Časopis - Archiv

Mezi hlavní zájmy politiků patří politická, finanční i legislativní podpora svých volebních obvodů či bydlišť. Článek se pokouší odhalit pravidelnosti v prostorovém vzorci poslaneckých dotací, o kterých poslanci rozhodovali během projednávání návrhu státního rozpočtu v Poslanecké sněmovně (porcování medvěda), na základě analýzy významu lokalizace poslaneckých trvalých bydlišť pro jejich alokaci. Na úrovni okresů byla provedena analýza korelace dat přijatých pozměňovacích návrhů poslanců k návrhu státního rozpočtu ze sněmovních tisků a lokalizace poslaneckých trvalých bydlišť z volební databáze Českého statistického úřadu. Na úrovni obcí byly metodou lokálního indikátoru prostorové asociace LISA odhaleny prostorové shluky vysoké a nízké podpory poslaneckými dotacemi, které byly následně na půdorysu obvodů obcí s rozšířenou působností porovnány s trvalými bydlišti poslanců. Jejich rozmístění v několika případech odpovídalo příjmu poslaneckých dotací, obecná závislost se však nepotvrdila.

Recenze knihy Miloš Brunclík, Miroslav Novák et al.: Internetové volby. Budoucnost, nebo slepá ulička demokracie?

Sociologické úvahy týkající se charakteristiky veřejných projevů lidí se v prvních dekádách 20. století spojovaly s okruhem jak evropských, tak amerických autorů teoreticky se zabývajících problematikou veřejného mínění. Reprezentovali je významní představitelé společenských věd, např. Gabriel Tarde [1922] s analýzou procesu nápodoby a masového mínění, Ferdinand Tönnies [1922] s rozborem vnitřní struktury a působení veřejného mínění nebo Walter Lippmann [(1922) 1946] zabývající se vlivem tisku na veřejnost a ilustrací toho, jak mají skutečné události mnohdy jen málo společného s představami, které o nich lidé mají. Americký badatel Hadley Cantril obohatil tuto oblast, s využitím poznatků Georga Gallupa a dalších autorů, o empirické a sociálně psychologické přístupy.

Tento příspěvek mapuje proměny, kterými v období antiky a středověku prošlo označování a chápání jevů spojených s veřejným míněním. V centru zájmu zde stojí skupina nejdůležitějších slovních výrazů, které tyto jevy označovaly (fama, existimatio či opinio u Římanů, fama publica či communis opinio ve středověku aj.). Zvláštní pozornost je věnována tomu, že v římském společenském životě bylo znatelné rozlišení mezi výrazem fama, která vyjadřovala obecné mínění, a rumor, které bylo míněním plebsu, tedy nehodnotným a nespolehlivým. Pojem fama, častěji spíše fama publica, pak ve středověku označovala lokální síť znalostí, mechanismus kolektivního hodnocení jedince. V tomto smyslu byla rovněž důležitou součástí soudních procesů. Oběma zkoumaným historickým etapám je pak společná problematika fám, neboť právě fáma v dnešním slova smyslu v nich obecné mínění často představovala a zakládala.

Stať se zaměřuje na problematiku intergenerační a intragenerační transmise náboženského vyznání v České republice. Autoři vycházejí z obecně konstatovaného faktu pokračujícího poklesu sebedeklarované příslušnosti k náboženskému vyznání v průběhu 20. poloviny 20. století. Tento trend bývá obvykle vysvětlován prostřednictvím sekularizační teorie a specifičnosti historického vývoje českých zemí, zejména s ohledem na dopad protinábožensky orientovaného komunistického režimu. Ve své analýze, opírající se o data z ISSP 2008- Náboženství, se autoři snaží o detailnější průzkum mechanismů zodpovědných za oslabování příslušné podoby religiozity. Výsledky ukazují, že klíčový faktor pro vysvětlení snižujícího se podílu české populace, která deklaruje příslušnost k náboženskému vyznání, představuje míra dekonverze, jež není dostatečně kompenzována mírou konverze v rámci obou typů transmisí, inter- i intragenerační.

