Translated by Robin D. Rollinger

Carl Stumpf (1848-1936) was a German philosopher and psychologist and a visionary and important academic. During his lifetime, he ranked among the most prominent scientists of his time. Stumpf's intention, as evident in his book, Tone Psychology, was to investigate the phenomenon of tone sensation in order to understand the general psychic functions and processes underlying the perception of sound and music. It could be argued that modern music psychology has lost or perhaps ignored the epistemological basis that Carl Stumpf developed in his Tone Psychology. To gain a confident psychological basis, the relevance of Stumpf's deliberations on music psychology cannot be overestimated. Analyses of the essence of tones, complex tones and sounds are fundamental topics for general psychology and epistemology. By the end of this two-volume work, Stumpf had established an epistemology of hearing.

The subject of Volume I is the sensation of successive single tones. Stumpf demonstrates that analysis leads to the realisation of a plurality (is there only one tone or are there several tones?), which is then followed by a comparison: an increase may be observed (one tone is higher than the other) or a similarity may be realised (both tones have the same pitch or the same loudness). With almost mathematical stringency, Stumpf developed a topology of tones. Volume II deals with the sensation of two simultaneous tones (musical intervals). The books are stimulating, rewarding and provocative and will appeal to music psychologists, music theorists, general psychologists, philosophers, epistemologists and neuroscientists.

Kniha reprezentuje soubor autorových studií, v nichž se v posledních dvou desetiletích z mnoha úhlů a perspektiv věnoval problematice především české historiografie. Vedle metodologických studií, jež se zaobírají tragickým koncem české poznámky, interpretováním morových epidemiemi či husitské revoluce se v knize nacházejí texty zkoumající pojetí národních dějin Jana Slavíka, historickou paměť ve středověku i moderní paměť ve vztahu k holokaustu a totalitním společnostem. Samostatnou kapitolu knihy tvoří zamyšlení o stavu českého dějepisectví a jeho perspektivách či o nedozírných škodách, jež by pro českou společnost znamenala rezignace na uvědomování si a reflexi vlastní minulosti. Poslední část knihy zahrnují biografické črty významných historiků, kteří zásadním způsobem ovlivnili moderní historické myšlení (Fernand Braudel, Georges Duby, Bronisław Geremek, František Graus).

Dvojjazyčná ročenka nazvaná Kontradikce / Contradictions je médiem věnovaným odbornému bádání a diskusím o dějinách a současnosti kritického sociálního myšlení ve střední a východní Evropě, jakož i o „postkomunistické" situaci v dalších částech světa, které pád vlád komunistických stran ovlivnil. Vychází třetí ročník s texty R. Rockwella o H. Marcusovi a K. Kosíkovi, M. Woźniakové o M. Siemekovi a E. Ilyenkovovi, Jiřího Holby o E. Bondym, J. Svobody o T. G. Masarykovi, J. M. Shieldse o buddhismu a marxismu, L. Sochora o reálsocialismu, N. Karkova o autonomistickém marxismu ve východní Evropě, N. Chomského o disentu a J. Rancièra o fikci. V tematické sekci ročníku publikujeme texty J. Waltona, V. Stoyanové, J. Grima Feinberga, O. Holuba, E. Isina, N. Awanové, Zd. Mlynáře a M. Lakatoše s kritickými pohledy na občanskou společnost.

This book reflects on theoretical developments in the political theory of care and new applications of care ethics in different contexts. The chapters provide original and fresh perspectives on the seminal notions and topics of a politically formulated ethics of care. It covers concepts such as democratic citizenship, social and political participation, moral and political deliberation, solidarity and situated attentive knowledge. It engages with current debates on marketizing and privatizing care, and deals with issues of state care provision and democratic caring institutions. It speaks to the current political and societal challenges, including the crisis of Western democracy related to the rise of populism and identity politics worldwide. The book brings together perspectives of care theorists from three different continents and ten different countries and gives voice to their unique local insights from various socio-political and cultural contexts.

Jak dosahovali renesanční malíři efektu hloubky prostoru? Jak navozuje El Greco pocit přítomnosti postav v prostoru před obrazem? Dokáže kubismus vysvobodit objekty ze zajetí prostoru? Kniha matematika a fi losofa Ladislava Kvasze nejen odpovídá na tyto dotazy, ale přináší srozumitelný a dostatečně vyčerpávající výklad klíčových epizod ve vývoji moderní geometrie. Abstraktní a často obtížně pochopitelné matematické myšlenky totiž nacházíme v malířství vyjádřeny v konkrétní, názorné a intuitivně uchopitelné podobě. Historikům a milovníkům výtvarného umění z řad širší veřejnosti kniha poskytuje nový úhel pohledu na to, co už znají. Matematikům zase propojení dějin geometrie s dějinami malířství dává možnost obohatit výklad této disciplíny o nové souvislosti. Výklad geometrických triků, použitých při tvorbě jednotlivých obrazů, jejichž reprodukce kniha přináší, nabízí praktickou využitelnost pro interpretaci dalších výtvarných děl.

Polemika o kalich na basilejském koncilu 1431–1433

Jednání Čechů s basilejským koncilem lze označit za vrcholný okamžik husitské revoluce. V knize se těší pozornosti počáteční fáze této mimořádné dějinné události. Autor navazuje na řadu starších pokusů popisujících slyšení husitů v Basileji a nastoupení cesty k uzavření kompaktát, jde ale do větší hloubky i šíře a rozsáhlým rukopisným studiem odhaluje řadu nových detailů, vazeb a souvislostí. V centru jeho pozornosti stojí kauza (teologie) přijímání laiků z eucharistického kalicha, která v Basileji rychle opanovala diskusi a byla hybatelem dění. A je to právě sledování symbiózy středověkého učeneckého idealismu a politického pragmatismu, co mu otevírá cestu k přesvědčivým odpovědím na rozhodující otázky – kolik bylo zápasících stran, čeho chtěly dosáhnout a jaké postupy i teorie uplatnily k prosazení svých záměrů a obhajobě svých přesvědčení.

