pragmatismu, co mu otevírá cestu k přesvědčivým odpovědím na rozhodující otázky – kolik bylo zápasících stran, čeho chtěly dosáhnout a jaké postupy i teorie uplatnily k prosazení svých záměrů a obhajobě svých přesvědčení.

Kniha mapuje způsoby, jakými se psychologická koncepce vývoje subjektivity a emočního zrání, kterou formuloval britský psychoanalytik a pediatr Donald Winnicott, rozvíjí a aplikuje v rámci politických teorií. Sílící přesvědčení, že politické teorie není možné oddělit od teorií psychologických či psychoanalytických, se v rámci winnicottovských studií projevuje dvěma různými přístupy. Buď je možné obrátit se k Winnicottovi z kontextu konkrétních politických či sociálních teorií a užívat ho jako opory či inspirace pro zodpovězení otázek formulovaných v těchto rámcích. Nebo je možné pokusit se ze samotné Winnicottovy koncepce domyslet a rozvinout důsledky platné pro oblast sociality a politické teorie. Tato kniha věnuje prostor oběma strategiím. V první části postupně rozvíjí myšlenky Winnicotta až do fáze zcela konkrétních reflexí týkajících se sociálně-politických fenoménů, včetně demokracie, politického prostoru, kulturní zkušenosti a života v institucích. Odkazuje se přitom na texty M. H. Bowkera, A. Buzbyové, J. Elkinse, M. A. Diamonda, J. LeJeuna a D. W. McIvora. V další kapitole se pak kniha věnuje způsobu, jakým Winnicottovu psychologii užívá ve své teorii uznání čelní představitel kritické sociální teorie Axel Honneth. Poslední kapitola představuje přístup současné liberální politické teoretičky Marthy Nussbaumové, která považuje Winnicotta za klíčového autora umožňujícího formulovat politickou psychologii, jež odpovídá liberálnímu politickému režimu.

Vydalo Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., pro Kancelář Akademie věd ČR,
Edice Strategie AV21 | Evropa a stát: mezi barbarstvím a civilizací
46 stran, elektronická verze
Ke stažení

Donedávna se v naší zemi tématem přímé demokracie zabýval kromě několika odborníků a politiků málokdo. Dnes je to téma živé veřejné diskuse, která probíhá i na půdě parlamentu a vlády, přičemž v drtivé většině případů je to diskuse o referendu, nejčastěji zvažovaném nástroji přímé demokracie, do té míry, že v běžné debatě se u nás začínají termíny „přímá demokracie“ a „referendum“ užívat téměř synonymně. Referendum znají ústavy mnoha zemí včetně České republiky již delší dobu. Ale zatímco doposud šlo o nástroj používaný spíše mimořádně, v současné době v něm mnozí zastánci přímé demokracie vidí jednu z hlavních institucí nového demokratického pořádku.

Průzkumy veřejného mínění už delší dobu ukazují, že v mnoha demokratických společnostech roste počet lidí, kteří by chtěli ovlivňovat politiku svého státu nebo své obce nejen tím, že jednou za čas odevzdají ve volbách svůj hlas. Důvodem nemusí být nespokojenost s politickou reprezentací. Může jím být jednoduše přání vést aktivnější občanský život. Na druhé straně však přímá demokracie může vyvolávat obavy. Co když referenda, přinejmenším v našich podmínkách, demokracii nezlepší, nýbrž zhorší, anebo ji dokonce zničí? Brožura Referendum a zastupitelská demokracie představuje institut referenda ze tří různých úhlů pohledu, ze kterých by se měla osvětlit většina naznačených problémů. V první části je to pohled právnický, ve druhé pohled sociologický a ve třetí pohled politologie a politické filosofie.

Cílem této příručky, kterou vytvořili autoři Akademického fóra při Filosofickém ústavu AV ČR, není dát jednoznačnou odpověď či praktické doporučení, ale ukázat, jaké jsou základní souvislosti, na které by se nemělo zapomínat a bez jejichž zohlednění nelze na otázky přímé a zastupitelské demokracie přesvědčivě odpovědět, ať už je výsledná odpověď jakákoliv.

Ve verzi pro střední školy je příručka doplněna praktickými cvičeními.

http://akademicke-forum.flu.cas.cz/

Jak starověká minulost Číny může utvářet její politickou budoucnost

Ťiang Čching (Jiang Qing v přepisu v pchin-jinu, narozen 1953, žije v Číně) je považován za jednoho z nejvýznamnějších konfuciánských filosofů současnosti. Proslul svojí koncepcí ústavního konfucianismu neboli politického konfucianismu. Podobně jako se v Evropě v aktualizované formě navazuje na antické Řecko a Řím a na křesťanství a osvícenství, v Číně dochází zvláště v posledních desetiletích k navazování na prvky tradiční čínské civilizace, především na konfuciánské motivy, jež se v Číně uplatňují v různých interpretacích již dva a půl tisíce let. Filosofií Ťianga Čchinga se proto zabývají nejen konzervativci, ale v modernizačním čtení také socialisté a liberálové – a to jak teoretici, tak politici a další aktéři veřejné sféry.

Aktualizace a znovupromýšlení tradic (v tomto případě konfucianismu) jsou důležitým předpokladem pro definování procesu modernizace, přičemž poznání nezápadních civilizací je důležité také pro sebeporozumění „Západu“. Z těchto předpokladů vycházel i tým překladatelů této knihy, který sice nezastává konfuciánskou filosofii Ťianga Čchinga, ale je si vědom toho, že v rámci plurality názorů je důležité poznat odlišná významná teoretická stanoviska. Toto poznání je nutným předpokladem interkulturní komunikace.

