Nedílnou a velmi významnou součástí každé půdy jsou půdní organismy. Ve zdravé půdě jich žije obrovské množství. Tradičně se označují termínem edafon. Půdy obsahují i velké množství nebuněčných „organismů“, virů, virusoidů a prionů. Edafon má zásadní vliv na průběh důležitých procesů včetně rozkladu organické hmoty a tvorby humusu. Humusové látky jsou nenahraditelné jako zdroj energie a živin pro půdní organismy i rostliny.
K dalšímu čtení v Živě:
Povodně a sucho – krajina jako základ řešení 2. Organická hmota a vodní retenční kapacita půd (2015, 2: 69–72)
Proč se vědci obávají odtávání permafrostu (2016, 2: 56–60)
Je čas začít přepisovat učebnice virologie? Viry a symbióza (2018, 2: 58–62)
Diverzita virů (2019, 5: 212–215)
Diverzita protist (2019, 5: 220–223)
seriál prof. J. Ruska Živá půda (2000, 1–6):
(1) Bohatost a rozmanitost života v půdě
(2) Diverzita a funkce půdní mikroflóry
(3) Ekofyziologie půdních živočichů a teplota
(4) Ekofyziologie půdních živočichů a voda
(5) Sukcesní vývoj půdy a ekosystémů
(6) Bez života není půda více půdou
Citovaná a použitá literatura:
BAR-ON, Yinon M.; PHILLIPS, Rob; MILO, Ron. The biomass distribution on Earth. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2018, 115.25: 6506-6511.
BRADY, Nyle C. The nature and properties of soils (10. vydání). New York: MacMillan, 1990.
BRADY, Nyle C.; WEIL, Raymond R. The nature and properties of soils (14. vydání). Harlow, Essex UK: Pearson Education, 2014.
COYNE, Mark S.. Soil mikrobiology – an exploratory approach. Albany: Delmar Publishers, 1999.
Dunger, Wolfram. Tiere im Boden. Die Neue Brehm Bücherei 327. Wittenberg Lutherstadt: A. Ziemsen Verlag, 3. přepracované vydání, 1983.
ELLIS, Steve; MELLOR, Anthony. Soils and environment. London: Routledge, 1995.
LAVELLE, Patrick; SPAIN, Alister V. Soil ecology. Dordrecht: Kluwer Academic Publishers, 2001.
RICHARDS (1987) – publikováno: M. Coyne (1999)
ŠIMEK, Miloslav, et al. Živá půda: biologie, ekologie, využívání a degradace půdy. Praha: Academia, 2019.
THENG a kol. (1989) – publikováno: M. Wood (1995)
WHITE a kol. (1992) – publikováno: S. Ellis a A. Mellor (1995)
WOOD, Martin. Environmental soil biology (2nd Edition). London: Blackie Academic and Professional, 1995.
Soil organisms are an important part of each soil. The living part of the soil is called the edaphon. Healthy soil contains huge amount of organisms as well as vast numbers of non-living entities, viruses, virusoids and prions. The edaphon is crucial in important soil processes such as organic matter decomposition and humus formation. Humus substances are an irreplaceable source of nutrients and energy for plants and soil organisms.
