Česká literatura 66, 2018/2

Studie / Studies

RICHARD MÜLLER [Ústav pro českou literatury AV ČR; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]

Souběžná míjení. Marxismus a zlom v pojetí literární „struktury“

Studie předkládá revizi určitého výrazného momentu českých a francouzských dějin myšlení o literatuře, který se odehrál v druhé polovině 60. let a při němž dochází nejen k vnitřnímu protnutí marxismu se strukturalismem, ale zároveň k posunu a zlomu v pojetí literární struktury. V koncepci marxistického filosofa a historika Roberta Kalivody je podán vývoj strukturální literární estetiky Jana Mukařovského z marxistického a freudovského pohledu a dospívá se – v návaznosti na tvorbu a reflexi meziválečné umělecké avantgardy (Karel Teige) – k pojetí estetické funkce a hodnoty jako průhledných antropických principů a souhrnu funkcí a hodnot mimoestetických. Souběžně formuluje představitel francouzského althusserovského marxismu Pierre Macherey pojetí literární produkce jako specifického modu produkce řeči a literární struktury jako prostoru diference, v němž se dobové ideologické univerzalizace necíleně, nevědomě ocitají v kritickém světle. Zevnitř české strukturalistické tradice – a ve shodě s jejím avantgardním rodokmenem – vzniká pak paralelně v pracích Olega Suse a Milana Jankoviče pojetí literární struktury jako struktury nezcelené a nezcelitelné, jako procesu a dění smyslu, pohybu rozporů, nezavršených však v konečnou a v sobě úplnou syntézu. Analýza vnitřních i vzájemných souvislostí těchto koncepcí nás vede k tomu interpretovat je jako pohyb souběžného míjení – zlom struktury a otevření její dialektiky zde má odlišné rezonance, padající na vrub rozdílným pojetím subjektu a vztahu díla a sociální struktury – a také zmeškané setkání, které ve svých spojitostech pozornosti historikům literární vědy a filosofie dosud převážně unikalo.

Concurrent misses: Marxism and a watershed in the conception of literary ''structure''
This study presents a review of a particular distinctive moment in the Czech and French history of literary thinking which took place in the latter half of the 1960s and which saw not only an internal intersection of Marxism and structuralism, but also a shift and radical change in the conception of literary structure. From the standpoint of Marxist philosopher and historian Robert Kalivoda, the development of the structural literary aestheticism of Jan Mukařovský is presented from a Marxist and Freudian perspective and matures – in association with the creation and reflection of the interwar artistic avant-garde (Karel Teige) – towards a conception of aesthetic function and value as transparent anthropic principles and a summary of extra-aesthetic functions and values. In parallel the representative of French Althusserian Marxism Pierre Macherey formulates his conception of literary output as a specific mode in the production of speech and literary structure as a space of difference, in which the ideological universalizations of the period are unintentionally and unconsciously presented in a critical light. Within the Czech structuralist tradition – and in harmony with its avant-garde pedigree – a parallel conception then emerges within the works of Oleg Sus and Milan Jankovič of literary structure as a structure that is unconsolidated and unconsolidatable, as the process and action of meaning, the movement of contradictions that have not culminated in a final and completed synthesis. Analysis of the internal and reciprocal connections of these conceptions leads us to interpret them as the movement of concurrent misses – a radical change in the structure and the opening of its dialectics here has different resonances, caused by a different conception of the subject and the relationship between the work and the social structure – and also a missed meeting, whose connections have for the most part hitherto escaped the attention of literary studies historians.

MICHAL KOSÁK — JIŘÍ FLAIŠMAN [Ústav pro českou literatury AV ČR; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]

Třetí ediční stadium vydávání Máje K. H. Máchy

Studie se věnuje kritickým vydáním Máje Karla Hynka Máchy z období od objevení rukopisu básně v r. 1916. Soustředí se tedy především k vydavatelským postupům v deseti edicích (1919‒1949) Františka Krčmy a v jedenácti edicích (1936‒1959) Karla Janského, přihlíží však též k dalším významným edičním podnikům paralelním, ale i k edicím z předchozího období a k edicím, jež vycházely po posledním kritickém vydání v knižnici Knihovna klasiků (1959). Výklad pojednává v prvé řadě o tom, jak si oba významní máchovští editoři konstruovali představu o chronologii obou základních pramenů ‒ prvotisku (1836) a rukopisu básně, následně pak analyzuje, jakou z této představy vyvozovali metodu práce s oběma prameny. Dále se věnuje detailnímu rozboru edičního zpracování, tj. určení okruhu jevů, které editoři v textu básně považovali za chyby, jejich emendacím a tzv. jazykové přípravě textu. Studie ukazuje vývoj v přístupu obou editorů, proměny v míře a způsobu kontaminací obou pramenů a v aplikaci diplomatického přístupu. Sleduje přitom také postupné uplatňování metodologicky odlišného způsobu edičního zpracování, jež si kladlo za cíl vydávaný text modernizovat a sjednocovat. Tento proces je sledován v kontextu dobové domácí diskuse o míře a způsobu úprav textu klasiků. Předkládaný popis proměn textu kritických vydání Máje je jedním z podkladů pro připravované nové vydání básně v Kritické hybridní edici.

