Kniha zkoumá vztah avandgardního umění první poloviny 20. století k umění baroka a manýrismu. Na desítkách příkladů z výtvarného umění i literárních textů ukazuje, jak avandgardní umělci i s moderními interpretačními přístupy pracující teorici uvažovali o barokním umění jako umění veskrze moderním, uměním, jež v sobě nese rysy avangardy, jež bourá ztrnulé přistupy a vůči nim v opozici staví umění, jež odráží ducha nové doby.
Previous
Next
Fenomén cestopisu v literárněhistorickém bádání střední Evropy
JANA PÁTKOVÁ
Monografie Marianny Koliové je zatím posledním příspěvkem k poetice i literárněhistorickému ukotvení...
Jak mluvit o marxismu v humanitních vědách?
KRISTINA ANDĚLOVÁ (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR)
K textu Romana Kandy „Strukturalisté dělají marxismus“ a k reakci Pavla...
Zahleděn do dávné tváře
KRISTINA DOKULILOVÁ
Deset let po vydání šiktancovské monografie (Někde tady, Český básník Karel Šiktanc, Brno, Host 2010)...