„... pro část obyvatel jsou společenskými vědci ti, kteří mluví v televizi nebo píšou do novin a vyjadřují se zdánlivě ke všemu a navíc často. Pokud exaktní vědci – lékaři, fyzici či biologové – vzbuzují společenský respekt, o sociálních vědách to říct nemůžeme,“ píše autor a autorka a zároveň připomínají veřejností často skloňované otázky: „Kde je ve srovnání s vývojem léků na rakovinu nebo vakcíny například na nový typ koronaviru důležitost studia společnosti? Lze to vůbec srovnávat? A k čemu jsou vlastně dobří filosofující vědci, tedy kromě toho, aby produkovali další, opět filosofující, a tedy stejně neužitečné vědce? Nemůžou si bádat třeba po večerech ve svém volném čase?“
Podle nich je důvodem předsudků veřejnosti i politiků skutečnost, že „sociální vědy jsou vůči politickým představitelům a jejich návrhům často kritické, jejich rozhodnutí nejen zkoumají, ale dávají je do širšího společenského kontextu nebo poukazují na možné nedomyšlené důsledky přijatých opatření“.
O sociálních vědách pak často panuje představa, že jsou jednodušší než vědy přírodní, že jsou „upovídané“. Svízel však spočívá v samé podstatě zkoumání sociálního světa: „Složitost sociálních věd spočívá především v tom, že analyzují společenské jevy, které jsou nejen komplexní, ale hlavně jsou tvořeny samotnými zkoumanými aktéry. Sociální svět, který sociální vědci zkoumají, neexistuje nezávisle na nich, dokonce je jejich poznatky dále ovlivňován. Protože jsou lidé nadáni schopností (sebe)reflexe, mohou měnit své jednání také na základě poznatků o fungování společnosti. Vědecké poznatky tedy samy spoluutvářejí společenskou realitu, o níž mají vypovídat,“ píší Kubátová s Císařem.
Celou esej naleznete online v Salonu deníku Právo.
--
Ondřej Císař byl také hostem pořadu Osobnost Plus Barbory Tachecí. Zde hovořil na téma svobody projevu, kritiky kapitalismu nebo hodnotové proměny západní společnosti.
Facebook
Twitter
Tweets by SociologickyNewsletter