Předložený text je analýzou fenoménu, jež se obsáhle diskutuje v akademické, ale i společenské a politické sféře: na základě dostupných empirických údajů, sociologických analýz a statistických dat tematizuje některé základní sociálně-politické okolnosti, které mohou vysvětlit skutečnost, že se KSČM může nadále opírat o značnou a stabilní (ve výkyvech i rostoucí) voličskou podporu. Smyslem tohoto textu je tedy nastínit některé základní predispozice stojící v pozadí faktu, že právě strana po roce 1989 považovaná za antisystémovou dědičku nedemokratického režimu dodnes patří k nejstabilnějším elementům české politiky.

Článek popisuje sociologický problém, který je spojen s rozhodováním o lokalitě pro výstavbu hlubinného úložiště vyhořelého jaderného paliva a radioaktivních odpadů v ČR. Úvodní část objasňuje sociální situaci jednání o úložišti a identifikuje zainteresované strany, kterých se tato jednání týkají. Následně je připomenut právní rámec jednání a je shrnut jejich dosavadní vývoj. Zbývající část článku je věnována analýze dat ze dvou výzkumů veřejného mínění. Tématem prvního z nich byly postoje obyvatel vytipovaných lokalit k projektu hlubinného úložiště. Druhý výzkum zjišťoval postoje české veřejnosti k radioaktivním odpadům a k hlubinnému úložišti.

Vážení čtenáři, vážené čtenářky,

druhé letošní číslo časopisu Naše společnost vám opět představuje pestrou paletu témat, sociálně-vědních disciplín a přístupů. Najdete v něm texty politologické, sociologické, historiografické i témata z oblasti religionistiky a výzkumu veřejného mínění.

Tento příspěvek se zabývá reprezentací národnostních a etnických kategorií v mediálních textech o Sčítání lidu, domů a bytů 2011. Cenzus je zde chápán jako prostředek konstruování kolektivních identit, a to nikoli jako předem jasně definovaných kategorií, ale sociálně i mediálně utvářených součástí identity jedince. Cílem této studie je tedy analyzovat mediální reprezentace Sčítání lidu, domů a bytů 2011 jako události, která zvýrazňuje vyjednávání kolektivních identit a dává vyniknout procesům tzv. „identitární mobilizace“. Kvantitativní analýza vybraných článků z celostátních deníků doplněná o zjištění kvalitativní analýzy příspěvků a videí v nových médiích mimo jiné ukazuje, že SLDB je v médiích často prezentováno skrze diskurz, který jsme v této práci označili jako nacionální, a že procesy identitární mobilizace nabývají během cenzu specifických podob, přestože pravděpodobně nejsou omezena pouze na samotné období sčítání.

Cílem tohoto rešeršního článku je představení různých výzkumných metod využívaných v empirických studiích o vlivu nových médií na žurnalistiku. Text analyzuje všechny články související s tématem, které byly v letech 2006-2013 publikovány ve třech vybraných prestižních vědeckých časopisech – Journalism, Journalism Studies a New Media & Society. S využitím principů systematického přehledu jsou zkoumané články rozděleny na základě použitých výzkumných metod do tří časových období. Z přehledu vyplývá, že v analyzovaném období převládaly tradiční výzkumné metody, jež byly jen mírně přizpůsobeny specifikům nového komunikačního prostředí. Teprve od roku 2009 se objevují pokusy o zásadnější revizi výzkumných metod (analýza softwaru, různé kombinace metod) nebo technik (využití speciálního softwaru při studiu nových internetových fenoménů, jako jsou sociální sítě Facebook a Twitter).

Cílem předkládaného příspěvku je objasnit roli programů pracovního výcviku a vzdělávání, které představují jak klíčový nástroj aktivní politiky pracovního trhu zvyšující zaměstnatelnost, tak i nástroj politiky dalšího vzdělávání dospělých, který přispívá k naplňování konceptu celoživotního učení. Na základě rešerše širokého okruhu relevantní literatury, statistik a výzkumných studií charakterizujeme existující typy a cíle programů pracovního výcviku a vzdělávání, které jsou v různých zemích světa využívány jako klíčové opatření veřejné politiky. Zároveň se zamýšlíme nad jejich rolí v současných měnících se ekonomických a sociálních podmínkách a vazbou na principy politiky flexicurity.

