Vědecká jména živočichů a rostlin jsou různého původu. Často bývají odvozena od osobních jmen, a to i fiktivních postav. V prvním díle seriálu se představí někteří nositelé jmen božstev, héróů a dalších antických mýtických bytostí mezi savci.
Výběr z literatury:
Benda, P.: Jména řecké a římské mythologie v nomenklatuře netopýrů, s poznámkou ke jménu Myotis alcathoe. Vespertilio, 12, 2008, 107-128.
Beolens, B. – Watkins, M. – Grayson, M.: The Eponym Dictionary of Mammals. Baltimore, The Johns Hopkins Univ. Press 2009. ISBN 0-8018-9304-6.
Braun, J. K. – Mares, M. A.: The Mammals of Argentina: An Etymology. Mastozool. neotrop., 2 (2), 1995, 173-206.
Brown, R. W.: Composition of Scientific Words. Washington, Smithsonian Books 1978. ISBN 1-56098-848-7.
Gotch, A. F.: Latin Names Explained. A Guide to the Scientific Classification of Reptiles, Birds and Mammals. London, Blanford 1995. ISBN 0-7137-2565-6.
Havlová, E.: České názvy savců. Historicko-etymologická studie. Praha, NLN 2010. ISBN 978-80-7422-037-1.
Jaeger, E. C.: A Source-Book of Biological Names and Terms. Springfield, Ch. C. Thomas 1962.
Macleod, R. D.: Key to the Names of British Fishes, Mammals, Amphibians and Reptiles. London, Sir Isaac Pitman & Sons 1956.
Palmer, T. S.: Index Generum Mammalium. A List of Genera and Families of Mammals. Washington, Gov. Print. Off. 1904.
Webster´s Encyclopedic Unabridged Dictionary of the English Language. San Diego, Thunder Bay Press 2001. ISBN 1-57145-691-0.
Yancey, P. H.: Origins from Mythology of Biological Names and Terms. Greenwood, Miss. Print. Co. 1999. ISBN 0-9672426-0-6.
Scientific names of animals and plants are of various origins, often derived from personal names, and even from fictitious characters. In the first part of the series some bearers of the names of divine beings, heroes and other ancient mythical creatures among the mammals are introduced.
-
Fiktivní portréty některých zmiňovaných postav. Obrovský a hrubý silák Gigant, po kterém se nazývá mnoho velkých tvorů (a). Storuký obr Gyás dal jméno několika silným živočichům (b). Moudrý Prométheus se v nomenklatuře savců uplatňuje jen výjimečně (c). Slavný lovec Óríón, který se dostal nejen do biologické nomenklatury, ale jako souhvězdí i na oblohu (d). Potměšilý lesní bůh Pán (e). Vládce temného podsvětí Hádés neboli Pluto (f). Král a dobyvatel Pelops (g). Nešťastný thébský král Oidipús (h). Trójský král Priamos (i). Trójský vojevůdce Hektór (j). Mykénský král a mstitel svého otce Orestés (k). Orig. T. Pavlík
-
„Hrozivě“ se tvářící mandril (Mandrillus sphinx). Orig. G.-L. L. de Buffon, Naturgeschichte der vierfüssigen Thiere (Berlín 1792)
-
Makak lví neboli wanderu (Macaca silenus). Orig. G.-L. L. de Buffon (1792)
-
Kočkodan Dianin (Cercopithecus diana) s typickou bílou linií nad očními oblouky – stříbrným lukem bohyně lovu. Orig. G.-L. L. de Buffon (1792)
-
Lemur kata (Lemur catta). Madagaskarští lemuři se projevují naříkavými hlasy, stejně jako antičtí Lemurové. Orig. G.-L. L. de Buffon (1788)
-
Gorila (Gorilla gorilla) připomínala cestovateli Hannónovi děsivého chlupatého člověka. Orig. M. P. Gervais, Éléments de zoologie (Paříž 1871)
-
Veverka niobe (Lariscus niobe) a slzy zdrcené královny Niobé na její srsti. Orig. T. Pavlík
-
Vrápenec jižní (Rhinolophus euryale) se jmenuje po odpudivé Gorgoně Euryale. Orig. T. Pavlík
-
Šklebící se kosman bělovousý (Callithrix jacchus) získal jméno po Dionýsově přezdívce Iakchos – výskající. Orig. T. Pavlík
-
Chápan černý (Ateles paniscus) připomíná rozježené Pánisky. Orig. T. Pavlík
-
Tadarida Mops thersites jako následovník škaredého vojáka Thersíta. Orig. T. Pavlík
-
Cibetkovitá šelma oviječ skvrnitý (Paradoxurus hermaphroditus) dostala jméno po Hermafrodítovi. Tento druh je v posledních letech středem zájmu epidemiologů, protože z jeho těla byl izolován virus shodný s koronavirem, který způsobuje vznik závažného onemocnění označovaného jako SARS (blíže viz Živa 2003, 6: 246–248). V Číně byl proto vydán zákaz konzumace masa oviječů, kteří patří na jihu této země k oblíbeným pochoutkám. Orig. A. Brehm, Tierleben. Säugetiere 2 (Lipsko 1877)
-
Tamarín žlutoruký (Saguinus midas) se zlatavě zbarvenýma rukama a „vytahanýma“ ušima je živoucím ztělesněním pověsti o králi Midovi. Foto M. Kořínek
-
Magot (Macaca sylvanus) se nazývá po lesním bohu Silvanovi, variantně psaném jako Sylvanus. S jediným v Evropě volně žijícím druhem opice je spjata novodobá pověst, podle níž se Britové udrží na Gibraltaru jen do té doby, dokud tam budou žít makakové. Když se v r. 1942 Winston Churchill dozvěděl, že počet magotů zde povážlivě klesl, přikázal veliteli britských jednotek v Africe odchytit pro Gibraltar nové jedince. I když je zde počet magotů nyní stabilní, čas od času Britové jejich populaci oživují novými makaky dováženými z Maroka. Foto E. Kůs
-
Gibon lar (Hylobates lar) si vymezuje teritorium zdaleka slyšitelným houkáním, jakoby napodoboval své prototypy Lary. Jedinec na snímku odpočívá ve zcela netypické poloze. Giboni tráví většinu života na stromech, po zemi se pohybují poněkud neobratně. Foto V. Motyčka
-
Potkan (Rattus norvegicus), zdatný zvířecí cestovatel a nesmírně přizpůsobivý druh původem z východní Asie. Za pomoci člověka se zabydlel na všech světadílech s výjimkou Antarktidy. Orig. G.-L. L. de Buffon, Naturgeschichte der vierfüssigen Thiere (Berlín 1795)
-
Podivný a převážně v noci aktivní luskoun dlouhoocasý (Manis tetradactyla, syn. M. longicaudata) je obyvatelem lesnatých oblastí střední Afriky. Přesto ho autor ilustrace, v rozporu s touto skutečností, naaranžoval v romantické kompozici rozvalin antického chrámu. Orig. G.-L. L. de Buffon (1783)
-
Bobr (Castor), jmenovec héróa Kastóra. Orig. G.-L. L. de Buffon (1777)
Pavián pláštíkový (Papio hamadryas) je pojmenován – ač se to nezdá – po lesní víle. Na rozdíl od starých Egypťanů, kteří v této opici viděli patrona písařů boha Thovda, dal Carl Linné přednost dámě. Pro označení paviána mu jako nejvhodnější připadaly krásné nymfy Hamadryady. Orig. G.-L. L. de Buffon, Naturgeschichte der vierfüssigen Thiere, Berlín (1792) 
