Velká kotlina v Hrubém Jeseníku bezesporu patří mezi nejvýznamnější botanické i zoologické lokality České republiky. Od 19. století se shromáždilo více poznatků o rostlinách i bezobratlých, méně již o horninách, vodě, sněhových a mikroklimatických poměrech. Přitom je zřejmé, že bohatství bioty úzce souvisí právě s pestrostí stanovištních podmínek. Dlouhodobý výzkum této jedinečné lokality odhalil mnoho nových skutečností a ekologických vazeb. Podařilo se řadu poznatků upřesnit a zasadit do širších souvislostí. Dlouhodobé sledování lokality také ukázalo, že se příroda Velké kotliny poměrně rychle mění, že lidské vlivy minulosti i současnosti měly a mají na některé její složky podstatný vliv. Další vývoj přírody této unikátní lokality není vůbec jasný, bez pečlivě připravených a experimentálně ověřených ochranářských zásahů se záchrana přírodních hodnot neobejde. Mnohé příčiny ztráty diverzity již dovedeme přesně formulovat, ale ne všechny dokážeme účinně eliminovat.
Seznam použité a doporučené literatury a doplňující materiály najdete v pdf souborech ke stažení níže pod obrazovou galerií.
The Velká kotlina cirque in the Hrubý Jeseník Mts. is undoubtedly one of the most important botanical and zoological sites in the Czech Republic. Since the 19th century there has been more knowledge gathered about its plants and invertebrates and less about its rocks, water, snow, and microclimate. But it is clear that the richness of the biota is closely related to the diversity of habitat conditions. Long-term research on this unique site has revealed many new facts and ecological links. A number of findings have been clarified and put into a broader context. Observation of the site over many years has also shown that the nature of Velká kotlina is changing quite rapidly, and that human influences in the past and present have had a very significant effect on some of its components. Further development of this unique site is not at all clear; the preservation of its natural attributes cannot be accomplished without conservation interventions that are carefully prepared and verified through experiments. Many causes of the loss of diversity can already be accurately formulated, but not all of these can be effectively eliminated.
-
Pohled na střední část kotliny při prudkém jarním tání, kdy na páté lavinové dráze sjela jen dílčí lavina, zbylý sníh rychle taje a i přes jinak suché skály padají vodopády tavné vody. Foto L. Bureš
-
Zcela zapojené, téměř neprostupné, až 150 cm vysoké porosty kapradě samce (Dryopteris filix-mas) na zazemněných sutích ve střední části Vitáskovy rokle. Foto L. Bureš
-
Endemit Velké kotliny – hvozdík kartouzek sudetský (Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus) roste na skalách, zde je však zachycena populace výjimečně rostoucí v květnaté nivě, která by bez kosení degradovala. Foto L. Bureš
-
Zbytky opěrné zdi terasy bývalé velké dobytčí stáje Volárna. Foto L. Bureš
-
Stará úvozová cesta (na mapách značená krátce Karsdorfergebirgsweg) byla hlavní horskou cestou vedoucí na janovickém panství z Karlova k Volárně a dále nahoru na hřeben. Foto L. Bureš
-
Celý horní stupeň Velké kotliny je nyní porostlý téměř souvislým borůvčím (olivově zelené plochy nahoře). Foto L. Bureš
-
Ještě před 40 lety měla tato březina v podrostu na 30 druhů cévnatých rostlin. Dnes v podrostu najdeme pouze brusnici borůvku (Vaccinium myrtillus). Uechtritzův úval. Foto L. Bureš
-
Velký nálet břízy karpatské (Betula carpatica) na úpatí Finckeho stráně. Foto L. Bureš
-
Škarda sibiřská (Crepis sibirica) roste ve Velké kotlině jakožto jediné lokalitě v České republice na nejzápadnější výspě svého areálu. V minulosti tu byla hojnější na více místech. Posledních několik exemplářů na posledním místě je každoročně výrazně poškozováno býložravci. Foto L. Bureš
-
Šabřina tatarská (Conioselinum tataricum) se aktuálně v ČR vyskytuje pouze na třech jesenických lokalitách. Relativně nejpočetnější populace je ve Velké kotlině vytlačována expandující chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea). Foto L. Bureš
-
Kamzíci na svém oblíbeném místě uprostřed karu Velké kotliny, jen asi 60 m pod lokalitou endemického jitrocele černavého sudetského (Plantago atrata subsp. sudetica) a vzácné lipnice alpské (Poa alpina), na nichž si možná právě před chvílí pochutnávali. Foto P. Šaj
-
Jaká plocha Velké kotliny bude za několik málo let souvisle zarostlá v Jeseníkách nepůvodním svízelem hercynským (Galium saxatile) rychle invadujícím do subalpínských trávníků? Foto L. Bureš
-
Prostřední ze tří mohutných pruhů staré kleče na jihozápadním konci vrcholové plošiny Vysoké hole. Pruhy stojí kolmo na převládající větry, které odtud mají sfoukávat sníh do Velké kotliny. Foto L. Bureš
-
Dosud neznámým „dobrodincem“ v kotlině i na dalších místech pěstovaný alpský hořec purpurový (Gentiana purpurea) se kříží s jesenickým hořcem tečkovaným (G. punctata), který byl ještě nedávno považován za vyhynulý. Teď mu hrozí genetická eroze. Foto L. Bureš
-
Dlouhodobě kosená a trhaná chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) na suchém hřbetu nad horní Aichlerovou skalkou expanduje i do sousedních kapradinových niv se vzácnou šabřinou tatarskou. Foto L. Bureš
-
Kamzíky okousané listy a ukousané všechny plodonosné lodyhy jitrocele černavého sudetského (Plantago atrata subsp. sudetica), jehož jedinou lokalitou na světě je právě Velká kotlina v Hrubém Jeseníku, kde se vyskytuje na jediném místě a jen v početně omezené populaci. Foto L. Bureš