Osobnost ruského spisovatele a pravoslavného kněze Michaila Fjodoroviče Rajevského (1811–1884) provází velký paradox česko-ruských vztahů 19. století. Přestože je dnes mužem prakticky neznámým, těšil se Rajevskij ve své době obrovské vážnosti a důvěře. Po dobu téměř půl století zprostředkovával coby duchovní správce ruského vyslanectví ve Vídni kontakty Čechů a dalších rakouských Slovanů s ruskými vládními, kulturními i vědeckými celebritami. Do českých dějin se zapsal jako organizátor první neoficiální zahraničněpolitické akce zdejší politiky, známou pouť do Ruska v roce 1867, roku 1874 vysvětil pravoslavný chrám sv. Mikuláše v Praze. – Předkládaná edice přináší soupis veškeré dostupné Rajevského korespondence s Čechy, z níž je značná část poprvé publikována v plném znění. Nalezneme zde např. listy F. Palackého, F. L. Riegra, F. A. Braunera a dalších čelných českých politiků; největší prostor nicméně dostávají desítky méně známých i zcela zapomenutých korespondentů, jež spojuje jedno velké téma: snaha o získání kontaktů a otevření možností vycestovat na východ, uplatnit se v obrovské, slovanské, carské říši. Cizojazyčné dopisy (ruština, němčina) jsou vybaveny českými regsety a naopak.