Práce, příjmy, životní úroveň

Na otázku „Jak jste celkově spokojen se svým zaměstnáním?“ odpovědělo 66 % respondentů, že je se svým zaměstnáním spokojeno, 6% vyjádřilo nespokojenost a 28 % je spokojeno „napůl“. Mezi nejvýznamnější faktory spokojenosti se zaměstnáním patří jeho časová dostupnost a zajímavost práce (shodně 80 % spokojených zaměstnanců). Na opačném konci figurují faktory finanční, tj.

V květnovém výzkumu jsme zjišťovali, zda čeští pracovníci podávají lepší či horší pracovní výkon než pracovníci ze Západu a z Východu. \r\n24 % dotázaných se domnívá, že je rozdíl ve výkonu českých pracovníků a pracovníků ze Západu, 30 % si myslí, že se od sebe tyto výkony neliší, 46 % respondentů nedokázalo na tuto otázku odpovědět. Podle dvou třetin těch, kdo se domnívají, že jsou pracovní výkony pracovníků ze Západu odlišné od našich, jsou výkony pracovníků ze Západu lepší.

V květnu 2003 životní úroveň své domácnosti jako dobrou hodnotilo 38 % dotázaných, opačné stanovisko zaznělo od 18 % a 44 % respondentů ji charakterizovalo jako "ani dobrou, ani špatnou". 5 % občanů označuje svoji domácnost jako bohatou, zatímco 22 % ji považuje za chudou. Potíže při hospodaření se stávajícím příjmem své domácnosti uvedlo 54 % respondentů, 43 % podle svých slov naopak s rozpočtem vychází více či méně snadno.

V rámci květnového šetření CVVM bylo respondentům předloženo několik otázek týkajících se nezaměstnanosti. V první z nich jsem zjišťovali, jak občané hodnotí současnou úroveň nezaměstnanosti v ČR. Jak ukazují výsledky, považují asi dvě třetiny občanů ČR starších 15 let nezaměstnanost v ČR za příliš vysokou, za přiměřenou ji označilo 26% občanů a pouhá 2% občanů si myslí, že nezaměstnanost je u nás příliš nízká.

Podle výsledů výzkumu je nejběžnějším způsobem pomoci možnost zkráceného pracovního úvazku - ten je zaveden na pracovištích 29 % respondentů. Asi pětina sdělila, že u nich existuje možnost volné pracovní doby (22 %) nebo sdílení pracovního místa s další osobou (21 %). Zhruba každý desátý uvedl, že lze pracovat z domova (11 %) a že zaměstnavatel poskytuje mimořádné pracovní volno (12 %).

Problematiku harmonizace rodinných a pracovních povinností sledovalo oddělení Gender & Sociologie Sociologického ústavu AV ČR v dubnovém dotazníku. Žádné problémy nezaznamenala téměř čtvrtina dotázaných (23%). Pokud pak již byly nějaké zaznamenány, přelomovým se jeví být 3. rok věku dítěte. Polovina respondentů totiž uvádí, že jejich komplikace s harmonizací pracovních a rodinných povinností se objevily v tomto období.

Většina ekonomicky aktivních respondentů, jichž se problém skloubení pracovních a rodinných povinností týká, uvedla, že s jeho zvládáním nemá problémy (59 %). Asi pětina se podle svého vyjádření dobře vyrovnává s pracovními úkoly, ovšem na úkor rodiny (21 %). Dvě procenta jsou na tom opačně - šidí práci ve prospěch rodiny. Povinnosti pracovní a rodinné se daří plnit "tak napůl" patnácti procentům.

Jako rozhodující důvod udávali ekonomicky aktivní respondenti potřebu finačního zajištění - pro 81 % hraje velmi, pro 17 % spíše důležitou roli. S tím souvisí i snaha vylepšit finanční rozpočet (71 % "velmi důležité, 22 % "spíše důležité"). Většina dotázaných zdůraznila jako motiv své pracovní aktivity potřebu nezávislosti ("velmi důležité": 57 %). Jako velmi důležité hledisko označili dále zabezpečení v nemoci a ve stáří (54 %).

Velká část lidí, kteří jsou ekonomicky aktivní, hodnotí ve svých oborech možnosti uplatnění žen v porovnání s muži jako horší. S výjimkou možnosti získat vedoucí místo, kde názor o lepší pozici mužů zastává takřka třípětinová většina všech ekonomicky aktivních, však toto mínění nepřevažuje nad podílem těch, kdo postavení mužů a žen vidí jako rovnocenné.

Více než čtvrtina populace považuje ženy za jednoznačně znevýhodněné na trhu práce. Pouze pětina české populace si myslí, že v postavení mužů a žen na trhu práce není rozdíl. Podle názoru žen i mužů jsou na trhu práce znevýhodněny zejména tyto skupiny: ženy s dětmi v předškolním věku, ženy staršího věku, ženy po mateřské dovolené, lidé s nízkým vzděláním, lidé zdravotně handicapovaní, ženy samoživitelky.