Polinační syndromy jsou konvergentními soubory fenotypických znaků květů, které se vyvinuly k přilákání specifické skupiny opylovačů. V článku shrnujeme definované syndromy a představujeme současné diskuze o jejich platnosti. I přes jejich zpochybnění některými autory stále považujeme syndromy za důležitý didaktický nástroj k pochopení obecných koevolučních principů v polinačních vztazích.
Doporučená literatura a přehledová tabulka:
Přehled literatury k dílčím tématům a další materiály najdete v pdf příloze níže pod obrazovou galerií.
Studijní materiál:
Text Biologické olympiády 2007/2008 k tématu mutualismu, tedy i opylování, je volně ke stažení jako pdf soubor na adrese:
https://biologickaolympiada.czu.cz/cs/r-11832-dokumenty-a-informace/r-12381-starsi-studijni-materialy
Pollination syndromes are a convergent set of phenotypical traits of flowers evolved to attract particular group of pollinators. In the related article (pages CLXIX–CLXXII), we review the defined syndromes and present current discussions on their validity. Although some authors have recently doubted their general validity, they remain an undisputed tool for an understanding of general co-evolutionary trends in pollination relationships.
-
Rekonstrukce evoluce způsobu opylování krytosemenných rostlin. Chybějící čtverečky u čeledí značí neznámý způsob opylování. Polymorfní způsob opylování znamená, že daná čeleď rostlin zahrnuje více typů opylování, např. druhy větrosnubné i hmyzosnubné. Převzato a upraveno podle: S. Hu a kol. (2008)
-
Denní lišaj dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) sající nektar z pětiprstky hustokvěté (Gymnadenia densiflora). Na konci sosáku jsou vidět přichycené balíčky pylu – brylky. Foto J. Jersáková
-
I mimo Ameriku existují silně specializované polinační vztahy ptáků a ornitofilních rostlin. Strdimil kamerunský (Cyanomitra oritis) při sání nektaru z květu netýkavky Impatiens sakeriana třepotá podobně jako kolibříci. Foto Š. Janeček
-
Hrabalky rodu Hemipepsis opylují nevýrazně zbarvený květ jihoafrické toješťovité rostliny Pachycarpus asperifolius (Apocynaceae). Foto S. D. Johnson
-
Páteříček modravý (Cantharis livida) je jedním z mnoha opylovačů miříkovitých (Apiaceae). Foto M. Honzírková
-
Miskovitý květ se snadno dostupným hojným nektarem tropického stromu Drypetes natalensis (Putranjivaceae) opylují zlatohlávci Porphyronota hebraea. Foto J. Jersáková
-
Pestřenky (Syrphidae) jsou hlavními opylovači třezalek (Hypericum), které mají ploché květy se snadno přístupným nektarem a velkým množstvím prašníků. Foto M. Honzírková
-
Chlupaté dlouhososky (Bombylius) svým dlouhým sosákem sají nektar z úzkých korunních trubek pomněnek (Myosotis). Foto M. Honzírková
-
Metalicky zbarvená včela Euglossa subandina se dvěma žlutými balíčky pylu na zádech sbírá předními končetinami polotekutou vůni ekvádorské orchideje Peristeria ephippium (Orchidaceae). Foto G. Gerlach
-
Jihoafrický mnohokvět hroznatý (Kniphofia uvaria, kopíčkovité – Asphodelaceae) neboli Kleopatřina jehla s dlouze trubkovitými květy je hlavním zdrojem nektaru pro okáče Aeropetes tulbaghia. Foto J. Jersáková
-
Kosatcovitá Babiana ringens (Iridaceae) poskytuje svému opylovači strdimilu malachitovému (Nectarinia famosa) bidýlko. Jižní Afrika. Foto C. Ewart-Smith
-
Kubánský endemit listonos květní (Phyllonycteris poeyi) opyluje ibiškovitý strom Talipariti elatum (slézovité – Malvaceae). Foto C. A. Mancina
-
Bodlinatka Acomys subspinosus líže nektar protey bezlodyžné (Protea acaulos, proteovité – Proteaceae). Jižní Afrika. Foto S. D. Johnson
-
Myš čtyřpruhá (Rhabdomys pumilio) vyhledává nektar parazitické ozorny Cytinus visseri (ozornovité – Rafflesiaceae). Jižní Afrika. Foto S. D. Johnson.
-
Noční savci jsou významnými opylovači některých specializovaných druhů rostlin. Listonosovitý netopýr glosofága kubánská (Monophyllus redmani) saje v noci nektar z květů sloupovitých kaktusů. Spolu s nektarem požírá i pyl, který jí slouží jako důležitý zdroj dusíku. Oblast Karibských ostrovů. Foto C. A. Mancina