Previous Next
OBHÁJENÉ DIZERTACE 2019 SESTAVILA TEREZA PULCOVÁ Soupis zahrnuje bohemistické dizertační práce s literárněvědným zaměřením, které se dotýkají...
Nerudův verš Jakuba Říhy HANA ŠIMKOVÁ Kniha Nerudův verš Jakuba Říhy, člena Versologického týmu Ústavu pro českou literaturu AV ČR, pojednává celek...
Pavel Jiráček (1955–2020) JIŘÍ TRÁVNÍČEK Kurnikšopa nějak brzo, Pavle… Vždyť pětašedesátka není žádný věk, navíc na takového chlapa. Nečekali jsme...

SKM C30818110712100 1Textová genetika či genetická kritika, jež se zrodila v sedmdesátách letech 20. století ve Francii a jejímž hlavním střediskem je pařížský Institut pro moderní texty a rukopisy (ITEM), usiluje o obnovení a prohloubení studia textů ve světle jejich pracovních rukopisů. Charakterizuje ji přesun zájmu od textu k psaní, od struktury k procesu, od autora k pisateli či od díla k jeho genezi. Texty – a to nejen literární – jsou (re)interpretovány za pomoci výpisků, pracovních poznámek, skic a brouillonů (náčrtů), ze kterých se zrodily a které skrze řadu metamorfóz vedly k tiskem fixované podobě díla. Tato disciplína dnes ovlivňuje koncepty textologie mimo hranice francouzské literární vědy a její přístupy jsou brány v potaz také textovou kritikou anglo-americkou, německou, italskou, ruskou či polskou.

Kniha předního francouzského odborníka Pierra-Marca de Biasiho Textová genetika (Génétique des textes, 2011) je prvním českým překladem práce z okruhu genetické kritiky. Prezentuje ji jako samostatnou a sebevědomou disciplínu, jež studium zrodu díla nepodřizuje žádnému dalšímu zřeteli (např. edičnímu), a českému čtenáři poskytuje základní terminologickou a konceptuální výbavu pro danou oblast. Jedná se o syntetický úvod, který svou přehledovou a shrnující povahou představuje vhodný vstup do dnes již značně rozvité a komplexní disciplíny. Pojednává o jejích dějinách, základních konceptech, technikách a metodách a jejích vztazích k přilehlým oblastem (poetika, psychoanalýza, fenomenologie, lingvistika ad.). Potenciál genetického přístupu je posléze předveden v mikrogenetickém rozboru postupných proměn první věty Flaubertovy Legendy o svatém Juliánu Pohostinném. V závěrečné kapitole knihy je promýšlena budoucnost genetické kritiky v éře plně digitálních rukopisů a zrod obecné vědy o tvůrčím procesu.

O autorovi 

Pierre-Marc de Biasi (*1950) je přední francouzský odborník na genetickou kritiku. Spoluzakládal pařížský Institut moderních textů a rukopisů (ITEM) a v letech 2006–2013 byl jeho ředitelem. Je autorem řady teoretických textů, v nichž se věnuje analýze moderních rukopisů a rozboru geneze uměleckého díla, dějinám psaní a moderním technologiím (např. sborník L’Œuvre comme processus, 2017, s Anne Herschberg Pierrotovou). Dlouhodobě se zaměřuje na výzkum literárního díla a rukopisů Gustava Flauberta (edice Carnets de travial, 1988, Voyage en Égypte, 1991; monografie Flaubert: lʼhomme-plume, 2002, Gustave Flaubert: une manière spéciale de vivre, 2009 ad.) a rovněž se zabývá dějinami papíru (Le Papier: une aventure au quotidien, 1999 ad.).
Paralelně se věnuje dějinám umění a vlastní umělecké tvorbě (sochařství, viz www.pierre-marc-debiasi.com).