Kniha mapuje způsoby, jakými se psychologická koncepce vývoje subjektivity a emočního zrání, kterou formuloval britský psychoanalytik a pediatr Donald Winnicott, rozvíjí a aplikuje v rámci politických teorií. Sílící přesvědčení, že politické teorie není možné oddělit od teorií psychologických či psychoanalytických, se v rámci winnicottovských studií projevuje dvěma různými přístupy. Buď je možné obrátit se k Winnicottovi z kontextu konkrétních politických či sociálních teorií a užívat ho jako opory či inspirace pro zodpovězení otázek formulovaných v těchto rámcích. Nebo je možné pokusit se ze samotné Winnicottovy koncepce domyslet a rozvinout důsledky platné pro oblast sociality a politické teorie. Tato kniha věnuje prostor oběma strategiím. V první části postupně rozvíjí myšlenky Winnicotta až do fáze zcela konkrétních reflexí týkajících se sociálně-politických fenoménů, včetně demokracie, politického prostoru, kulturní zkušenosti a života v institucích. Odkazuje se přitom na texty M. H. Bowkera, A. Buzbyové, J. Elkinse, M. A. Diamonda, J. LeJeuna a D. W. McIvora. V další kapitole se pak kniha věnuje způsobu, jakým Winnicottovu psychologii užívá ve své teorii uznání čelní představitel kritické sociální teorie Axel Honneth. Poslední kapitola představuje přístup současné liberální politické teoretičky Marthy Nussbaumové, která považuje Winnicotta za klíčového autora umožňujícího formulovat politickou psychologii, jež odpovídá liberálnímu politickému režimu.

Vydalo Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., pro Kancelář Akademie věd ČR,
Edice Strategie AV21 | Evropa a stát: mezi barbarstvím a civilizací
46 stran, elektronická verze
Ke stažení

Donedávna se v naší zemi tématem přímé demokracie zabýval kromě několika odborníků a politiků málokdo. Dnes je to téma živé veřejné diskuse, která probíhá i na půdě parlamentu a vlády, přičemž v drtivé většině případů je to diskuse o referendu, nejčastěji zvažovaném nástroji přímé demokracie, do té míry, že v běžné debatě se u nás začínají termíny „přímá demokracie“ a „referendum“ užívat téměř synonymně. Referendum znají ústavy mnoha zemí včetně České republiky již delší dobu. Ale zatímco doposud šlo o nástroj používaný spíše mimořádně, v současné době v něm mnozí zastánci přímé demokracie vidí jednu z hlavních institucí nového demokratického pořádku.

Průzkumy veřejného mínění už delší dobu ukazují, že v mnoha demokratických společnostech roste počet lidí, kteří by chtěli ovlivňovat politiku svého státu nebo své obce nejen tím, že jednou za čas odevzdají ve volbách svůj hlas. Důvodem nemusí být nespokojenost s politickou reprezentací. Může jím být jednoduše přání vést aktivnější občanský život. Na druhé straně však přímá demokracie může vyvolávat obavy. Co když referenda, přinejmenším v našich podmínkách, demokracii nezlepší, nýbrž zhorší, anebo ji dokonce zničí? Brožura Referendum a zastupitelská demokracie představuje institut referenda ze tří různých úhlů pohledu, ze kterých by se měla osvětlit většina naznačených problémů. V první části je to pohled právnický, ve druhé pohled sociologický a ve třetí pohled politologie a politické filosofie.

Cílem této příručky, kterou vytvořili autoři Akademického fóra při Filosofickém ústavu AV ČR, není dát jednoznačnou odpověď či praktické doporučení, ale ukázat, jaké jsou základní souvislosti, na které by se nemělo zapomínat a bez jejichž zohlednění nelze na otázky přímé a zastupitelské demokracie přesvědčivě odpovědět, ať už je výsledná odpověď jakákoliv.

Ve verzi pro střední školy je příručka doplněna praktickými cvičeními.

http://akademicke-forum.flu.cas.cz/

Jak starověká minulost Číny může utvářet její politickou budoucnost

Ťiang Čching (Jiang Qing v přepisu v pchin-jinu, narozen 1953, žije v Číně) je považován za jednoho z nejvýznamnějších konfuciánských filosofů současnosti. Proslul svojí koncepcí ústavního konfucianismu neboli politického konfucianismu. Podobně jako se v Evropě v aktualizované formě navazuje na antické Řecko a Řím a na křesťanství a osvícenství, v Číně dochází zvláště v posledních desetiletích k navazování na prvky tradiční čínské civilizace, především na konfuciánské motivy, jež se v Číně uplatňují v různých interpretacích již dva a půl tisíce let. Filosofií Ťianga Čchinga se proto zabývají nejen konzervativci, ale v modernizačním čtení také socialisté a liberálové – a to jak teoretici, tak politici a další aktéři veřejné sféry.

Aktualizace a znovupromýšlení tradic (v tomto případě konfucianismu) jsou důležitým předpokladem pro definování procesu modernizace, přičemž poznání nezápadních civilizací je důležité také pro sebeporozumění „Západu“. Z těchto předpokladů vycházel i tým překladatelů této knihy, který sice nezastává konfuciánskou filosofii Ťianga Čchinga, ale je si vědom toho, že v rámci plurality názorů je důležité poznat odlišná významná teoretická stanoviska. Toto poznání je nutným předpokladem interkulturní komunikace.