Česky
Další z akcí pořádaných v rámci Strategie AV21 byl mezinárodní seminář „Přírodní hrozby kolem nás – pohled evropských odborníků na změny přírodního prostředí a společnosti“, na němž se 3. prosince 2015 sešlo více než 60 evropských a českých odborníků – geologů a dalších vědců, ale také zástupci Senátu PČR, hasičského záchranného sboru, úřadů a firem. Hlavní pozornost patřila svahovým deformacím, vyhodnocení současného stavu ochrany před nimi a výhledům do budoucna.
Foto: Jan Klimeš, archiv autora
Tahové trhliny v odlučné oblasti mělkého sesuvu (smyková plocha v hloubce kolem 10 metrů) s planární smykovou plochou; místní část Hluboče, Brumov Bylnice, Bílé Karpaty, jaro 2006.
Jak konstatovali vědci z Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR (ÚSMH), který seminář organizoval, s měnícím se klimatem přibývá extrémních projevů počasí, v důsledku toho se zvyšují škody na majetku a mnohem častěji jsou tak ohroženy životy lidí. Jednou z aktuálních přírodních hrozeb jsou právě svahové deformace, tedy sesuvy, zemní a balvanokamenité proudy, skalní řícení a řada dalších podobných jevů. „Cílem Strategie AV21 je šířit nové poznatky a výsledky výzkumů na relevantní místa – v případě přírodních hrozeb i mezi orgány integrovaného záchranného systému, orgány státní správy a samosprávy i mezi obyvatele potenciálně ohrožených lokalit,“ připomněl dr. Josef Stemberk, ředitel Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR, a dodal: „Ochrana před potenciálně nebezpečnými přírodními procesy vyžaduje komplexní studium zahrnující řadu vědních disciplín.“
Mezi zahraničními přednášejícími byl prof. Thomas Glade z Vídeňské univerzity, který se zaměřuje zejména na ohrožení a rizika ze svahových pohybů, monitoring a modelování prostorového a časového rozložení svahových deformací. Své vystoupení nadepsal Přírodní hrozby a rizika – Proč se starat? O mapování a predikci sesuvů v nejrůznějších geologických, klimatických a morfologických podmínkách a o sběru různých informací vztahujících se ke svahovým deformacím hovořil v přednášce Směrem k lepšímu mapování a předpovídání sesuvů dr. Fausto Guzzetti, ředitel Výzkumného ústavu hydrogeologické ochrany v italské Perugii. Jeho kolegyně dr. Paola Reichenbach, jejíž hlavní specializací je vývoj metod pro určení náchylnosti k výskytu a ohrožení ze svahových deformací pomocí statistických metod a GIS, studium vztahů mezi výskytem sesuvů a geologickými a morfologickými podmínkami a výzkum prahových hodnot pro vznik sesuvů, nazvala své vystoupení Mapy náchylnosti k sesouvání: definice a aplikace.
Příspěvky dokládaly, že se vědci nejen v České republice dlouhodobě systematicky zabývají jak svahovými deformacemi samými, tak rovněž výzkumem srážek, které jsou častými příčinami vzniku sesuvů a zemních proudů. Velká pozornost patřila nejen konkrétním případům, ale také otázkám teoretickým, včetně vyjasňování a ujednocování terminologie v oboru.
Podle dr. Jana Blahůta, vedoucího oddělení inženýrské geologie ÚSMH, jsou současné obtíže ve výzkumu a hodnocení nebezpečí ze vzniku sesuvů v ČR způsobeny jejich relativně malou frekvencí. Nejčastěji během povodňové události však může lokálně dojít k desítkám až stovkám sesuvů. „Veřejnost, a to často i ta odborná, tak nepřikládá nebezpečí, které ze vzniku sesuvů pramení, náležitý význam. To pak může vést ke zbytečně vysokým škodám na majetku, případně ztrátám na životech.“
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Thomas Glade z Vídeňské univerzity během přednášky
Doktor J. Blahůt zavádí do výzkumu chování sesuvů, zemních proudů, skalních řícení a dalších svahových deformací inovativní metody, jako je dálkový bezpilotní průzkum, využití LiDAR nebo moderní systémy monitoringu tektonických a svahových pohybů. V příspěvku Sesuvy v Česku: tradice, obtíže a perspektivy výzkumu shrnul téměř 90 let výzkumů sesuvů v českých zemích, představil současné projekty a poukázal i na problémy, s nimiž se v současné době badatelé potýkají. Připomněl, že prvotním impulzem k zahájení výzkumu sesuvů bylo mimo jiné zničení značné části obce Dnebohu při sesuvu v roce 1926, kdy byla aktivována stará svahová deformace po delším srážkovém období. Dalším milníkem ve výzkumech těchto přírodních katastrof byla reaktivace zemního proudu v Handlové na Slovensku v zimě a na jaře 1960–1961, který zničil více než 200 budov a způsobil rozsáhlé škody. Do měsíce už na místě pracovaly týmy inženýrských geologů, ale i vojsko, které se snažilo situaci zvládnout. Bezprostředně byla vytvořena též podrobná mapa a celá událost vedla ke vzniku celostátní systematické registrace sesuvných území v hospodářsky významných oblastech. Území byla hodnocena podle toho, jaké druhy staveb je možné nebo není možné či je podmíněně možné na daném území stavět, ať už jde o liniové stavby, produktovody, trvale obytné či rekreační budovy. Dalším důležitým krokem bylo podle dr. J. Blahůta vytvoření klasifikace svahových deformací v roce 1972, která obsahuje čtyři základní typy: sesouvání, tečení, řícení a pomalé plouživé neboli creepové pohyby. Právě hluboké pomalé pohyby se na území Česka vyskytují nejvíce. Dalším impulzem k revizi inventarizačních map byly povodně na Moravě v roce 1997, po nichž došlo rovněž k rozsáhlým sesuvům, například ve Vsetínských vrších. Následné podrobnější mapování tam ukázalo, že sesouváním bylo postiženo zhruba 3,5krát větší území, než se předtím soudilo – téměř 6 % Vsetínských vrchů. Navíc se zjistilo, že kolem 70 % sesuvů se odehrálo v místech, která už byla v minulosti postižena deformacemi. Na základě těchto poznatků posléze v oddělení inženýrské geologie Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR vznikla metodika, jak z inventarizační mapy vytvořit mapu náchylnosti k porušení stability svahů.
