Studie

MIROSLAV KOTÁSEK

Paměť, trauma, smrt: intervence jazyka a narativu

Text studie ke stažení zde.

XAVIER GALMICHE

Vykolejené vyprávění ve středoevropské literatuře po roce 1989

Na základě analýzy tří románů, a sice Melancholie odporu (1989) maďarského spisovatele Lászlóa Krasznahorkaiho (narozeného v roce 1954), Dvanáct obručí (2003) Ukrajince Jurije Andruchovyče (narozeného v roce 1960) a Kloktat dehet (2005) Jáchyma Topola (narozeného v roce 1962), se studie pokouší analyzovat estetiku objevující se od osmdesátých let. Analyzovaná díla jsou vybrána s pečlivým uvážením, neboť, ačkoli je od sebe odděluje jistá vzdálenost časová i prostorová, jsou určována poetikou, jejíž pojmenování jako vykolejeného vyprávění (romanesque déjanté) vyjadřuje splašení kolektivních i individuálních dějin ve světě rozvraceném koncem komunismu. Tato vyprávění o řadě malých apokalyps a fragmentarizovaná až na samu hranici inkoherence můžeme chápat jako realismus rozvrácené doby, jako transpozici intermediální (pregnantnost vizuálních prvků, zvláště kinematografických) a multimediální (hypertext a čtení na síti) estetiky stejně jako současnou podobu grotesky.

PETR ANDREAS

Politika interpretace v Pozemské poezii Milana Blahynky

Programová kniha literární kritiky Pozemská poezie (1977) je jedním z nejsystematičtějších a nejreprezentativnějších dobových pokusů konstruovat a legitimizovat genealogii tzv. socialistické poezie. Jejím prostřednictvím se její autor Milan Blahynka přihlásil ke kánonu oficiální, režimem preferované linie české poezie a jejím vydáním vyvrcholila jeho politická angažovanost jako literárního kritika. Přesto není Pozemská poezie autentickým výrazem autorových koncepcí a kritických názorů. V této studii se zaměřuji na zájmy, které Pozemskou poezii strukturovaly, to jest: 1) doložitelné aspekty autorského záměru a koncepce knihy, 2) zásahy cenzurního (respektive autocenzurního) rázu do rukopisu během lektorování a 3) doložitelné politicky motivované, především autocenzurní taktiky autorova psaní a interpretace. V Pozemské poezii můžeme s jistotou identifikovat dvě fáze úprav. Jsou jimi: 1) Autocenzura statí, které kritik psal v první polovině 70. let a v nichž omezil kritiku těch dřívějších dogmatiků, kteří se ztotožnili s normalizační kulturou. 2) Politicky motivované úpravy, které kritik provedl dle pokynů lektorů a redakce Československého spisovatele v textech vzniklých před rokem 1968: Spadá sem vynechání několika studií o nevyhovujících autorech a vyškrtnutí (nahrazení kryptonymy) jmen několika dalších. Tyto strukturní úpravy rukopisu (škrtání jmen, používání kryptonymů, vyřazení záporného hodnocení) původní záměr do jisté míry deformovaly: Pozemská poezie měla být o něco „liberálnější“. Úvahy o míře této deformace však zůstávají omezeny, neboť celkovou koncepci knihy a s ní spojený autorský záměr neznáme.

Rozhovor

Robili jsme, co jsme považovali za nutné

Rozhovor Ondřeje Sládka s literárním teoretikem a historikem Mojmírem Grygarem

Rozhledy

Série článků je věnována Retrospektivní bibliografii české literatury 1770–1945, jež je nejcennější materiálovou sbírkou uchovávanou a zpracovávanou v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Během bezmála 60 let pro ni bylo vyexcerpováno 525 časopiseckých či novinových titulů vycházejících na území českých zemí v češtině či němčině, přičemž velkorysý excerpční záběr sledoval nejen reflexi české literatury a studie o ní tak, jak je tomu u návazných bibliografických bází Česká literární věda pro období od druhé poloviny 20. stol. až do současnosti, ale též otisky beletrie včetně překladů a kromě literatury české byly excerpovány i texty k literaturám jiných národů, popř. i texty z blízkých oborů – zejména žurnalistiky, historie, divadla a divadelní vědy atp. Nejen pro svůj rozsah (bezmála 1,7 milionu excerpčních lístků) a chronologický záběr (1770-1945; s návaznými bázemi dovedena až do současnosti), ale též pro promyšlenou metodiku svého zpracování jen obtížně hledá ekvivalent jak mezi oborovými bibliografiemi českými, tak literárněvědnými bibliografiemi v blízkém zahraničí.  Předmětem zájmu tří statí, jež vycházejí v České literatuře (3/2013), je Retrospektivní bibliografii blíže představit odborné veřejnosti a přiblížit i nedávno dokončený projekt její digitalizace. Vstupní příspěvek Daniela Řeháka přibližuje Retrospektivní bibliografii jako lístkový katalog, a to jak z historického, tak metodologického hlediska, následný text Vojtěcha Malínka se pak soustředí na prezentaci její digitalizované podoby v systému RETROBI s důrazem na možnosti jejího využití pro odbornou veřejnost a závěrečná stať Elišky Davidové pak ve stručnosti přiblíží situaci literárněvědné článkové bibliografie v blízkém zahraničí.

Recenze

František Šmahel: Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku (PETR ČORNEJ)

Ilona Gwóźdź-Szewczenko: Futuryzm w czeskim pejzażu literackim (ZDENĚK SMOLKA)

Vilém Kmuníček: Hledání Jana Weisse (BOHUMIL FOŘT)

Radovan Lukavský: Sláva slova. Texty Radovana Lukavského o umění přednesu (ROBERT IBRAHIM)

Martina Halamová: Příběh vyprávění Viktora Fischla (MARTIN TOMÁŠEK)

Lucyna Stetkiewicz: Kulturowi wszystkożercy sięgają po książkę (JIŘÍ TRÁVNÍČEK)

Karel Piorecký: Česká poezie v postmoderní situaci (ONDŘEJ HANUS)

Kronika a glosy

Mají emoce své dějiny? Láska, vášeň, emoce mezi barokem a romantismem (KATEŘINA SMYČKOVÁ — VÁCLAV SMYČKA)

Otokar Fischer (1883–1938) — V rozhraních / In Grenzgebieten (OLGA ZITOVÁ)

Dialog s Eduardem Goldstückerem (VENDULA TRNKOVÁ)

Informatorium

Autoři čísla

Informace pro autory