Není pochyb, že každý velký příběh má svůj velký začátek. Zvlášť, když vypráví o historii a osudu tak mimořádné knihovny, jakou je bezesporu Knihovna T. G. Masaryka (dále jen KTGM). Na začátku jejího příběhu stála roku 1932 velká osobnost československých dějin, prezident T. G. Masaryk.
Postupně vznikala studijní filosofická knihovna pro vědeckou veřejnost, do které vložil T. G. Masaryk jako základní kámen svou osobní sbírku knih čítající 70 000 svazků. Osobně se podílel na rozvoji knihovny. Podle Masarykova odborného zaměření se také vybírala příslušná literatura, která sloužila pro potřeby jeho vědecké práce. Knihovnu lze tak plným právem označit jako knihovnu prezidentskou. V roce Masarykova úmrtí dosáhl počet svazků čísla 107 239. Mnohé z nich jsou opatřené Masarykovým podpisem, jeho šifrou Ψ, poznámkami nebo komentáři.
Více než dvacet let pracovníci knihovny usilovně shromažďovali knihy ať už prostřednictvím darů nebo nákupů. Knihovna se skládala z více než 300 vybraných oborů a podoborů, podle kterých byly svazky tříděny do polic.
Činnost této knihovny byla ukončena v roce 1954, kdy byl evidován poslední přírůstek. Počet svazků se tak zastavil na čísle 204 611.
Osudem knihovny bylo zřejmě neustálé stěhování a přemisťování. V roce 1919 byla knihovna umístěna na Pražský hrad a do Lán. O několik let později v roce 1938 se sposlu s Ústavem T. G. Masaryka přesunula do vily v Bubenči a následně po zabavení sbírek v roce 1941 do sklepení Klementina. Další její část zmizela v knihovně říšského protektora či v Pruské státní knihovně. Příběh naší knihovny zdaleka nekončí. Spolu s obnoveným ústavem se v roce 1948 knihovní fondy stěhovaly do Kramářovy vily a nakonec v roce 1951 do bývalé budovy České spořitelny na Národní třídě. Na základě rozhodnutí politického sekretariátu ÚV KSČ došlo v roce 1954 k dalšímu stěhování. Tentokrát se však jednalo o záměr likvidační s cílem rozdělit fond. Toto rozdělení bylo nešetrné a nerespektovalo systém třídění, ani kolekce svazků edic a ročníků periodik. Osobní prezidentská knihovna se spolu s archivem přestěhovala do Ústavu dějin KSČ, další knihovní fondy do Základní knihovny ČSAV, Národní a univerzitní knihovny.
