Entomopatogenní houby jsou velmi diverzifikovanou skupinou s nejpočetnějším zastoupením v odděleních Microsporidiomycota, Zoopagomycota a Ascomycota. Využívají různé mechanismy infekce i způsoby života. Prezentováni jsou zejména zástupci běžní u nás.
Použitá a doporučená literatura:
ANTONÍN, Vladimír. Houby jako lék. Ottovo nakladatelství, 2013.
ARAÚJO, João PM; HUGHES, David P. Diversity of entomopathogens Fungi: Which groups conquered the insect body? In: Genetics and Molecular Biology of Entomopathogenic Fungi, p. 1-39, Academic Press.
DE CAROLINA SÁNCHEZ-PÉREZ, Lluvia, et al. Enzymes of entomopathogenic fungi, advances and insights. Advances in Enzyme Research, 2014, 2.02: 65-76.
FAN, Yanhua, et al. Regulatory cascade and biological activity of Beauveria bassiana oosporein that limits bacterial growth after host death. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2017, 114.9: E1578-E1586.
DE FARIA, Marcos R.; WRAIGHT, Stephen P. Mycoinsecticides and mycoacaricides: a comprehensive list with worldwide coverage and international classification of formulation types. Biological Control, 2007, 43.3: 237-256.
KUBÁTOVÁ, ALENA. The arachnogenous fungus Gibellula leiopus–second find from the Czech Republic. Czech Mycology, 2004, 56.3-4: 185-191.
KUBÁTOVÁ, Alena; DVORÁK, L. Entomopathogenic fungi associated with insect hibernating in underground shelters. Czech Mycology, 2005, 57.3/4: 221-237.
LANDA, Z.; KŘENOVÁ, Z.; VOJTĚCH, O. Využití houby Beauveria bassiana v ochraně proti lýkožroutu smrkovému. Lesnická práce, 2007, 10: 14-15.
SAMSON, Robert A.; EVANS, Harry C.; LATGÉ, Jean-Paul. Taxonomy of entomopathogenic fungi. In: Atlas of entomopathogenic fungi. Springer Berlin Heidelberg, 1988. p. 5-16.
SPATAFORA, J. W., et al. Phylogenetic evidence for an animal pathogen origin of ergot and the grass endophytes. Molecular Ecology, 2007, 16.8: 1701-1711.
SUNG, Gi-Ho, et al. Phylogenetic classification of Cordyceps and the clavicipitaceous fungi. Studies in Mycology, 2007, 57: 5-59.
SUNG, Gi-Ho; POINAR, George O.; SPATAFORA, Joseph W. The oldest fossil evidence of animal parasitism by fungi supports a Cretaceous diversification of fungal–arthropod symbioses. Molecular phylogenetics and evolution, 2008, 49.2: 495-502.
TZEAN, S.S., HSIEH, L.S., WU W.J. Atlas of entomopathogenic fungi from Taiwan. Council of Agriculture, Executive Yuan, 1997.
Entomopathogenic fungi are a very diversified group with the largest number of representatives in Microsporidiomycota, Zoopagomycota and Ascomycota. Various mechanisms of infection and life cycles are known. Some examples of these fungi from the Czech Republic are presented.
