Smutná zpráva – 1. října 2020 navždy odešla ve věku nedožitých 80 let paní Blanka Čermáková. Řadu desetiletí minulého století působila v našem ústavu jako technická asistentka.

Vzpomínáme, jak pod svým dívčím jménem Nebeská přitancovala – tanec byl tehdy jejím profesním zájmem – do ústavu. V té době absolventka střední školy hospodářské snadno splnila svůj první úkol, udržovat sterilní prostředí v explantátové laboratoři doktorky Evy Petrů. Úspěšně přitom bojovala s generacemi mušek octomilek.

Své dovednosti, obdivuhodnou manuální zručnost i pracovní spolehlivost plně uplatnila v laboratoři ontogenetického vývoje pod vedením doktorky Loly Teltscherové, s níž se spřátelila. Každodenní součástí její práce se stalo zdlouhavé a trpělivé získávání pokusného materiálu – stovek apikálních částí stonků z klíčních rostlin merlíku červeného, modelu pro experimentální studium fotoperiodismu.

Blanka Čermáková s docentem Janem Krekulem ve skleníku na pracovišti ústavu v Praze-Vokovicích, cca 1983.

Jedním ze základních metodických přístupů této laboratoře byla extrakce, čištění, frakcionace a analýza rostlinných hormonů s využitím radioizotopů, na němž se podílela jako spolupracovnice doktorky Ivany Macháčkové. Blanka byla pěšákem vědy, jejichž jména nejsou součástí odborných publikací, leč přesto na nich věda závisí.

Nakonec snad poznámka k dobovému kontextu její práce. V osobních dotaznících se tehdy standardně uváděl kladný poměr k lidově demokratickému zřízení. Blanka dávala mezi přáteli ostentativně najevo, že v jejím případě jde o chybu tisku.

Na Blanku Čermákovou budeme stále vzpomínat.

Text: Jan Krekule, editace Jan Kolář

Foto: archiv Jana Krekuleho

Paní Čermáková u maloobjemových kultivačních boxů pro pokusné rostliny, cca 1983.