Studie / Studies

Kateřina Smyčková [Filozofická fakulta Ostravské univerzity; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]

Píseň písní v mariánské úctě českého baroka

Studie se zabývá recepcí Písně písní v literatuře českého baroka, především v dílech spjatých s mariánskými poutními místy. Úvodní kapitola je stručným shrnutím tří hlavních linií kantikální exegeze; pro téma studie je nejpodstatnější alegorický výklad postav ženicha a nevěsty z Písně písní jako Boha a Marie. Rozkvět kantikálních výkladů i pronikání této biblické knihy do národních literatur lze dokumentovat hlavně ve 12. století, v bohemikálním prostředí pak zejména o dvě staletí později; druhý vrchol recepce Píseň písní představuje 17. a 18. století. Píseň písní citovali doboví kazatelé, její verše nalezneme v názvech poutnických příruček atp. Hlavní část studie tvoří analýza tří děl, jež jsou parafrází této biblické knihy či s ní jinak výrazně pracují. Anonymní mariánská píseň Pojďte, chvalte, ó, křesťané přetváří verše Velepísně v text kolektivní poutnické písně; mísí se v ní prvky vysoké literatury s prvky prosté lidové tvorby. Z Velepísně hojně cituje Jan Ignác Dlouhoveský ve svých poutnických knížkách o Panně Marii Staroboleslavské; často ji interpretuje velmi nekonvenčně a s její pomocí vytváří milostnou mariánskou lyriku kurtoazního typu. Třetí dílo, poutnická meditativní knížka Vera effigies od Daniela Doležala, využívá Píseň písní jako základní kompoziční prvek; v tomto spisu, věnovaném Pietě Svatojakubské, je pozoruhodné zejména využití principů moderní dobové poetiky (vizualizace, emblematika). Tyto příklady ilustrují nepříliš známou stránku barokní mariánské zbožnosti a dokumentují střetávání módních poetických principů se středověkou exegetickou a literární tradicí.

The Song of Songs in Czech Baroque Marian veneration

This study deals with the reception of the Song of Songs in Czech Baroque literature, particularly in works associated with Marian pilgrimage sites. The introductory chapter is a brief summary of the three main lines of canticle exegesis; for the subject of this study the most important allegorical exposition of the figures of the bridegroom and the bride from the Song of Songs is as God and Mary. The flourishing of canticle expositions and the influence of this book of the Bible on national literatures may be documented in particular in the 12th century within the Bohemical environment and then two centuries later, and the reception of the Song of Songs peaks again in the 17th and 18th centuries. The Song of Songs was quoted by preachers at this time, and we find its verses in the names of pilgrimage guidebooks and the like. The main part of this study consists of an analysis of three works that are paraphrases of this book of the Bible or that perform substantial work on it in a different manner. The anonymous Marian song Pojďte, chvalte, ó, křesťané (Come, Praise, Oh Christians) turns the verses of the Song into the text of a collective pilgrimage song, in which elements of high literature combine with those of simple folk song. Jan Ignác Dlouhoveský quotes substantially from the Song in his pilgrimage books on the Stará Boleslav Virgin Mary, often interpreting it very unconventionally and using it to create a Marian love lyric of a courtly nature. The third work, a pilgrim’s meditative book Vera effigies by Daniel Doležal, uses the Song of Songs as a primary compositional element. This work, dedicated to the St James Pietà, is particularly notable for its application of principles of modern-period poetics (visualization and emblematics). These examples illustrate a not too well-known aspect of Baroque Marian piety and document the confrontation between fashionable poetic principles and the medieval exegetic and literary tradition.

František Kölbl [Filozofická fakulta Jihočeské univerzity; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]

Kulturní konstruování Krále Šumavy

Studie se zabývá literárními a filmovými reprezentacemi tzv. Krále Šumavy a příběhy, které jsou námětem blízké (převaděči a ochrana státní hranice). Sleduje provázanost jednotlivých děl s jejich dobovým kontextem a médiem. Pozornost je věnována také intertextové „komunikaci“ mezi díly navzájem a vztahu jednotlivých postav Krále Šumavy k předobrazům z aktuálního světa. Důraz je kladen na analýzu filmu a stejnojmenného románu Král Šumavy společně s porevolučními prózami Smrt Krále Šumavy a Návrat Krále Šumavy. Na závěr jsou artikulovány spojující i protikladné rysy jednotlivých reprezentací, které často úzce souvisí s dobou vzniku konkrétního díla. Lze shrnout, že žádné ze zkoumaných děl se nevzpírá paradigmatu své doby, a tak můžeme ta, která vznikla před rokem 1989, souhrnně nazvat komunistickým antimýtem Krále Šumavy (postavy převaděčů zaujímají výlučně záporné role); ta mladší, upozorňující na nelidskost totality padesátých let a nutnost proti ní bojovat, pak postkomunistickým mýtem Krále Šumavy.

