Příspěvek uveřejňuje v českém překladu tři dosud neznámé německy psané dopisy Emanuela Purkyně hamburskému botanikovi H. G. Reichenbachovi. Botanik E. Purkyně, syn fyziologa Jana Evangelisty Purkyně působil na Lesnické škole v Bělé v severních Čechách. Po celý život hledal uplatnění na pracovišti, kde by mohl lépe uplatnit svou touhu po vědecké práci, pro níž měl všechny předpoklady. Dopisy ukazují Emanuelův přátelský vztah k prof. Reichenbachovi, v posledním dopise ho žádá o doporučení jakéhokoli místa v Evropě nebo kdekoli jinde, kde by se mohl lépe realizovat. Dopisy jsou uloženy v Naturhistoriches Museum ve Vídni.

Citovaná a použitá literatura:

ČELAKOVSKÝ, Ladislav. Emanuel Purkyně. Ottův slovník naučný 20., 1903, s. 1007-1008.
KOŘÍNKOVÁ, Marie. Emanuel Purkyně (nar. 17. 12. 1831, zemřel 23. 5. 1882). Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky, 1955, s. 167-193.
KOVÁŘ, Pavel; ČERMÁKOVÁ, Lucie. Jméno Purkyně v botanice. In. SVAČINA, Štěpán, et al. J. E. Purkyně a jeho význam pro současnou i budoucí medicínu. Mladá Fronta, 2017, s. 124-134.
KREČMER, Vladimír. Příspěvek k historii užité meteorologie (osobnost dr. Emanuela Purkyně). Meteorologické zprávy. 1963, 16.1: 8-12.
POKORNÁ-PURKYŇOVÁ, Růžena; PURKYNĚ, Karel. Život tří generací: vzpomínky na velké Purkyně: listy a články Karla Purkyně. Praha: Výtvarný odbor Umělecké besedy, 1944, 391 s.
z PURKYNÍ, Marie. Vzpomínky na Jana Evangelistu Purkyně. Praha 1914.
SLAVÍK, Bohumil. Emanuel Purkyně – průkopník rostlinné geografie v Čechách. Živa, 1983, 31.2: 60-61.
ŠOUŠA, Jiří. K životním osudům a dílu Emanuela Purkyně (1831–1882). Sborník XVII. Mikulovské sympozium, Brno 1988, s. 181-187.
ZUMAN, František. Emanuel Purkyně, životopisná vzpomínka. Věda přírodní, 1926 (VII.), 9: 257-265.

This paper presents Czech translations of three previously unknown letters written in German by Emanuel Purkyně to the Hamburg botanist H. G. Reichenbach. Botanist E. Purkyně, son of the physiologist Jan Evangelista Purkyně, worked at the Forestry School in Bělá (northern Bohemia). All his life he sought to make his mark at an institute where he could better satisfy his desire for scientific work, for which he had all the requirements. These letters indicate Emanuel's friendly relations with Professor Reichenbach. In the final letter he asks him to recommend some place in Europe or any other place where he could better realize his potential. These letters are housed at the Naturhistoriches Museum in Vienna.