V lednovém šetření Centrum pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR, v.v.i. zjišťovalo, jaký je postoj občanů k ústavním pravomocím prezidenta republiky. Tématem otázek byl jak obecný názor na rozsah ústavních pravomocí prezidenta, tak názory na některé konkrétní pravomoci, jakými jsou udělování amnestie či milosti nebo zmírňování trestu, zastavování soudního řízení, jmenování a odvolávání rektorů a jmenování profesorů, propůjčování a udělování státních vyznamenání, rozpuštění Poslanecké sněmovny, používání práva veta, jmenování bankovní rady České národní banky a jmenování soudců Ústavního soudu.

V lednovém výzkumu CVVM SOÚ AV ČR byl zařazen blok otázek týkající se úřadu prezidenta České republiky. Respondenti konkrétně vyjadřovali své názory na způsob volby prezidenta, jaká má být dle jejich názoru pozice prezidenta vůči vládě a jak má prezident vládu jmenovat. Další sledovanou oblastí byla i pozice a míra angažovanosti prezidenta v rámci zahraniční politiky, s čímž souvisí i názory na zapojení prezidenta do řešení konkrétních problémů. V neposlední řadě hodnotili i typ osoby, který vidí jako nejvhodnější pro výkon funkce prezidenta.

Přímá volba prezidenta je českou veřejností dlouhodobě vnímána jako nejvhodnější způsob výběru prezidenta a v současnosti ji podporuje většina respondentů (69 %).

Více než dvě pětiny (43 %) české veřejnosti se shodují, že pro výkon funkce prezidenta nezáleží na tom, zda kandidát v současnosti je, byl, či nikdy nebyl zapojen do politiky.

Podle přibližně dvou třetin (64 %) českých občanů by prezident měl jmenovat všechny ministry vlády na základě doporučení budoucího premiéra.

V lednovém šetření se Centrum pro výzkum veřejného mínění SOU AV ČR, v.v.i., zaměřilo na hodnocení působení Miloše Zemana v prezidentském úřadě.

CVVM Sociologického ústavu AV ČR, v. v. i., v lednovém šetření zjišťovalo, zda dotázaní důvěřují vybraným politikům. Předložený seznam obsahoval jména 20 čelných představitelů stran zastoupených v Poslanecké sněmovně PČR. Do výzkumu byli zařazeni politici s formálně nejvyššími stranickými funkcemi, tj. všichni předsedové stran a první místopředsedové.

Mezi představiteli parlamentních stran v lednu 2020 občané nejčastěji vyjadřovali důvěru Andreji Babišovi (40 %) a Václavu Klausovi mladšímu (39 %), nejvyšší podíl nedůvěry se objevil v případě Tomia Okamury (64 %).

V porovnání s posledním předchozím výzkumem zřetelně vzrostla důvěra u Marka Výborného (nárůst důvěry o 11 procentních bodů), statisticky významné zvýšení podílu důvěřujících se objevilo i u Víta Rakušana (o 6 procentních bodů), Petra Fialy (o 5 procentních bodů při stejně velkém souběžném poklesu podílu nedůvěřujících), Jana Hamáčka, Markéty Pekarové Adamové a Alexandry Udženiji (u všech shodně o 4 procentní body). V případě Šárky Jelínkové byl zaznamenán pokles podílu nedůvěřujících (o 7 procentních bodů).

Naopak zhoršení ve formě zvýšení podílu nedůvěry a poklesu podílu důvěřujících se oproti poslednímu srovnatelnému šetření objevilo v případě Tomia Okamury (zvýšení podílu nedůvěřujících o 4 procentní body) a u Radima Fialy (pokles podílu důvěřujících o 6 procentních bodů).

V reprezentativním šetření CVVM SOÚ AV ČR byla v lednu 2020 vybraným občanům položena otázka, zda důvěřují základním ústavním institucím.

Prezidentovi důvěřuje 51 % Čechů, vládě 46 %.

Poslanecká sněmovna má důvěru 38 % a Senát 39 % veřejnosti.

Nejvyšší důvěře se těšili starostové (69 %) a obecní zastupitelstva (68 %).

S politickou situací bylo spokojeno 23 % občanů, nespokojenost vyjadřovaly necelé dvě pětiny (38 %) veřejnosti.

V šetření realizovaném v lednu 2020 CVVM tradičně zjišťovalo podporu politických stran ve veřejnosti a ochotu zúčastnit se parlamentních voleb. V tiskové zprávě jsou publikovány dva odlišné typy informací: volební model a stranické preference.

Volební model naznačuje předpokládané výsledky hypotetických voleb do Poslanecké sněmovny PČR v období konání výzkumu.

Stranické preference vypovídají o sympatiích k politickým stranám v souboru všech občanů s volebním oprávněním, tj. i těch, kteří k volbám nepůjdou nebo nevědí, koho by volili.

V prosinci 2019 byly do pravidelného výzkumu CVVM Naše společnost zařazeny otázky týkající se důchodového systému v České republice.

Nejprve dotázaní hodnotili potřebu změny důchodového systému. Dále se respondenti vyjadřovali, která vybraná opatření by v rámci důchodového systému podpořili a která by naopak zamítli. V poslední otázce hodnotili, do jaké míry si myslí, že peníze na sociálním pojištění pokrývají výdaje v důchodovém systému.

V prosinci 2019 byl do pravidelného výzkumu CVVM Naše společnost zařazen blok otázek týkající se zdravotnictví. V jeho rámci byla zjišťována celková spokojenost občanů se zdravotním systémem v ČR a rovněž jejich názory na problematičnost jednotlivých oblastí zdravotnictví, jako je například financování veřejného zdravotnictví, hospodaření v oblasti léků či fungování pojišťoven.

V prosinci 2019 byl do pravidelného výzkumu Naše společnost jako každý rok zařazen blok otázek týkajících se zdravotnictví a zdravotní péče. Respondenti konkrétně vyjadřovali svou obecnou spokojenost se zdravotní péčí v České republice, dále hodnotili změnu kvality zdravotní péče za uplynulý rok a svůj současný zdravotní stav. Další sledovanou oblastí byly i postoje k poskytovaným informacím ze strany lékařů a zdravotnického personálu a k možnostem rozhodování o léčbě vlastní nemoci.

V české společnosti převládá spokojenost s lékařskou péčí, kterou vyjadřuje polovina (50 %) dotázaných.

 O málo více než polovina (51 %) dotázaných je toho názoru, že se kvalita zdravotní péče v posledním roce nezměnila.

Většina české veřejnosti (79 %) sdílí názor, že by se měl pacient podílet na rozhodování o léčbě své nemoci.

V prosincovém šetření CVVM SOÚ AV ČR položilo všem dotázaným dvě otázky týkající se hodnocení současné ekonomické situace v ČR a hodnocení životní úrovně jejich domácností.

49 % občanů hodnotí současnou ekonomickou situaci ČR jako dobrou, 15 % ji vnímá jako špatnou a 35 % ji pokládá za „ani dobrou, ani špatnou“.

Více než polovina (54 %) české veřejnosti hodnotí životní úroveň své domácnosti jako dobrou, více než třetina (35 %) ji pokládá za „ani dobrou, ani špatnou“ a 11 % ji vnímá jako špatnou.