Cultural constructions of the King of Šumava

This study focuses on literary and film representations of the “King of Šumava” and associated narratives (state border guards and people-smugglers), examining the links between individual works and their period context and media. Attention is also focused on the intertextual “communications” interconnecting works and the relations between the individual Šumava King characters to their real-world prototypes. Emphasis is placed on film analysis and the eponymous novel Král Šumavy (King of Šumava) together with the post-revolutionary prose works Smrt Krále Šumavy (Death of the Šumava King) and Návrat Krále Šumavy (Return of the Šumava King). The concluding section articulates both the contrasting and the shared features of individual representations, which are often closely associated with the period in which any given work was written. To summarize, none of the works under review goes against the paradigm of its era, so that we may generally categorize those written before 1989 as the Communist Šumava King anti-myth (people-smuggler characters who play exclusively negative roles), while the later ones, referring to the inhumanity of 1950s totalitarianism and the need to fight against it, may be categorized as the post-Communist Šumava King myth.

Pavel Matějovič [Pedagogická fakulta Trnavské univerzity; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]

Slzy si utřeme pěstí. Diskusie o práve básnika na smútok v slovenskom literárnom prostredí v druhej polovici dvadsiateho storočia a ich český kultúrny kontext

Štúdia sa zaoberá témou smútku a melanchólie v období socialistického realizmu v českom a slovenskom literárnom kontexte. Autor na vybraných príkladoch analyzuje, akými transformáciami téma smútku v jednotlivých decéniách prechádzala. Bližšie si všíma dobovú diskusiu „práva básnika na smútok“ v poézii, ktorá bola reakciu na dogmaticky presadzovanú ideológiu socialistického realizmu prvej polovice 50. rokov dvadsiateho storočia. Diskusia bola na Slovensku iniciovaná básnickou zbierkou M. Rúfusa Až dozrieme. V šesťdesiatych rokoch sa diskusia o práve básnika na smútok v konfrontácii s civilizačnými hrozbami postupne pretransformovala do dystopického variantu. Charakteristickou črtou melancholickej modality sa stáva v uvedenom období irónia. V českom kultúrnom kontexte ju reprezentuje Kunderov román Žert, ktorý je reakciou nielen na budovateľský optimizmus socialistického realizmu, ale aj na tradičné chápanie humanizmu. V konfrontácii s aktuálnymi ekologickými hrozbami autor nachádza presah dobovej diskusie „práva na smútok“ aj smerom k súčasnosti. V tejto súvislosti si všíma označenie „environmentálny žiaľ“, s ktorým začala pracovať česká sociologička H. Librová.

We shall wipe the tears away with our fist. Discussion of “the poet’s right to be sad” in the Slovak literary environment in the latter half of the twentieth century and the Czech cultural context

The study analyzes the transformations undergone by the topic of sadness in individual decades, paying particular attention to the discussion on “the poet’s right to be sad” in poetry reacting to the dogmatically asserted ideology of Socialist Realism in the first half of the 1950s. This discussion was initiated in Slovakia by Milan Rúfus’s poetry collection Až dozrieme (When we Grow Mature). During the 1960s the discussion over the poet’s right to be sad when confronted by civilizational threats gradually transformed into a dystopian alternative. The characteristic feature of melancholic modality during this period came to be irony. Within the Czech cultural context it is represented by Kundera’s novel Žert (The Joke), which is a reaction not only to the pioneering optimism of Socialist Realism, but also to the traditional understanding of humanism. Confronting current ecological threats, the author finds some overlap with the present in the period discussion over “the right to be sad”. In this respect he notes the term “environmental grief ”, which is now being used by the Czech sociologist Hana Librová.

Rozhovor / Interview

Milan Suchomel [Filozofická fakulta Masarykovy univerzity]

Život je krátký, i když někdy trvá dlouho

Life is short even though it sometimes lasts a long time

Rozhovor je ke stažení zde. Připravil Ondřej Sládek.

Recenze / Review

Gertraude Zand — Stefan M. Newerkla (edd.): Jezuitská kultura v českých zemích = Jesuitische Kultur in den böhmischen Ländern – ONDŘEJ PODAVKA

Marek Nekula (ed.): Zeitschriften als Knotenpunkte der Modernen/n. Prag — Brünn — Wien, Heidelberg – BLANKA MONGU

Veronika Košnarová: Variace na hlásku m. Úvahy nad texty Věry Linhartové – MIROSLAV KOTÁSEK

Arne Novák: Nic malého neuzříš… Antologie sloupků z Lidových novin 1926–39. Ed. Jiří Opelík –JIŘÍ POLÁČEK

Přemysl Houda: Normalizační festival: Socialistické paradoxy a postsocialistické korekce – EDUARD BURGET

Pavel Kořínek — Lucie Kořínková: Punťa: zapomenutý hrdina českého komiksu (1934–1942) – ŠTEFAN ŠVEC

Kronika a glosy / Chronicle and glosses

Obhájené disertace 2019 — TEREZA PULCOVÁ

Pocta zesnulým komparatistům — MATOUŠ JALUŠKA

Volný čas v mezioborové perspektivě — KATEŘINA PIORECKÁ

Informatorium

Autoři čísla

Informace pro autory