Česky
Lužanská ocenění
Jeden z nejvýznamnějších českých mecenášů vědy by mohl být spokojen. V duchu tradice, kterou založil, podporuje jeho Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových nadané české vědce, umělce, pedagogy a studenty. Správní rada nadace vyhodnocuje navržené osobnosti, aby jim na slavnosti v lužanském zámku každoročně 16. listopadu – den před státním svátkem studentů – předala ceny a medaile. Tomu vždy předchází zastávka v Přešticích k malé vzpomínce a položení květin do hrobky mecenášovy rodiny.
Všechna fota: Marina Hužvárová, AB
V podzimním sychravu zámek doslova ožil intelektuálním duchem a sál Českého kvarteta praskal ve švech, když se zde sešli nejvyšší představitelé našich významných vzdělávacích institucí i jejich studenti. Nutno však zmínit zejména dlouhý aplaus po projevu Rudolfa Zahradníka, který se dotýkal aktuálních záležitostí současné společnosti. Jaký balzám na duši propadající beznaději ve světě zredukovaném na bezduchý byznys, za nějž je považováno i vzdělání a věda…
Josef Hlávka se narodil jako druhorozený syn přeštického purkmistra Antonína Hlávky a jeho manželky Anny pocházející z přeštické linie šlechtického rodu Stachů.
Poté se program rozeběhl předáním tzv. trvalých legátů – letos městu Přeštice na podporu školství a kultury, Klatovskému gymnáziu J. Vrchlického na podporu talentovaných studentů a Národnímu muzeu v Praze na doplnění sbírek.
Novými nositeli Hlávkových medailí se za rok 2012 stali: prof. Josef Krofta (AMU), doc. Antonín Pokorný (ČVUT), prof. Miloslav Petrusek (UK), prof. Zdeněk Helus (UK), prof. Jan Káš (VŠCHT) a z Ústavu chemických procesů AV ČR průkopník spektroskopie nukleární magnetické rezonance v Česku prof. Jan Schraml.
Na Cenu Josefa Hlávky byla navržena řada studentů reprezentujících pražské vysoké školy, brněnskou techniku a Akademii věd, konkrétně Ústav jaderné fyziky – Petr Siegl, Geologický ústav – Leona Koptíková, Fyziologický ústav – Lubica Staňková, Ústav analytické chemie – Jana Křenková a Ústav makromolekulární chemie – Tomáš Riedel.
Skupinový snímek hlavních aktérů tradiční hlávkovské slavnosti
Uctění 17. listopadu
Lužanská slavnost je již tradiční předehrou pro vzpomínkovou akci k výročí 17. listopadu, kterou Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových pořádá ve spolupráci s Českým svazem bojovníků za svobodu před budovou Hlávkovy koleje v pražské Jenštejnské ulici, i k slavnostnímu večeru organizovanému společně s Českým vysokým učením technickým.
Výroční měsíc listopad, toho roku podstatně živější než v letech minulých, konečně probudil z letargie aktéry naší mladé demokracie – České republice bude dvacet roků. Když je dvacet let člověku, teprve hledá sám sebe, patří mu svět a příliš daleko za obzor svého věku ještě nemůže dohlédnout. Když se ale na vlnách nekompetentnosti, arogance, neznalosti a mocichtivosti houpe celá společnost, nebude chyba jen v neznalosti mládí. Zdá se, že lidé trochu prozřeli a začali se bouřit, o čemž svědčí nejenom demonstrace lidí 17. listopadu. Jestliže Rudolf Zahradník poukázal ve svém projevu v Lužanech na některé nešvary dnešní doby a vyzval nás, abychom se jim bránili, pak další povzbuzení přinesl doktorand z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity s právě opačnými iniciálami – Zdeněk Ručka. Ten převzal v Betlémské kapli Cenu Jana Opletala pro roky 2012–2014, kterou uděluje Studentská komora Rady vysokých škol za zásluhy o rozvoj akademické samosprávy a studentské účasti v ní, za hájení studentských práv a zapojení studujících do veřejného dění.
Vystoupení hudebního tělesa studentů UK v Betlémské kapli sklidilo velký úspěch.
Byl to on, kdo upozornil na plagiátorskou pauzu tehdejšího děkana Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity, který pod tíhou důkazů rezignoval na svoji funkci. Letos patřil k předním postavám studentských protestů proti omezování samosprávy vysokých škol, které vyvrcholily tzv. Týdnem neklidu. Zdeněk Ručka zdůrazňuje, že bez aktivního zapojení občanů nemůže demokratická společnost dobře fungovat. Vyzvedá význam akademické samosprávy a v závěru svého projevu vyjadřuje naději, že jeho generace, „která jako první vychodila základní, střední i vysoké školy ve svobodné zemi, si tu svobodu nenechá vzít“. Text projevu naleznete zde.
Za šperk slavnosti lze bezesporu označit zcela nové nastudování Lužanské Mše D dur ve vynikajícím podání studentů Univerzity Karlovy, jež vyvolalo v Betlémské kapli zasloužené ovace.
MARINA HUŽVÁROVÁ