Později vznikaly i první mapy rizika sesuvů v digitální podobě vytvářené moderními postupy a také předpovědní modely nebezpečných přívalových proudů. Podařilo se je dobře ověřit v roce 2010: když došlo na mnoha místech k sesuvům, jednalo se v naprosté většině o místa označená v mapách jako náchylná.
Významného ocenění se oddělení inženýrské geologie ÚSMH dostalo v roce 2014, kdy spolu s katedrou fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty UK v Praze získalo společný statut „Celosvětového centra excelence pro výzkum rizik ze sesuvů“. Česká republika se tak zařadila mezi 15 center rozmístěných po celém světě. Příslušný certifikát udělilo Mezinárodní konsorcium na výzkum sesuvů společně s organizací UNESCO a platí pro období 2014 až 2017. „Cílem činnosti našeho centra je dlouhodobě sledovat rozdílné typy svahových pohybů v různých částech světa a s využitím nových postupů v hodnocení rizika přispět k redukci počtu obětí a škod, které každoročně sesuvy způsobují,“ uvedl při této příležitosti ředitel ÚSMH dr. J. Stemberk.
Foto: Jan Klimeš, archiv autora
Pohled na patu hlubokého rotačního sesuvu (smyková plocha v hloubce kolem 20 metrů), kde došlo ke vzniku pohyblivého, silně vodou nasyceného zemního proudu. Pohled na SV, místní část Hluboče, Brumov Bylnice, Bílé Karpaty, jaro 2006.
Mapy dlouhodobě monitorovaných svahových deformací najdou i zájemci z řad laiků na internetových stránkách ústavu – mezi sledované oblasti se řadí například Čeřeniště a Třebenice v Českém středohoří, oblast Mužského v Českém ráji, Ondřejník a Kněhyně v Beskydech a mnoho dalších. Za hranicemi České republiky jsou výzkumy sesuvů směřovány do centrálních And v Peru, na Kanárské ostrovy, Etiopskou vysočinu, do střední Evropy a na Špicberky. Právě výsledky výzkumu na Špicberkách mohou podle Josefa Stemberka poskytnout cenná data o vývoji svahových deformací v podmínkách měnícího se klimatu.
Na semináři dr. J. Blahůt také uvedl několik příkladů ilustrujících problémy, k nimž dochází, když se nevyužívá poznatků o sesuvech a na ohrožených územích se staví například obytné domy. „Lidé zapomínají: v momentě, kdy nedojde k nějaké události více než 20 či 30 let, zapomínají, že se tam vůbec něco stává.“ Ne vždy se však dají problémy předvídat, což ilustrují události z června 2013: „Přívalový proud na břehu Vltavy zcela zničil jednu chatu, v níž zahynuli dva lidé. Byl to po hodně dlouhé době výskyt sesuvů nebo svahových deformací s oběťmi na životech. My jsme řešili, zda se situaci dalo předejít. Zřejmě ne, protože se jedná o oblast, kde historicky nejsou známy žádné minulé události tohoto druhu. Když jsme dané území zkoumali podrobněji, našli jsme v okolí několik depresí, kde pravděpodobně v minulosti k nějakým podobným událostem došlo, ale jelikož chaty se tam začaly objevovat zhruba někdy před 80 lety a od té doby se nic nestalo, lidé samozřejmě takovouto informaci neměli a zjevně se celé situaci nedalo zabránit. Z toho plyne, že bez velmi podrobné znalosti o příslušných procesech nejsme schopni nějak podrobněji takovéto události predikovat.“
Cílem badatelů z ÚSMH tedy je stále přesněji vyhodnocovat časoprostorovou pravděpodobnost výskytu svahových deformací, aby bylo možné lépe odhadnout nebezpečí poškození budov, liniových staveb či produktovodů. Chtějí přitom šířeji využívat i informace z nových zdrojů: „Záměrem je analyzovat historické srážky nebo srážkové události a na základě toho vytvořit index nebezpečí, který by byl schopen předpovědět ohrožení území vznikem sesuvů. Je to samozřejmě běh na dlouhou trať, protože analýza srážek je velice komplikovaná záležitost, ale získali jsme podporu ve Strategii AV21, takže na tom začneme pracovat. Dalším tématem je kvantifikace škod a formulace efektivních postupů, které by vedly ke snižování budoucích škod. Myslím, že zde bude důležitý intenzivní společný výzkum a spolupráce s odborníky na legislativu, ekonomii, sociologii, protože to má samozřejmě přímé dopady na společnost… Současný výzkum umí dát odpověď na otázky, co se stane, kde se to stane, někdy i v jakém rozsahu, a možná někdy též kdy se to stane. Velkou výzvou, která přesahuje přírodovědný výzkum, však je, jak snížit možné budoucí škody, případně i počet obětí,“ uzavřel dr. J. Blahůt.
JANA OLIVOVÁ