Translated by Robin D. Rollinger

Carl Stumpf (1848-1936) was a German philosopher and psychologist and a visionary and important academic. During his lifetime, he ranked among the most prominent scientists of his time. Stumpf's intention, as evident in his book, Tone Psychology, was to investigate the phenomenon of tone sensation in order to understand the general psychic functions and processes underlying the perception of sound and music. It could be argued that modern music psychology has lost or perhaps ignored the epistemological basis that Carl Stumpf developed in his Tone Psychology. To gain a confident psychological basis, the relevance of Stumpf's deliberations on music psychology cannot be overestimated. Analyses of the essence of tones, complex tones and sounds are fundamental topics for general psychology and epistemology. By the end of this two-volume work, Stumpf had established an epistemology of hearing.

The subject of Volume I is the sensation of successive single tones. Stumpf demonstrates that analysis leads to the realisation of a plurality (is there only one tone or are there several tones?), which is then followed by a comparison: an increase may be observed (one tone is higher than the other) or a similarity may be realised (both tones have the same pitch or the same loudness). With almost mathematical stringency, Stumpf developed a topology of tones. Volume II deals with the sensation of two simultaneous tones (musical intervals). The books are stimulating, rewarding and provocative and will appeal to music psychologists, music theorists, general psychologists, philosophers, epistemologists and neuroscientists.

Kniha reprezentuje soubor autorových studií, v nichž se v posledních dvou desetiletích z mnoha úhlů a perspektiv věnoval problematice především české historiografie. Vedle metodologických studií, jež se zaobírají tragickým koncem české poznámky, interpretováním morových epidemiemi či husitské revoluce se v knize nacházejí texty zkoumající pojetí národních dějin Jana Slavíka, historickou paměť ve středověku i moderní paměť ve vztahu k holokaustu a totalitním společnostem. Samostatnou kapitolu knihy tvoří zamyšlení o stavu českého dějepisectví a jeho perspektivách či o nedozírných škodách, jež by pro českou společnost znamenala rezignace na uvědomování si a reflexi vlastní minulosti. Poslední část knihy zahrnují biografické črty významných historiků, kteří zásadním způsobem ovlivnili moderní historické myšlení (Fernand Braudel, Georges Duby, Bronisław Geremek, František Graus).

Dvojjazyčná ročenka nazvaná Kontradikce / Contradictions je médiem věnovaným odbornému bádání a diskusím o dějinách a současnosti kritického sociálního myšlení ve střední a východní Evropě, jakož i o „postkomunistické" situaci v dalších částech světa, které pád vlád komunistických stran ovlivnil. Vychází třetí ročník s texty R. Rockwella o H. Marcusovi a K. Kosíkovi, M. Woźniakové o M. Siemekovi a E. Ilyenkovovi, Jiřího Holby o E. Bondym, J. Svobody o T. G. Masarykovi, J. M. Shieldse o buddhismu a marxismu, L. Sochora o reálsocialismu, N. Karkova o autonomistickém marxismu ve východní Evropě, N. Chomského o disentu a J. Rancièra o fikci. V tematické sekci ročníku publikujeme texty J. Waltona, V. Stoyanové, J. Grima Feinberga, O. Holuba, E. Isina, N. Awanové, Zd. Mlynáře a M. Lakatoše s kritickými pohledy na občanskou společnost.

This book reflects on theoretical developments in the political theory of care and new applications of care ethics in different contexts. The chapters provide original and fresh perspectives on the seminal notions and topics of a politically formulated ethics of care. It covers concepts such as democratic citizenship, social and political participation, moral and political deliberation, solidarity and situated attentive knowledge. It engages with current debates on marketizing and privatizing care, and deals with issues of state care provision and democratic caring institutions. It speaks to the current political and societal challenges, including the crisis of Western democracy related to the rise of populism and identity politics worldwide. The book brings together perspectives of care theorists from three different continents and ten different countries and gives voice to their unique local insights from various socio-political and cultural contexts.

Jak dosahovali renesanční malíři efektu hloubky prostoru? Jak navozuje El Greco pocit přítomnosti postav v prostoru před obrazem? Dokáže kubismus vysvobodit objekty ze zajetí prostoru? Kniha matematika a fi losofa Ladislava Kvasze nejen odpovídá na tyto dotazy, ale přináší srozumitelný a dostatečně vyčerpávající výklad klíčových epizod ve vývoji moderní geometrie. Abstraktní a často obtížně pochopitelné matematické myšlenky totiž nacházíme v malířství vyjádřeny v konkrétní, názorné a intuitivně uchopitelné podobě. Historikům a milovníkům výtvarného umění z řad širší veřejnosti kniha poskytuje nový úhel pohledu na to, co už znají. Matematikům zase propojení dějin geometrie s dějinami malířství dává možnost obohatit výklad této disciplíny o nové souvislosti. Výklad geometrických triků, použitých při tvorbě jednotlivých obrazů, jejichž reprodukce kniha přináší, nabízí praktickou využitelnost pro interpretaci dalších výtvarných děl.

Polemika o kalich na basilejském koncilu 1431–1433

Jednání Čechů s basilejským koncilem lze označit za vrcholný okamžik husitské revoluce. V knize se těší pozornosti počáteční fáze této mimořádné dějinné události. Autor navazuje na řadu starších pokusů popisujících slyšení husitů v Basileji a nastoupení cesty k uzavření kompaktát, jde ale do větší hloubky i šíře a rozsáhlým rukopisným studiem odhaluje řadu nových detailů, vazeb a souvislostí. V centru jeho pozornosti stojí kauza (teologie) přijímání laiků z eucharistického kalicha, která v Basileji rychle opanovala diskusi a byla hybatelem dění. A je to právě sledování symbiózy středověkého učeneckého idealismu a politického pragmatismu, co mu otevírá cestu k přesvědčivým odpovědím na rozhodující otázky – kolik bylo zápasících stran, čeho chtěly dosáhnout a jaké postupy i teorie uplatnily k prosazení svých záměrů a obhajobě svých přesvědčení.

Kniha mapuje způsoby, jakými se psychologická koncepce vývoje subjektivity a emočního zrání, kterou formuloval britský psychoanalytik a pediatr Donald Winnicott, rozvíjí a aplikuje v rámci politických teorií. Sílící přesvědčení, že politické teorie není možné oddělit od teorií psychologických či psychoanalytických, se v rámci winnicottovských studií projevuje dvěma různými přístupy. Buď je možné obrátit se k Winnicottovi z kontextu konkrétních politických či sociálních teorií a užívat ho jako opory či inspirace pro zodpovězení otázek formulovaných v těchto rámcích. Nebo je možné pokusit se ze samotné Winnicottovy koncepce domyslet a rozvinout důsledky platné pro oblast sociality a politické teorie. Tato kniha věnuje prostor oběma strategiím. V první části postupně rozvíjí myšlenky Winnicotta až do fáze zcela konkrétních reflexí týkajících se sociálně-politických fenoménů, včetně demokracie, politického prostoru, kulturní zkušenosti a života v institucích. Odkazuje se přitom na texty M. H. Bowkera, A. Buzbyové, J. Elkinse, M. A. Diamonda, J. LeJeuna a D. W. McIvora. V další kapitole se pak kniha věnuje způsobu, jakým Winnicottovu psychologii užívá ve své teorii uznání čelní představitel kritické sociální teorie Axel Honneth. Poslední kapitola představuje přístup současné liberální politické teoretičky Marthy Nussbaumové, která považuje Winnicotta za klíčového autora umožňujícího formulovat politickou psychologii, jež odpovídá liberálnímu politickému režimu.