-
Půda je integrální součástí (nejen) středoevropské krajiny. Potřebujeme ji pro produkci potravin, krmiv, vláken a dalších produktů. Má nezastupitelnou úlohu v hospodaření krajiny s vodou a přímo i nepřímo plní řadu dalších funkcí. Foto M. Šimek
-
Skrytá bohatost života v půdním prostředí se odhalí až při rozborech a analýzách. Na snímku část půdních živočichů získaných extrakcí z půl litru svrchní vrstvy luční půdy. Velká většina z nich není pouhým okem vidět, stejně jako nevidíme biliony buněk půdních mikroorganismů nebo kilometry vláken půdních hub. Foto V. Šustr
-
Typy metabolismu – způsoby získávání energie, elektronů a uhlíku pro tvorbu biomasy. Orig. autoři článku
-
Bilance uhlíku v rostlině. Rostliny vytvářejí ve fotosyntéze asimilací CO2 velké množství organických látek. Částečně je spotřebují dýcháním a uhlík se dostává do ovzduší ve formě CO2, částečně proudí do kořenů a jsou uvolňovány do půdy jako kořenové exsudáty. Zbytek, což bývá kolem 50 % z celkového organického C, připadá na biomasu rostliny (kořeny, stonky, listy, plody atd.). Bilanci uhlíku v rostlinách si můžeme snadno představit na příkladu pšenice. Uvažujeme-li o hektarovém výnosu 6,0 tun zrna a 3,5 tuny slámy, další 1,5 tun biomasy připadá na kořeny. Čistá primární produkce je tedy 6 + 3,5 + 1,5 = 11 tun organických látek.ha−1. Podobné množství se ještě za života rostlin prodýchalo (ca 5 t.ha−1) a uvolnilo do půdy jako kořenové exsudáty a buňky z kořenů (dalších 5–6 t.ha−1).
-
Rozklad organických látek v půdě. Biomasa je po odumření rozmělňována (a částečně trávena) půdními živočichy. Je také rozkládána mimobuněčnými (extracelulárními) enzymy, které jsou do půdního prostředí uvolňovány mikroorganismy, živočichy i rostlinami. Složité organické látky se tak rozloží na jednodušší sloučeniny, které mohou sloužit přímo jako živiny pro rostliny i mikroorganismům (např. aminokyseliny) nebo jsou přijaty do buněk mikroorganismů přes buněčné stěny a membrány a část je rozložena a mineralizována na jednoduché látky spotřebované v buňkách, nebo uvolněné do půdy, vody a vzduchu. Část zabudují mikroorganismy do vlastní biomasy a část je postupně přeměňována na humusové látky.
-
Osud odumřelé biomasy v půdě. Často až 80 % uhlíku vstupujícího do půdy poslouží půdním organismům jako zdroj energie a vyloučí se dýcháním jako CO2. Malou část (na obr. 3–8 % C) zabudují půdní organismy do své biomasy. Zbytek, až 40 % C, se dočasně uloží ve formě polymerních makromolekul a mnoha jiných látek a dá vzniknout humusu. Upraveno podle: N. C. Brady (1990)
-
Aktinobakterie oplétají a spojují svými vlákny půdní částice a pronikají i do pletiv rostlin. Tloušťka vláken pouze několik mikrometrů. Snímek ze skenovacího elektronového mikroskopu. Foto V. Krištůfek
-
Hlízkové bakterie iniciují v přítomnosti vhodných hostitelských rostlin tvorbu kořenových hlízek, v nichž poté fixují molekulární dusík (N2). Délka hlízek několik milimetrů, na kořenech jedné rostliny jich mohou být stovky. Foto V. Šustr
-
Želvušky jsou drobní půdní živočichové, mimo jiné slouží jako potrava větším zástupcům fauny. Velikost jejich těla bývá 0,2–0,5 mm. Foto J. Schlaghamerský
-
Roupice (zde Fridericia hegemon) – drobní kroužkovití červi, jejichž bezbarvé, bělavé až nažloutlé tělo dosahuje délky 1–50 mm, na průměru do 2 mm. Foto J. Schlaghamerský
-
Žížala svítivá (Eisenia lucens), s délkou těla až 18 cm, je typickým obyvatelem svrchních vrstev půd a tlejícího dřeva v karpatských lesích. Foto V. Pižl
-
Až 4 cm dlouhá severoamerická mnohonožka rodu Cherokia upoutává pozornost, ale výrazným zbarvením těla i odrazuje případné predátory. Mnohonožky rozmělňují opad a napomáhají jeho rozkladu. Foto V. Pižl
-
Chrobák révový (Lethrus apterus), o velikosti těla až 25 mm, hloubí v půdě rozsáhlé systémy chodeb, ve kterých pečuje o své potomstvo. Foto V. Pižl