Denier hoard dating back to the end of the 10th century and found in Chýšť

Denárový soubor nalezený v létě 2015 v okolí obce Chýšť (okr. Pardubice) představuje uzavřený a svou početností mimořádný celek. Na základě rozboru jeho obsahu je možno podrobněji dokumentovat činnost mincoven v Praze a na Vyšehradě na sklonku vlády knížete Boleslava II. (972–999). Nález významně doplňuje i naše znalosti o stavu české společnosti a o charakteru ekonomických procesů probíhajících na konci 10. století, tedy v období předcházejícímu hluboké krizi českého státu.

Kniha je v češtině a angličtině.

Svazek č. 32 (LVI) přináší pět studií zaměřených na dějiny filosofie, dějiny literatury a vědění raného novověku. Aneta Kubalová (Univerzita Palackého Olomouc) analyzuje objevně třináct kázání známého saského luterského teologa Matthiase Hoëho von Hoënegg z období třicetileté války. Martin Žemla (Univerzita Palackého Olomouc) zkoumá pojetí metafyziky světla v dílech Valentina Weigela. Stefan Heßbrüggen (Vyšší ekonomická škola, Moskva) se zabývá málo známou kontroverzí o pojetí filosofie mezi Ottou Casmannem a Danielem Hoffmannem na přelomu 16. a 17. století. Jana Černá (Západočeská univerzita Plzeň) zpracovává téma lidské důstojnosti rozvíjené v iberoamerické literatuře 16. století. Hana Ferencová (Univerzita Palackého Olomouc) zkoumá cestopis Johna Swintona, který navštívil mimo jiné české země v první polovině 18. století. Svazek obsahuje rovněž recenze novější domácí a zahraniční literatury k intelektuálním dějinám raného novověku.

V angličtině a němčině. Ke studiím jsou připojena česká resumé.

V roce 2017 uplynulo 110 let od narození a současně 40 let od smrti Jana Patočky, nejvýznamnějšího českého filosofa 20. století. Taková jubilejní příležitost se stala výzvou nejen k očekávaným a spíše formálně oslavným proslovům, ale také k veřejnému filosofickému zamyšlení nad významem a celkovým smyslem filosofického díla profesora Jana Patočky. Dne 28. března 2017 se na půdě Filosofického ústavu AV ČR jako výsledek součinnosti Oddělení pro studium moderní české filosofie a Archivu Jana Patočky při Centru pro teoretická studia uskutečnilo kolokvium nazvané Patočkovo myšlení a dnešní svět. Zúčastnili se jej čeští badatelé, z nichž někteří Jana Patočku a jeho působení osobně zažili jako jeho univerzitní posluchači a poté účastníci jeho bytových seminářů a přednášek z let 1973–1976, kdy obnovená totalitní komunistická diktatura profesoru Patočkovi znemožnila pedagogickou činnost na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Právě toto výchozí složení účastníků utvářelo vlastní smysl celé akce – připomenout druhý život Patočkova myšlení v jeho původním prostředí české fenomenologické filosofie, jež Jan Patočka svým působením založil a rozhodujícím způsobem utvářel, a tím také ukázat, jak se Patočkova filosofie dnes odráží v myšlení jeho bezprostředních žáků i mladší generace. Soubor textů šesti českých patočkovských badatelů předkládá odborné a zainteresované veřejnosti rozve¬dené verze většiny autorských příspěvků přednesených a věcně diskutovaných na uvedeném patočkovském kolokviu. Ukazuje tak, že Jan Patočka je pro nynější české filosofické myšlení trvale a závažně inspirujícím fenoménem.

Slovníkem spisovatelů Království českého Scriptores Regni Bohemiae, jehož autorem byl moravský zemský úředník, historik a sběratel Johann Peter Cerroni (1753–1826), vrcholí několik desítek let trvající snahy řady učenců druhé poloviny 18. století postihnout dějiny vzdělanosti českého státu v souladu s konceptem historia litteraria. Do svého slovníku, který tvoří celkem 24 abecedně řazených svazků, zařadil Cerroni všechny jemu známé vzdělance Českého království. Protože doufal v přijetí díla i mimo jazykově české či německé oblasti, zvolil jako jazyk své práce latinu. Ačkoli byl Cerroni za svého života ve světě učenců respektován a svými kolegy nabádán, aby výsledky své historické práce publikoval, k jejich vydání nakonec nedošlo. Na zpracování hesel se podílejí latinisté, germanisté, bohemisté a hebraista, kteří edici opatřili textově-kritickým aparátem a výkladovými poznámkami a přeložili latinské biogramy učenců do češtiny.

Subjektivita v materiální fenomenologii Michela Henryho

Může se fenomenologická filosofie zabývat otázkou spásy v křesťanském smyslu? A pokud ano, pak jakým způsobem? Jaký je smysl bytí Já a jak vymezit subjektivitu? To jsou některé z otázek, které si kladl významný představitel francouzské fenomenologie Michel Henry. Závěrečná fáze vývoje Henryho filosofie znamenala obrat ke křesťanství, spojila jevení velmi úzce s otázkou života a smrti člověka. Zároveň v maximální míře zdůraznila subjektivní moment jevení a učinila subjektivitu vlastním polem, na němž se odehrává příběh spásy člověka.
Kniha analyzuje jak původní koncept Henryho materiální fenomenologie, tak i změny, jimiž prošla v průběhu své christianizace. V českém prostředí jde o druhou větší práci věnovanou filosofii Michela Henryho, tentokrát s důrazem na náboženský rozměr Henryho myšlení.

Jan Černý působí na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové. Zabývá se fenomenologií, politickou filosofií, českou filosofií druhé poloviny 20. století a filmem.