-
To se mi líbí
-
Doporučit
Ronit krokodýlí slzy
Dobrý den,
toto rčení pochází z doby křižáckých válek, kdy se do Evropy hrnulo nejen orientální zboží, ale i orientální kultura, do té doby v křesťanském světě skoro neznámá. S ní přišly i krásné východní pohádky a legendy. Mezi nimi také strašidelné zkazky o potměšilém zvířeti, krokodýlovi, který odpradávna řádil ve vodách Nilu a který se rozmnožil tak, že v pobřežních oblastech životodárné egyptské řeky se nedalo ani bydlet. Křižáci vypravovali o krokodýlech hrůzostrašné věci, především o jejich záludnosti a potměšilosti, s níž se zmocňovali své oběti : tito plaziví jěštěři, schovaní v rákosí na břehu Nilu, naříkají prý dětským pláčem tak, že by se kámen ustrnul! A co víc - oči mají přitom zalité slzami velikými jako hrachová zrna. Běda tomu, kdo na jejich kvílení a slzy naletí. Zmizí beze stopy a nikdo už nikdy nezví, co se s ním stalo. Jsou to tedy slzy licoměrné, i když pravé.
U skutečného krokodýla se však slzy dají vysvětlit daleko prostěji. Krokodýl má na očích blánu mžurku, a když ji zavře, stéká po ní nahromaděná voda jako zpod stěrače auta.
J. Pokorný : Zakopaný pes. Praha : Albatros, 1976.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
22.12.2009 15:14