K nejznámějším postulátům postmoderny patří konec velkých sjednocujících ideologických příběhů, které se rozpadly v mnoho drobných vyprávění. Alexander Kratochvil ve své monografii Aufbruch und Rückkehr sleduje, jak se reflexe partikulárních a marginálních tradic a identit promítá do estetiky ukrajinské a české prózy a odráží aktuální stav kulturní paměti (u Oksany Zabužko či Jáchyma Topola). Věnuje se rovněž fenoménu karnevalizace literatury (Jurij Andruchovyč a Jiří Kratochvil), smyšleným podobám historie (Vasyl’ Koželjanko, Miloš Urban) či postkoloniálním literárním strategiím (Zabužko, Andruchovyčs). Vychází přitom ze stanoviska, že estetice postmoderní prózy v Čechách a na Ukrajině je možné rozumět pouze v kontextu národní tradice a v síti vztahů s literárním diskurzem moderny. Soustředí se zejména na průzkum fikčních prostorů a časů a akcentuje analýzu literární konstrukce kulturní paměti.
Previous
Next
OBHÁJENÉ DIZERTACE 2019
SESTAVILA TEREZA PULCOVÁ
Soupis zahrnuje bohemistické dizertační práce s literárněvědným zaměřením, které se dotýkají...
Nerudův verš Jakuba Říhy
HANA ŠIMKOVÁ
Kniha Nerudův verš Jakuba Říhy, člena Versologického týmu Ústavu pro českou literaturu AV ČR, pojednává celek...
Pavel Jiráček (1955–2020)
JIŘÍ TRÁVNÍČEK
Kurnikšopa nějak brzo, Pavle… Vždyť pětašedesátka není žádný věk, navíc na takového chlapa. Nečekali jsme...