Cílem této studie je přinést základní přehled o faktorech, které ovlivňují zapojení prarodičů do péče o vnoučata a zároveň představit typologie vzorců prarodičovství v českých rodinách. Text předkládá výsledky kvantitativní a kvalitativní analýzy. Kvantitativní analýza vychází z českých dat z druhé vlny šetření SHARE a omezuje se na respondenty, kteří mají vnoučata mladší 10 let. Text nejprve představuje typologii zapojení prarodičů do péče o vnoučata, která přihlíží ke vzdálenosti bydliště a četnosti kontaktů mezi prarodičem a rodinou vnoučete. Následně sleduje, zda/jak se tendence k jednotlivým způsobům naplňování prarodičovské role liší podle sociodemografických charakteristik respondentů. Kvalitativní analýza vychází z hloubkových rozhovorů s 18 matkami a 12 babičkami. Na základě jejich výpovědí identifikuje různé vzorce zapojení prarodičů s ohledem na charakter poskytované péče, směr „poptávky“ po péči a různý význam pomoci poskytované starší generací pro běžný chod rodiny.

Míra stranické polarizace je důležitým analytickým indikátorem, pokud chceme rozumět vývoji stranického systému a jeho dynamice v čase. Má také dopad na tvorbu vlád a vládních koalic a nepřímo i jejich stabilitu. Stranická polarizace ovlivňuje volební výběr, a tím tedy i proces volebního rozhodování. V České republice však doposud nebyly publikovány studie a práce, jež by usilovaly o zmapování vývoje polarizace stranického systému v čase na základě empiricky podložených dat. Cílem tohoto příspěvku je zaplnit tuto mezeru, a přiblížit tak vývoj míry stranické polarizace v České republice od roku 1993 do současnosti na základě dat z pravidelných výzkumů CVVM týkajících se politické sebeidentifikace voličů na levo-pravé škále. Pomocí analýzy těchto dat a využití Daltonova indexu míry polarizace stranického systému autorka prokazuje, že stranická polarizace v ČR od roku 1993 celkově vzrostla a dále, že vyšší byla většinou v období volebních kampaní předcházejících sněmovním volbám. V rámci zkoumaného období (1993–2013) dosáhl index polarizace své nejnižší hodnoty v roce 2001 a naopak nejvyšší hodnota byla zjištěna v červnu roku 2010.

Vážení čtenáři, vážené čtenářky,

první letošní číslo časopisu Naše společnost, které právě otvíráte, se po monotematické výhybce vydání předchozího vrací k tradici diverzity a různorodosti témat, disciplín a perspektiv. Aktuální vydání časopisu vám proto nabídne jak studie teoretické, tak empiricky založené, texty založené na kvantitativní i kvalitativní metodice, články vycházející z politologie, sociologie či sociální antropologie, sociální politiky i mediálních studií.

Červenka, Jan. 2013. „Ekonomika a veřejné mínění: Koresponduje subjektivní hodnocení s reálným vývojem?" Naše společnost 11 (2): 53-69, http://dx.doi.org/10.13060/1214-438X.2013.11.2.5

V následujícím textu se budeme věnovat vztahu mezi reálným ekonomickým vývojem, který je primárně měřen klasickými statistickými makroekonomickými ukazateli, a tím, jak ekonomický vývoj vnímá a hodnotí veřejné mínění, jehož pravidelné sledování nabízí v tomto ohledu řadu subjektivních indikátorů. Naším cílem je na empirických datech z období existence samostatné České republiky ukázat, zda a jakým způsobem tyto subjektivní indikátory odrážejí skutečnou ekonomickou situaci a její proměny v čase, a také upozornit na některá praktická úskalí, která existují při interpretaci výsledků výzkumů veřejného mínění a podobných kvantitativních sociologických šetření v této oblasti. Smyslem tohoto textu je dále zvýšení využitelnosti existujících a průběžně stále vznikajících empirických dat tohoto typu jako vhodného a informačně přínosného doplňku „objektivních“ makroekonomických indikátorů při popisu a analýze sociálněekonomické reality.

