Na africký kontinent dorazili první představitelé podčeledi Pantherinae, zastoupení pravděpodobně typem z okruhu asijského druhu Panthera palaeosinensis, někdy během spodního pliocénu. V relativně krátké době po svém příchodu dal tento společný předek vzniknout třem odlišným druhům – levhartu, lvu a jaguáru. Uvedené druhy velkých koček se pak postupně rozšířily zpět na eurasijský kontinent. Zatímco však areál levharta zůstal omezen na oblast Starého světa, lev a předek jaguára P. gombaszoegensis pokračovali na své cestě dále na východ, až nakonec pronikli na území Severní a dokonce i Jižní Ameriky. V závěru pleistocénu ale holarktická populace lva spolu s dalšími tehdejšími příslušníky tzv. megafauny zcela vyhynula. Podobný osud potkal v tu samou dobu i jaguára, jenž toto období přežil pouze v Jižní Americe. V současnosti, navzdory početním stavům výrazně redukovaným působením člověka, zůstávají tito predátoři stále velmi výrazným a působivým prvkem v jejich přirozeném prostředí.
Seznam použité a doporučené literatury je přiložen jako pdf příloha níže pod galerií obrázků.
The first members of the subfamily Pantherinae, represented probably by only a single ancient type close to the Asian Panthera palaeosinensis, entered Africa sometime during the Lower Pliocene. Relatively shortly after this event the presence of this common ancestor gave rise to three distinct species – leopard, lion and jaguar. All these kinds of big cats then continuously spread back to Eurasia. The leopard remained restricted to the area of the Old World; the lion and the ancestor of jaguar – P. gombaszoegensis both continued their journey far eastwards and conquered the territory of North and even South America. At the end of the Pleistocene, the holarctic lion population became extinct, as did many other mammals that formed what is known as the Megafauna. Similarly, the jaguar only survived in South America at that time. Nowadays, despite the strong reduction in their numbers caused by humans, these predators still form a formidable and impressive element in their natural environment.
-
Rekonstrukce lebky a vnějšího vzhledu druhu Panthera gombaszoegensis. Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová
-
Rekonstrukce kostry druhu Panthera gombaszoegensis podle téměř kompletního nálezu z francouzské lokality Château Breccia. Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová
-
Diagram potravní preference dominantních druhů šelem zjištěné na základě poměru izotopů uhlíku a dusíku (δ13C, δ15N) z jejich fosilních pozůstatků ze španělské spodnopleistocenní lokality Venta Micena. Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová
-
Rekonstrukce kostry a vnějšího vzhledu druhu Hyaena brevirostris. Největší jedinci dorůstali výšky v kohoutku až 1 m a hmotnosti přes 110 kg. Délka jejich lebky mohla přesahovat 35 cm. Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová
-
Rekonstrukce lebky a vnějšího vzhledu kočkovité šelmy Puma pardoides. Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová
-
Porovnání velikostí recentního geparda Acinonyx jubatus (v popředí) a pleistocenního druhu A. pardinensis. Morfologicky se vyhynulý druh od toho současného příliš nelišil. Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová
-
Morfometrická analýza zubů C1, P3 a P4 recentních i fosilních druhů velkých koček metodou rozboru hlavních komponent (vlevo) a metodou relativních deformací (vpravo). Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová
-
Porovnání velikosti recentního jaguára (Panthera onca, jedinec v popředí) a vyhynulého pleistocenního poddruhu P. onca augusta. Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová
-
Rekonstrukce celkového vzhledu pleistocenního evropského poddruhu levharta (Panthera pardus spelaea) vytvořená na základě paleolitické kresby z Chauvetovy jeskyně. Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová
-
Paleolitická kresba pleistocenního evropského poddruhu levharta (Panthera pardus spelaea) z Chauvetovy jeskyně. Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová
-
Samice a samec lva (Panthera leo). Mohutná hříva představuje typický samčí sekundární znak a její vznik patrně souvisí se sociálním způsobem života těchto koček. Foto S. Knor
-
Mapa postupného šíření druhového komplexu lva v průběhu pleistocénu. 1 – časný střední pleistocén (počátek mindelského, resp. elsterského glaciálu), 2 – období ca před 300 tisíci let (Riss, Saal), 3 – před 300–120 tisíci let, 4 – poslední glaciál (před 70–10 tisíci let). Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová
-
Lebka amerického lva Panthera (Leo) atrox. Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová
-
Paleolitická kresba lvího páru. V popředí samice, vzadu mohutnější samec. Na jeho siluetě je jasně patrný šourek, nikoli však hříva. Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová
-
Kresba jeskynních lvů z francouzské Chauvetovy jeskyně z období svrchního paleolitu (kultura aurignacien), stáří kresby se odhaduje na 30–32 tisíc let. Z archivu autora