Přestože jsou suchozemští plži potravou mnoha skupin predátorů, víme velmi málo o intenzitě a vlivu predace na populace a společenstva plžů. Hlavní obranu proti predaci poskytuje plžům ulita, s níž se musí predátor vypořádat, aby se dostal až ke své kořisti. Prázdné ulity mohou ve vápnitém prostředí přetrvat dlouhou dobu a poskytnout mnoho zajímavých informací. Pokud se na jejich povrchu nebo uvnitř zachovají specifické doklady predace, lze toho využít k odhadu míry predačního tlaku a určení druhu predátora. Tímto způsobem můžeme také snadno rekonstruovat potravní preference jednotlivých predátorů.
Citovaná a použitá literatura:
BARKER, Gary M. (ed.). Natural enemies of terrestrial molluscs. CABI, 2004.
KONUMA, Junji; CHIBA, Satoshi. Trade-offs between force and fit: extreme morphologies associated with feeding behavior in carabid beetles. The American Naturalist, 2007, 170.1: 90-100.
LIEW, Thor-Seng; SCHILTHUIZEN, Menno. Association between shell morphology of micro-land snails (genus Plectostoma) and their predator’s predatory behaviour. PeerJ, 2014, 2: e329.
MORII, Yuta; PROZOROVA, Larisa; CHIBA, Satoshi. Parallel evolution of passive and active defence in land snails. Scientific reports, 2016, 6: 35600.
NERUDOVÁ-HORSÁKOVÁ, Jana; MURPHY, William L.; VALA, Jean-Claude. Biology and immature stages of Pherbellia limbata (Diptera: Sciomyzidae), a parasitoid of the terrestrial snail Granaria frumentum. Zootaxa, 2016, 4117.1: 048-062.
BRANDMAYR, Pietro; BRANDMAYR, T. Zetto. Food and feeding behaviour of some Licinus species (Coleoptera Carabidae Licinini). Monitore Zoologico Italiano - Italian Journal of Zoology, 1986, 20.2: 171-181.
Although land snails serve as food for many predators, rather little is known about the intensity of predation on land-snail populations and communities. The shell – being the main defence strategy against predation – needs to be interfered with by a predator for it to reach its prey. In a calcium-rich environment, snail shells persist for a long time and thus provide a valuable source of information in the form of the external and internal damage left by predators. These specific marks can be used to identify a particular predator, as well as to estimate predation pressure on snails. This approach allows us to easily reconstruct the food preferences of individual predators.
-
Hlava střevlíků rodu Cychrus (a) a Carabus podrodu Procerus (b), kteří dali jméno dvěma typům morfologických adaptací střevlíků pro lov plžů – cychridizaci a procerizaci. První představuje protažení hlavy a kusadel a slouží k napadení přes obústí ulity bez nutnosti jejího poškození. Druhý případ vede naopak k vytvoření mohutných kusadel, kterými mohou brouci ulity specificky rozlámat (viz také obr. 2). Foto M. Horsák
-
Střevlíci rodu Licinus se na plže úzce specializovali, což dokládá jejich schopnost určitým způsobem lámat ulity. Mohutnými tupými kusadly (a) vylamují žlábek pod švem ulity (obr. 5b) a po kouskách ji odlamují pákovitým pohybem kusadel (b). Orig. V. Horsáková, podle: P. Brandmayr a T. Z. Brandmayr (1986)
-
Střevlíci rodu Licinus jsou potravně úzce specializováni na plže, což dokládá jejich schopnost specifickým způsobem rozlamovat ulity. Orig. V. Horsáková, podle: P. Brandmayr a T. Z. Brandmayr (1986)
-
Morfologická rozmanitost „vyzbrojení“ ústí ulity našich plžů (zpevnění ústí a zoubky nebo lamely). Zleva doprava a shora dolů: zrnovka trojzubá (Pupilla triplicata), soudkovka žebernatá (Sphyradium doliolum), vrkoč mnohozubý (Vertigo antivertigo), trojzubka stepní (Chondrula tridens), údolníček žebernatý (Vallonia costata), zuboústka trojzubá (Isognomostoma isognomostomos) a dvojzubka lužní (Perforatella bidentata). Skutečná velikost jednotlivých obrázků si poměrem neodpovídá, kolísá od desetin milimetru (Pupilla, Vertigo, Vallonia) přes asi 1 mm (Sphyradium) až po několik milimetrů (ostatní). Foto M. Horsák
-
Trubkovitě protažené ústí ulity se vyvinulo nezávisle u několika čeledí předožábrých (a) i plicnatých plžů (b). Vstup do ústí bývá u těchto druhů také zesílen a u plicnatých plžů často vybaven zoubky nebo lamelami. Předožábří plži mají naopak vytvořeno trvalé víčko (operkulum), které po zatažení těla do ulity její ústí pevně uzavře jako zátka. Předožábrý plž s přiléhavým jménem Tortulosa tortulosa (vlevo) využívá u své ulity všechny dostupné strategie. Ulita velikosti do 2 cm má protažené ústí s velmi pevným okrajem, které je uzavíráno robustním víčkem (c). Celá řada drobných tropických plžů vytváří bizarně tvarovaná a dlouze trubkovitá obústí. Na obr. příklad druhu Gyliotrachela khaochongensis z Thajska (vpravo), dorůstající méně než 2 mm. Pokud však chcete vidět skutečný „záchvat evoluce“, zadejte do internetového vyhledávače jméno rodu Opisthostoma. Foto M. Horsák
-
Ukázky námi zaznamenaných dokladů predace. Poškození způsobené plžem na ulitě oblovky lesklé (Cochlicopa lubrica, a); ulita vrásenky okrouhlé (Discus rotundatus) poškozená střevlíkem (b); pupárium vláhomilky Pherbellia limbata v ulitě dospělé žitovky obilné (Granaria frumentum, c; ulita byla při výzkumu manuálně rozlomena); ulita suchomilky obecné (Xerolenta obvia) poškozená ptákem (d) a svlečka larvy brouka rodu Drilus v ulitě vřetenatky obecné (Alinda biplicata, e; ulita manuálně otevřena). Foto M. Horsák
-
Rozložení jednotlivých případů predace na námi zkoumaných stanovištích. Výška sloupců představuje průměrnou hodnotu zastoupení případů predace daného predátora pro jednotlivá stanoviště, úsečka vyjadřuje směrodatnou odchylku (data pro každý typ stanoviště byla sbírána na 6 lokalitách). Orig. T. Němec
-
Ulita dospělé žitovky obilné z předního a bočního pohledu s plně vyvinutým silně zpevněným obústím a sadou nápadných lamel (a, b). Poškození způsobené střevlíkem na nedospělé ulitě (c). Foto M. Horsák
-
Silně bazická luční prameniště hostí druhově bohatou malakofaunu s mnoha ohroženými druhy plžů. Zároveň jsou tato společenstva charakteristická v rámci temperátní malakofauny prokazatelně nejvyšším zastoupením malakofágní predace, tedy případy, kdy byl plž uloven jiným plžem. Foto M. Horsák