Karaščáková, Zuzana. 2013. „Prvá priama voľba prezidenta v Českej republike na Twitteri." Naše společnost 11 (2): 41-52, http://dx.doi.org/10.13060/1214-438X.2013.11.2.4

Článok skúma použitie mikroblogovacej platformy Twitter počas prezidentských volieb 2013 v Českej republike a snaží se tak prispieť k rozvoju utvárajúceho sa výskumného poľa, ktorému je v českom akademickom prostredí venovaný zatiaľ len okrajový záujem. Prostredníctvom viacerých metód bol analyzovaný súbor tweetov používajúcich vopred definované hashtagy za obdobie štyroch týždňov – teda z obdobia pred prvým i po druhom kole volieb. Výsledky štúdie naznačujú, že diskusia na Twitteri „kopíruje“ dianie v mainstreamových médiách (predovšetkým prezidentskej televíznej debaty), hoci odkazovanie na obsahy v príspevkoch nemusí nutne viesť len k oficiálnym zdrojom. Analýza tiež ukázala, že tweety odkazovali najčastejšie na Karla Schwarzenberga, v porovnaní s menami ostatných kandidátov, a že medzi témami tweetov a retweetov sa najčastejšie objavovala téma kampane a politických preferencií, čo naznačuje potenciál českého Twitteru stať sa platformou online politickej komunikácie.

Horák, Vít. 2013. „Kampaň před prvním kolem české prezidentské volby v roce 2013 z perspektivy Alexanderovy performativní teorie." Naše společnost 11 (2): 30-40, http://dx.doi.org/10.13060/1214-438X.2013.11.2.3

Předložený text se snaží aplikovat performativní teorii Jeffreyho Alexandera na politickou kampaň před českými prezidentskými volbami v roce 2013. Cílem textu je ukázat specifika tohoto přístupu ve srovnání s rozšířenějšími teoriemi, které volební chování vysvětlují prostřednictvím zájmů (interests) jednotlivců či socioekonomických struktur. Text představuje základní koncepty Alexanderova pojetí a specifikuje je na konkrétních příkladech z kampaně k českým prezidentským volbám 2013. Jedná se především o koncept občanské sféry, pojem kolektivní identity a reprezentace, binární kódy (binaries) a hraniční sféry (boundaries). Text je teoretickým předstupněm podrobnější interpretace celé volební kampaně před prezidentskými volbami.

Červinková, Monika, Lucie Kulhavá. 2013. „Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman: Pozitivní a negativní kampaň k prezidentským volbám." Naše společnost 11 (2): 16-29, http://dx.doi.org/10.13060/1214-438X.2013.11.2.2

Článek pojednává o oficiálních kampaních dvou nejúspěšnějších kandidátů prvního kola prezidentských voleb v ČR 2013, Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana, z hlediska konceptu pozitivní a negativní politické reklamy a o reflexi volebních kampaní těchto kandidátů českými občany. Prostřednictvím kvalitativní rámcové a kvantitativní obsahové analýzy jsou identifikována témata všech oficiálních (tzn. vytvořených volebními týmy) propagačních materiálů jmenovaných kandidátů a nejfrekventovanější slovní spojení, která se v těchto materiálech vyskytovala. Výsledky jsou interpretovány s ohledem na atributy pozitivní a negativní kampaně. S pomocí statistické analýzy dat z výzkumů veřejného mínění CVVM je popsána reflexe kampaní českou veřejností. Výsledky studie naznačují, že za negativní kampaň lze označit kampaň Miloše Zemana v období po prvním kole voleb. Zemanova kampaň se také ukázala být konkrétnější a lépe zapamatovatelná – jak podle subjektivního hodnocení respondentů výzkumu, tak podle asociací, které si s kandidáty po skončení voleb spojovali.

Jeřábek, Hynek, Jan Rössler, Pavel Sklenařík. 2013. „Mediální obraz Karla Schwarzenberga v tištěných denících před prezidentskými volbami 2013." Naše společnost 11 (2): 3-15, http://dx.doi.org/10.13060/1214-438X.2013.11.2.1