The third edition stage of the publication of Mácha's Máj

This study examines critical editions of Máj by Karel Hynek Mácha in the period after the discovery of the poem manuscript in 1916. Hence it focuses primarily on publishing procedures in the ten editions (1919‒1949) by František Krčma and the eleven editions (1936‒1959) by Karel Janský, while also examining other important parallel editorial undertakings, editions from the previous period and editions that came out after the last critical edition in the Knihovna klasiků series (1959). This exposition focuses primarily on how both prominent Mácha editors set out their conception of the chronology of both primary sources: the first printing (1836) and the poem manuscript. It subsequently analyses which method of working with both sources they developed from this conception, and it focuses on a detailed analysis of the editing process, i.e. on determining the phenomena which the editors considered to be errors within the text of the poem, their correction and what is known as the linguistic preparation of the text. The study shows developments in the approaches of both editors, the changes in the extent and method both sources were contaminated and in the application of the diplomatic approach, while also following the ongoing application of a methodologically different editing process method, which aimed to modernize and harmonize the published text. This process is observed within the context of the domestic discussion at that time on the extent and method for correcting the texts of the classics. The present description of changes in the text of critical editions of Máj is one of the bases for the forthcoming new edition of the poem in the Critical Hybrid series.

Prameny / Sources

KATEŘINA PIORECKÁ [Ústav pro českou literatury AV ČR; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]

„Dobrá česká kniha“. Kulturní rada a autoregulační tendence v českém literárním prostoru v letech 1938 a 1939

Studie sleduje proces redefinování českého kulturního prostoru prvních měsíců Protektorátu Čechy a Morava. Ve snaze ochránit českou kulturu a zachovat německými okupanty proklamovanou autonomii českých institucí společnost vědomě přistoupila k centralizačním a autoregulačním krokům. Národní souručenství, do kterého již během jara 1939 vstoupilo 97% mužské populace, v rámci své vnitřní politiky ustavilo Kulturní radu, jež měla programovou kontinuitu již od listopadu 1938. V „nových poměrech“ se měla se stát autonomním, iniciativním, pracovním a poradním ohniskem pro kulturní a školskou práci Národního souručenství. Podílela se sice na organizaci spontánních demonstrací, jakými byl druhý pohřeb Karla Hynka Máchy, nicméně záhy připravila řadu propagačních akcí, jimiž se snažila kulturní prostor centralizovat, kontrolovat a regulovat. V kulturním a politickém diskurzu vyzdvihla topoi dobré české knihy, jež se stala symbolem odporu i nástrojem zachování národní identity. Mezi propagačními akcemi, jimiž Kulturní rada usilovala o převzetí kontroly nad celým spektrem uměleckého a kulturního života na území protektorátu, se nejúspěšnější stal prosincový Měsíc české knihy organizovaný ve městech i na venkově. Jeho příprava byla přísně centralizovaná a kontrolovaná, vystavovat bylo možné jen ty knihy, jež byly uvedeny na seznamu vypracovaném Kulturní radou. „Dobrá česká kniha“ se stala kultovním objektem, na jehož základě se nově identifikovala protektorátní společnost, jenž ji legitimizoval vůči nadřazující se kultuře německé a posiloval její rezistenci. Nicméně výsledkem akce byla i ekonomická pomoc grafickému a knižnímu průmyslu, ale též redefinování českého literárního prostoru a totalitarizace české společnosti.

