Kostelecký: tři sociologické postřehy k epidemii COVID-19 očima sociologa

Kostelecký, který současnou situaci komentoval také v živém vysílání ČT24 před několika dny, si všímá tří, sociologicky zajímavých skutečností: způsobu šíření koronaviru COVID-19, rozložení intenzity dopadů protiepidemických opatření na různé sociální skupiny a reakcí na epidemii.

„Z dat, která už o šíření nemoci ve světě máme, je zcela zřejmé, že nový koronavirus se nešíří ve všech zemích stejně rychle. Nepočítáme-li Čínu, dá se říci, že se epidemie šířila pomaleji především v zemích východní Asie, jako jsou například Japonsko, Jižní Korea, Tchaj-wan, nebo Singapur, a naopak daleko rychleji například v zemích jižní Evropy nebo v USA,“ píše Kostelecký a připomíná například vliv některých kulturních zvyklostí na šíření nákazy, jako je kontrast mezi (ne)podáváním rukou při pozdravu v Japonsku a objímáním se při setkání v některých mediteránních společnostech.  Podle něj závisí také na organizaci společnosti a jejích institucí a na odlišných zkušenostech jednotlivých zemí s nebezpečími tohoto typu.

Kostelecký také upozorňuje na skutečnost, že ačkoliv se koronavirus „chová k lidem velmi rovnostářsky“, důsledky onemocnění i celé epidemie se mohou lišit mezi jednotlivými skupiny lidí ve společnosti (Sociologický ústav AV ČR například v těchto dnech vydává tiskové zprávy zaměřené na dopady epidemii s ohledem na rovnost mezi muži a ženami – naleznete je zde). „Je jasné, že potenciální zdravotní důsledky onemocnění pro jedince do značné míry záleží na individuálních charakteristikách, jako jsou například věk, pohlaví, imunita a zdravotní stav, a jistě i dalších, zatím neznámých individuálních faktorech. Potenciální sociální a ekonomické důsledky onemocnění pro jednotlivce se však velmi odlišují pro různé skupiny lidí a navíc v různých zemích jiným způsobem,“ vysvětluje Kostelecký a připomíná roli sociální vědy v hledání vhodných řešení, jak minimalizovat dopady na nejohroženější skupiny ve společnosti. „Pečlivá analýza dat, která už o společnosti a její sociální struktuře máme, může hodně pomoci při nastavování parametrů opatření, která budou určena k mírnění ekonomických a sociálních důsledků dopadů pokoronavirové krize,“ dodává.

Ve svém textu si Kostelecký všímá i reakce různých aktérů ve společnosti. „Zjistilo se, že tisíce (možná desetitisíce) lidí jsou v případě nouze schopni ze skříně vytáhnout šicí stroj, sehnat nějakou látku a návod na ušití textilní roušky a prostě ušít roušky pro sebe, svoji rodinu a často i pro další potřebné. Ty podomácku vyrobené roušky nejsou žádným úspěchem vládní strategie v boji s koronavirem, ale důkazem vlastnosti společnosti, které se odborně říká sociální resilience, tedy schopnosti lidských komunit čelit nepříznivým situacím a překonávat krize. Tato schopnost je za normálních situací nepozorovatelná, ale objeví se právě jen v čase nouze,“ píše.

Celý komentář naleznete na webu ČT24.