V lednu 2013 se odehrála historicky první přímá dvoukolová volba prezidenta ČR. Tato událost byla z pochopitelných důvodů ostře sledována českými i zahraničními médii a mnozí významní političtí aktéři připisovali již v rámci prvních náznaků předvolebních přestřelek zásadní vliv právě médiím. Dosluhující prezident Václav Klaus v prosinci 2012 dokonce prohlásil, že „hlavní věc je mylná představa, že toho prezidenta budou volit voliči. Prezidenta nám vyberou média, a voliči ho pak schválí.“ [Lidové noviny 14. 1. 2013] V podobném smyslu zaznělo i vyjádření tehdejšího premiéra Petra Nečase, který komentoval nezdar svého stranického kolegy Přemysla Sobotky v prvním kole voleb: „Volby byly primárně soubojem osobností. Rozhodovalo se až v úplném závěru, kde sehrál roli mediální obraz. Někteří tu mediální podporu dostali, někteří ji nedostali. Hlavní média zasáhla do voleb snad nejvíce za posledních dvacet let. Zejména pak během posledního týdne.“ [Lidové noviny 15. 1. 2013]. Jak můžeme na roli médií v  období před prezidentskými volbami nahlížet z perspektivy mediálních studií? Důležitá je v tomto směru především teorie primingu – tedy zdůrazňování témat. Iyengar a Kinder dle McQuaila [2009: 529] prokázali, že „politické záležitosti, jimž se dostává nejvíce pozornosti (…), zaujímají význačnější místo při veřejném hodnocení výkonu politických aktérů“. Jednotliví aktéři se tak snaží, aby byli v médiích spojováni s tématy, která považují za své silné stránky (nebo o nich soudí, že budou veřejností pozitivně přijímána), případně naopak usilují o to, spojit s některými problematickými tématy své soupeře.

Vážení čtenáři, vážené čtenářky,

druhé letošní vydání časopisu Naše společnost, které právě otvíráte, navazuje na tradici předchozích ročníků časopisu, přece je však v určitém ohledu specifické. Jak jsme vám, našim čtenářům, již v úvodu minulého vydání slíbili, je toto číslo (s jedinou výjimkou) netradičně monotematické. Zaměřuje se totiž především na téma letošních prvních přímých prezidentských voleb v ČR. Společným jmenovatelem článků je snaha nahlédnout tyto volby a především různé formy komunikace, které s nimi souvisely, jako předmět sociálně vědního výzkumu. I toto číslo si však z již jedenáctileté tradice vydávání časopisu ponechává pestrost přístupů a perspektiv. Proto jsme se rozhodli zařadit do časopisu také jeden článek na jiné, avšak stejně aktuální téma.

...

Moravcová, Eva. „Jaká je ochota občanů spolupracovat s policií a co ji ovlivňuje?“ Naše společnost 11 (1): 47-56, http://dx.doi.org/10.13060/1214-438X.2013.11.1.5

Většina spáchaných trestných činů není odhalena policií samotnou. Její práce, pokud má být efektivní, výrazně závisí na ochotě občanů s touto institucí spolupracovat. Příspěvek porovnává míru této spolupráce v České republice a v ostatních evropských zemích, které se zúčastnily výzkumu ESS R 5, a zaměřuje se na faktory, které ji ovlivňují. Vzdělání, pocit bezpečí při procházení se po setmění v okolí bydliště nebo spokojenost s jednáním policejních úředníků hrají ve vysvětlení ochoty ke spolupráci s policií důležitou roli. Výsledky analýz dále ukazují, že Česká republika a další postkomunistické země jsou charakterizovány relativně nízkou legitimitou policie stejně jako nízkou úrovní spolupráce veřejnosti s touto institucí. Data přitom naznačují, že legitimita je značně ovlivněna důvěrou veřejnosti v policii a přesvědčením o její transparentnosti. Ty jsou však v České republice stále na poměrně nízké úrovni.

Wawrosz, Petr; Herbert Heissler. „Vybrané bariéry investic do lidského kapitálu.“ Naše společnost 11 (1): 36-46, http://dx.doi.org/10.13060/1214-438X.2013.11.1.4

Ekonomická teorie v současné době obecně uznává, že investice do lidského kapitálu (human capital, dále HC) jsou jedním z podstatných faktorů hospodářského i společenského růstu. Za průlomovou lze v rámci této problematiky označit publikaci Garryho Beckera [1964] a téma je od té doby rozvíjeno a analyzováno v řadě dalších textů. Jako relativně aktuální zmiňme práce autorů Roy, Roberts, Ali [2012] nebo Rizzo, Gallo [2012]. Teorie zdůrazňuje především význam HC pro hospodářský růst [Savvides, Stengos 2009], pro plnohodnotný život jedince, pro to, aby jedinci byli v soudobém rychle se měnícím světě schopni reagovat na probíhající změny, rozvíjet svá nezadatelná práva a eventuálně je chránit [Keeley 2007], zapojit se do občanské společnosti, participovat na věcech veřejných [Hartog, Maassen van den Brink 2007; As-Saber 2011] apod. Teorie rovněž zdůrazňuje, že investice do HC jsou podmínkou úspěchu investic do sociálního kapitálu [Wawrosz, Heissler 2011a].