''A good Czech book''. The cultural order and the self-regulatory trend on the Czech literary scene, 1938-1939

This study observes the process whereby the Czech cultural scene was redefined during the first few months of the Protectorate of Bohemia and Moravia. In an attempt to protect Czech culture and to preserve the autonomy of Czech institutions as proclaimed by the German occupiers, society deliberately undertook centralization and self-regulatory measures. The National Partnership (Národní souručenství), which 97% of the male population joined during spring 1939, was initiated as part of its internal policy by the Cultural Council, which had had programmatic continuity since November 1938. Under the ''new conditions'' it was meant to become the autonomous, proactive working and advisory centre for the National Partnership's cultural and educational work. Although it had taken part in the organization of such spontaneous demonstrations as the second burial of Karel Hynek Mácha, it was soon arranging a number of promotional events in an attempt to centralize, control and regulate the cultural scene. In its cultural and political discourse it highlighted the topoi of the good Czech book, which became a symbol of resistance and a means for preserving national identity. The most successful promotional event used by the Cultural Council to take control of the entire spectrum of artistic and cultural life within the Protectorate was the December Czech Book Month organized in towns and rural areas. The preparations were strictly centralized and controlled, and it was only possible to exhibit books previously listed by the Cultural Council. ''A good Czech book'' became a cult object, on the basis of which Protectorate society was newly defined, legitimizing it in the face of overbearing German culture and bolstering its resistance. The event also resulted in economic assistance to the graphic and book industries, while redefining the Czech literary scene and the totalitarization of Czech society.

Rozhledy  / Horizons

ONDŘEJ KOUPIL [[Ústav pro jazyk český AV ČR; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]

Veleslavínská čeština a veleslavínská doba

Článek zkoumá význam a genezi dnes běžných termínů „veleslavínská čeština“ a „veleslavínská doba“ ve filologické literatuře mezi úmrtím pražského tiskaře Daniela Adama z Veleslavína (1599) a texty Josefa Jungmanna v 19. století. Kromě toho studie uvažuje o působení Daniela Adama z Veleslavína jako jazykové autority v této době (I). Textová testimoniaQQQ prosím nechat latinsky v plurálu (latinská, německá, česká) dokládají rozvoj myšlenky od Balbínova spisu Bohemia docta a přebírání formulací a postojů mezi N. A. Voigtem, F. F. Procházkou a J. Dobrovským. Jako všestranná jazyková autorita přestal Weleslawina platit od sporu o pravopis mezi J. Nejedlým a J. Jungmannem. Jméno „Weleslawina“ bylo v mnoha zkoumaných textech jen symbolickou reprezentací celé epochy (II). V závěru je navrženo několik možností pro filologické zkoumání jazyka textů spojených (i volnějším způsobem) s Danielem Adamem z Veleslavína (III).

Weleslawinian Czech and the Weleslawinian period

This article examines the meaning and origins of what are nowadays common terms: „veleslavínská čeština“ (Weleslawinian Czech) and „veleslavínská doba“ (Weleslawinian Period) in philological literature between the death of the Prague printer Daniel Adam of Veleslavín (1599) and the texts of Josef Jungmann in the 19th century. Moreover, the study considers the work of Daniel Adam of Veleslavín as a language authority in this period (I). Text testimonia (in Latin, German and Czech) document the development of the idea from Balbín's work Bohemia docta and the adoption of formulations and views among N. A. Voigt, F. F. Procházka and J. Dobrovský. Weleslawina ceased to be effective as an all-round language authority after the orthography dispute between J. Nejedlý and J. Jungmann. In many of the texts under review the name ''Weleslawina'' was only a symbolic representation of the entire epoch (II). The conclusion puts forward several options for the philological examination of the language of texts associated (even loosely) with Daniel Adam of Veleslavín (III).

Diskuse / Disscusion

JOE GRIM FEINBERG [Filozofický ústav AV ČR, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]

Spory a rozpory

Text je ke stažení zde.

Disputes and disagreements

Recenze / Reviews

Petr Plecháč — Robert Kolár: Kapitoly z korpusové versologie — JIŘÍ MILIČKA —

Jodie Archerová — Matthew L. Jockers: Šifra mistra bestselleru. Anatomie knižního trháku — RICHARD ZMĚLÍK —

Josef Förster — Jiří Matl — Stefan Newerkla — Václav Petrbok — Ondřej Podavka — Václav Pumprla — Václav Smyčka — Martin Svatoš — Jiří Žůrek: Historia litteraria v českých zemích od počátku 19. století —

LENKA ŘEZNÍKOVÁ — 

Marjorie Perloff: Edge of Irony: Modernism in the Shadow of the Habsburg Empire — LUKÁŠ MALÝ —

Karel Piorecký: Česká literatura a nová média — PETRA CHVOJKOVÁ —

Anotace, kronika

Kritik Oleg Sus v roce 1968 — JIŘÍ POLÁČEK —

Vlis sedmiramenného svícnu — ŠTĚPÁN BALÍK —

Vědec a kulturní politik Arnošt Kraus — VÁCLAV MAIDL —

Infromatorium —

Autoři čísla —