-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
chtěl bych se zeptat, jak fungovaly sirotčince v ČR během druhé světové války - co se stalo s dětmi, které tam byly, byly sirotčince vůbec v provozu nebo je hromadně rušili, bylo možné a dělo se to, že lidé během války adoptovali takovéto děti? A jak to fungovalo například v Anglii, která nebyla v tak bezprostředním kontaktu s Hitlerem, jako právě ČR?
Děkuji
Dobrý den,
o problematice sirotčinců, dětských domovů a vůbec sociální péče v období druhé světové války na našem území jsme bohužel mnoho informací nenalezli. Níže uvedené projité publikace totiž většinou popisují období vznikání dětských domovů a sirotčinců následný vývoj do druhé světové války a poté až vývoj poválečný. Většinou tedy chybí právě Vámi sledované období.
Po první světové válce zůstal princip sociální péče o děti v podstatě totožný s předchozím, většinu této péče zajišťovaly dobrovolné spolky a před ústavní péčí se preferovala adpoce v náhradních rodinách. Existovaly snahy o navržení nějaké celkové sítě těchto zařízení a ústavů, byly však přerušeny hospodářskou krizí. Po vypuknutí války se opět sirotčince a podobné ústavy začaly stavět (bylo jich potřeba více pro válečné sirotky), tato situace však vydržela pouze do roku 1942, kdy bylo zakázáno začínání všech nových staveb.
Situaci sirotčinců a dětských domovů v období druhé světové války vysledovat pouze například z kusých informací o historii na webových stránkách konkrétních ústavů a institucí, případně z prací věnovaných historii konkrétních ústavů (http://theses.cz/id/tzi52c/?lang=en;furl=%2Fid%2Ftzi52c%2F).
Příklady
Dětský domov v Nepomuku:
„V průběhu druhé světové války bylo v domově pod přísným dohledem řádových sester kolem sta válečných sirotků. Byli to jen chlapci. Spali na podlaze, starší po dvou na postelích a jen nejstarší měli svou postel. Ve 14 letech věku odcházeli sloužit k sedlákům „za stravu a byt“. Toto víme z vyprávění bývalého chovance, který přijel do Nepomuku s vnučkou z Ostravy, aby jí ukázal, kde přežil válku a prožil část dětství. Jiný válečný „sirotek“ nám vyprávěl, že on se dostal do Nepomuku proto, že rodina byla pro nacisty nepohodlná a on jako dítě se připletl na místo atentátu na Heidricha. Ze strachu o jeho život jej dobří přátelé rodiny ukryli v našem sirotčinci.“
Dětský domov Kašperky:
„Svému účelu sloužila až do 2. světové války, kdy zde byly umístěny rodiny uprchlých Němců.“
Dětský domov Uherské Hradiště
„Budova dětského domova byla za okupace zabírána okresním a městským úřadem, zůstaly pouze dvě místnosti pro okresní péči o mládež a sociální pomoc.“
Často byly sirotčince a dětské domovy v době války zabírány pro účely Němců (například jako centra pro Hitlerjugend) a děti byly přesouvány do nedostačujících náhradních budov. Nejspíše však, i když v omezeném množství, fungovaly.
Co se týče Velké Británie, existuje informací více. Z množství různých fotografií (https://www.flickr.com/photos/22326055@N06/) nebo třeba existence diskusních skupin lidí, kteří strávili část nebo celé dětství v dětských domovech (http://growingupinthench.lefora.com/), lze usoudit, že systém těchto ústavů ve Velké Británii fungoval nejspíše lépe než u nás. Existence adopce vyplývá například z příběhu Nicholase Wintona, který posílal děti z Československa do Anglie a předtím jim vyřizoval všechny potřebné doklady a domlouval s anglickými rodinami péči o ně.
Ve Velké Británii byly děti (ostatně stejně jako třeba i v Německu) posíláni z větších měst na venkov. Důvodem byla snaha odsunout děti z míst, která byla častými cíli bombardování. V mnoha případech se tyto děti staly sirotky, jelikož jejich rodiče zemřeli při bombardování. (http://www.jenx67.com/2013/03/jennifer-chronicles-88-world-war-ii-british-orphans-and-the-silent-generation.html)
Některé děti z britských dětských domovů a sirotčinců byly v rámci kontroverzního migračního schématu Home Children přesunuty do Kanady, Austrálie nebo Jižní Afriky (tedy do kolonií Velké Británie). V době druhé světové války probíhaly migrace těchto dětí do Austrálie. Podle těchto internetových stránek (http://www.childmigrantstrust.com/our-work/child-migration-history) bylo pro tuto činnost hned několik důvodů. Co se týče Kanady, mohly děti představovat levnou pracovní sílu na farmách. V případě Austrálie byla prý cílem podpora rozrůstání poválečné populace této země.
Další informace o dětských domovech ve Velké Británii můžete nalézt například na tomto webu: http://www.childrenshomes.org.uk/NCH/end.shtml.
http://www.ddnepomuk.cz/?page_id=6
http://cs.wikipedia.org/wiki/Nicholas_Winton
http://ddkasperky.cz/aktivity/historie-dd.html
http://www.wintonfilm.com/soutez/nova-literarni-sout.html
FREMROVÁ, Květa. Pražská ústavní péče o sirotky a opuštěné děti v první polovině 20. století. [online]. 2012. 110 s. Vedoucí práce Jana Čechurová. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/87091/.
http://www.kulickovy.estranky.cz/clanky/detske-domovy.html
http://www.detskydomov.com/z-historie/
https://is.muni.cz/[…]/Magisterska_diplomova_prace_IvetaHolasova.txt
http://www.childmigrantstrust.com/[…]/child-migration-history
CLAY, Catrine a Michael LEAPMAN. Panská rasa: nacistické Německo a experiment Lebensborn = [Orig.: Master race]. Přeložil Ivan Ryčovský. Praha: Columbus, 1996, 196 s. ISBN 80-85928-43-4.
MATĚJČEK, Zdeněk a Josef LANGMEIER. Výpravy za člověkem. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1981, 219 s.
TAXOVÁ, Jiřina. Výchovné problémy dětských domovů. 1. vyd. Praha: SPN, 1967, 151, [1] s.
DOLÁK, Miroslav, Jiří KRIPNER, Zdeněk ŠVANCAR a František LUDVÍK. Ústavní a ochranná výchova dětí a mládeže. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958, 199 s.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Knihovna Akademie věd České republiky
15.06.2015 08:00
Potřebovala bych vědět, něco o prostředí a jak se žilo dětem v sirotčinci ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Píši román o tom to tématu. O sirotčinci jsem si již hodně načetla, ale nikde nemůžu zjistit, jisté podrobnosti - zdali tam chodily do školy, jestli dostávaly pořádnou stravu, na čem spaly a zdali děti tam oslavovaly narozeniny nebo vánoce?
Předem děkuji za odpověď.