Chábová, Kristýna. „Komparace metodických postupů předvolebních průzkumů agentur CVVM, ppm factum, Median a STEM.“ Naše společnost 11 (1): 25-35, http://dx.doi.org/10.13060/1214-438X.2013.11.1.3

Tento článek se zabývá problematikou předvolebních průzkumů a nabízí přehled metodických postupů jejich provádění používaných v České republice. Článek představuje vybrané české výzkumné agentury a také doporučení různých odborných asociací. Jádrem práce je srovnání metodických postupů českých agentur zabývajících se předvolebními průzkumy: CVVM, ppm factum, Median a STEM. Cílem tohoto článku je zjistit, jak se od sebe jmenované české agentury liší metodickými postupy a jestli mohou tyto postupy ovlivňovat přesnost výsledků předvolebních průzkumů.

Čermák, Daniel. 2013. „Změny voličského chování ve volbách do krajských zastupitelstev 2012." Naše společnost 11 (1): 15-24, http://dx.doi.org/10.13060/1214-438X.2013.11.1.2

Na volby do krajských zastupitelstev v České republice obrátili svou pozornost mnozí politologové, sociologové a další sociálněvědní badatelé již od jejich prvního konání v listopadu 2000. O tomto tématu pojednávají monografie z nejrůznějších úhlů pohledu, ať už se jedná o zkoumání kandidátních listin, otázku tvorby koalic, volební kampaně, aplikaci teorie voleb druhého řádu či samotné výsledky voleb [např. Balík, Kyloušek 2005; Eibl et al. 2009; Kunštát, Mrklas et al. 2010; Mrklas 2001; Šaradín, Šulák 2001; Vajdová 2001]. Kromě monografií vyšla celá řada odborných článků např. na téma extrémních pravicových hnutí v krajských volbách [Kyloušek, Smolík 2008], preferenční volby [Brtník, Havlík 2009], analýzy regionálních koalic [Švec 2010], regionálních politických elit [Ryšavý 2007] nebo se zaměřením na vybraný mikroregion [Maškarinec 2010]. Z uvedeného výčtu lze usoudit, že problematika spojená s jednotlivými volbami do krajských zastupitelstev v letech 2000 až 2008 byla dosti podrobně prostudována. Tento text se však soustředí na poslední krajské volby roku 2012, a to zejména na méně zdokumentované otázky spojené s územní stabilitou voličských preferencí v jednotlivých krajích.

Linek, Lukáš. 2013. „Rostoucí sociální nerovnosti ve volební účasti v Česku v letech 1990-2010." Naše společnost 11 (1): 3-14, http://dx.doi.org/10.13060/1214-438X.2013.11.1.1

Cílem studie je analyzovat sociální a třídní podmíněnost volební účasti v České republice v letech 1990–2010. Proto se studie zaměřuje na popis vývoje vztahu volební účasti a jednotlivých charakteristik, které měří socioekonomický status (vzdělání, příjem a sociální třída), od počátku 90. let do současnosti. Studie využívá sloučená data z povolebních šetření v České republice z let 1990 až 2010 a používá standardní postupy analýzy vývoje účasti v jednotlivých podskupinách společnosti, tedy kontingenční tabulky a konvergenční model. V čase dochází k postupné krystalizaci sociální a třídní podmíněnosti volební účasti a k nárůstu sociální nerovnosti. Konvergenční modely prokázaly lineární nárůst nerovností ve volební účasti z hlediska vzdělanosti a sociální třídy. Krystalizace příjmem podmíněné volební nerovnosti byla způsobená nerovnoměrným vývojem účasti jednotlivých podskupin.