Moderní hlaváči (Gobioidei, Teleostei) jsou řazení do osmi čeledí, ačkoli existují také zástupci tohoto podřádu, které známe pouze z fosilního záznamu. Jednou z těchto vymizelých forem jsou malé rybky rodu Pirskenius, které byly původně řazeny do vlastní čeledi Pirskeniidae, případě do čeledi Eleotridae (hlavačkovití). Tyto ryby známe pouze z oligocenních uloženin severních Čech. Nový výzkum publikovaný v časopise Plos One, na kterém se podílel také T. Přikryl z našeho ústavu, věnoval pozornost tomuto oligocennímu rodu a srovnával jej s dalšími zástupci hlaváčů za pomoci moderních metod, včetně mikro-CT skenování. Výsledky detailní analýzy prozradily platnost samostatné čeledi Pirskeniidae, přičemž byly zpřesněny diagnózy rodu Pirskenius a čeledi Pirskeniidae. Výsledky fylogenetické analýzy naznačují, že čeleď Pirskeniidae je sesterskou skupinou kladu Thalasseleotridae + Gobiidae + Oxudercidae. V širším kontextu pak lze nahlížet na vniknutí hlaváčů do sladkovodního prostředí v období oligocénu jako na impulz, který vygeneroval nové formy, které vyhynuly krátce po jejich rozšíření.

20. srpna letošního roku proběhlo rozloučení s významným českým přírodovědcem světového formátu, dr. Vojenem Ložkem, emeritním zaměstnancem našeho ústavu. Byl mimořádným znalcem evropské přírody s těžištěm práce ve výzkumu čtvrtohor a především biologii měkkýšů. Vojen Ložek byl nejen vynikajícím a oceňovaným badatelem (například zlatá medaile Albrechta Pencka za zásluhy o světový rozvoj poznání čtvrtohor nebo Cena ministra životního prostředí), ale také skvělým pedagogem a velmi vitálním člověkem, který miloval terénní práci a skvěle přednášel jak odborné, tak i populární veřejnosti. Pro mnohé studenty, spolupracovníky a následovníky je jeho odchod velikou ztrátou. Jeho dílo tu ale zůstává s námi. Čest jeho památce.

V časopise Geomorphology vychází článek, ve kterém se díky pokročilému numerickému modelování podařilo přesněji popsat vznik nedávno rozpoznané pískovcové formy - arkádových dutin, ale i úzce souvisejících skalních sloupků (tzv. skalních hodin). Obecně jde v tomto výzkumu o aplikaci zcela nového přístupu, který v krátké době přinesl značně překvapivé výsledky pro chápání zvětrávání granulárních hornin. Výzkum probíhá v úzké spolupráci s Přírodovědeckou fakultou UK a Moskevským Skolkovo Institutem Vědy a Technologií. Za náš ústav se jej v této konkrétní publikaci účastnil kolega Michal Filippi.

Při studiu několika tisíc ordovických (tj. raně prvohorních) zkamenělin, zejména trilobitů, mlžů, gastropodů a ostnokožců z oblasti Barrandienu (mezi Plzní a Prahou) vyšlo najevo, že počínaje středním ordovikem byla velká většina mrtvých těl předmětem systematického a propracovaného projídání. Uvnitř schránek odumřelých organismů se stopy projídání dochovaly v podobě chodbiček uvnitř usazeniny, která byla po určitou dobu od úhynu obohacována mikrobiálními společenstvy z odolnějších (například vazivových) tkání. Vzorce projídání se u každé fosilní skupiny do značné míry opakují a lze z nich odvodit polohu a tvar některých měkkých tkání. Složité potravní strategie se objevují v geologické epoše velké radiace (rozrůznění) mnoha skupin organismů. V odborné literatuře je tato radiace označována zkratkou GOBE (Great Ordovician Biodiversification Event), jejíž hlavní část se odehrála před 465 až 460 miliony let. Článek.