-
Vřeckovýtrusná houba housenice Ophiocordyceps unilateralis parazitující na tropickém mravenci pravděpodobně rodu Camponotus. Uvnitř polštářovitého stromatu na dlouhé stopce se tvoří peritecia s askosporami, jimiž se houba šíří a napadá další mravence. Los Algarrobos, provincie Chiriquí, Panama. Foto O. Koukol
-
Houba Ophiocordyceps unilateralis parazitující na tropickém mravenci Paltothyreus tarsatus. Pod povrchem stopkatého kulovitého stromatu se tvoří perithecia s askosporami, jimiž se houba šíří. Národní park Ankasa, Ghana. Foto J. Hulcr
-
Další vřeckovýtrusná entomopatogenní houba Ascosphaera apis tvoří na povrchu mrtvých larev včel medonosných (Apis mellifera) drobné kulovité tmavé plodnice. Foto A. Kubátová
-
Plodnice Ascosphaera apis s mnohasporovými synasky (vřecka s množstvím spor) v optickém mikroskopu. Foto A. Kubátová
-
Plodnice Ascosphaera apis s mnohasporovými synasky (vřecka s množstvím spor) ve skenovacím elektronovém mikroskopu (SEM). Foto A. Kubátová
-
Beauveria bassiana je běžná entomopatogenní houba, která se také nejčastěji používá jako biologický prostředek proti přemnoženému hmyzu. Napadá širokou škálu hmyzích zástupců (není specializovaná). Na snímku usmrcená vosa s nápadnými bílými porosty této houby nalezená v lese v Českém středohoří. Foto A. Kubátová
-
Shluk konidiogenních buněk houby Beauveria bassiana, na jejichž konci se střídavě tvoří drobné konidie. Foto A. Kubátová
-
Isaria farinosa – konidiofor připomíná rod štětičkovec (Penicillium), ale fialidy (buňky, z nichž vznikají konidie) mají nápadný úzký krček. Foto A. Kubátová
-
Isaria farinosa – čerstvá kultura na agarovém médiu je také schopna tvořit synnemata. Foto A. Kubátová
-
Isaria farinosa. Zralá synnemata (bělavé svazky vláken) s množstvím konidioforů a konidií na mrtvé můře sklepnici obecné (Scoliopteryx libatrix) nalezené ve štole poblíž Kašperských hor. Foto A. Kubátová
-
Konidiofor houby Lecanicillium muscarium má dlouhé konidiogenní buňky vyrůstající v přeslenech a konidie slepené do kulovitých shluků. Foto A. Kubátová
-
Mrtvá strašilka (řád Phasmida) s okrově zbarvenými konidiofory kropidláku Aspergillus westerdijkiae nalezená po úniku z chovu. Foto A. Kubátová
-
Konidiofor Aspergillus westerdijkiae s typickým kulovitým měchýřkem a masou konidií. Foto A. Kubátová
-
Zelený porost houby Metarhizium anisopliae na švábu syčivém (Gromphadorhina portentosa) z umělého chovu. Foto A. Kubátová
-
Na rozvětvených konidioforech Metarhizium anisopliae vyrůstají řetízky konidií a tvoří nápadné sloupce (snímek ze skenovacího elektronového mikroskopu). Foto A. Kubátová
-
Konidie Metarhizium anisopliae (masenkotvaré – Hypocreales, vřeckovýtrusné – Ascomycota). Foto A. Kubátová
-
Píďalka jeskynní (Triphosa dubitata) usmrcená houbou z rodu housenice (Cordyceps) ze štoly v Českém krasu. Stopkaté útvary nesou na koncích shluky drobných plodnic (peritecií). Foto A. Kubátová
-
Cordyceps sp. vypěstovaný z píďalky jeskynní. Z vrcholové části zralého peritecia se uvolňují niťovitá vřecka. Foto A. Kubátová
-
Mrtvý pavouk meta temnostní (Meta menardi) porostlý bílou houbou Engyodontium rectidentatum. Byl nalezen ve štole Motolského potoka v Praze. Foto J. Kočí
-
Druh Engyodontium rectidentatum se vyznačuje téměř pravoúhle větvenými konidiofory. Foto A. Kubátová
-
Houba Tolypocladium inflatum s charakteristickými nafouklými konidiogenními buňkami. Jejich konec ale není opakovaně lomený jako u druhu Beauveria bassiana. Foto A. Kubátová
-
Hmyzomorka Entomophthora destruens tvoří na povrchu komára odpočívající spory. Štola na Rokycansku. Foto A. Kubátová