Tomáš Trnka (1888–1961)

 

Tomáš Trnka se narodil 6. prosince 1888 v Dunovicích u Vodňan. Základní školní docházku absolvoval v nedalekých Cehnicích. Od roku 1901 studoval na píseckém gymnáziu, kde v roce 1909 složil maturitní zkoušku. V témže roce odešel do Prahy a na filozofické fakultě české univerzity se věnoval studiu filozofie a moderní filologie. Během studií navštěvoval přednášky zakladatele moderní české psychologie Františka Krejčího, literárního historika Jaroslava Vlčka či filozofa a pedagoga Františka Drtiny. Do tohoto období spadá i Trnkovo setkání s Tomášem G. Masarykem, na jehož popud vypracoval srovnávací studii o francouzském filozofovi Henri Bergsonovi a jeho německém současníkovi Hansi Veihingerovi. Masarykův prvotní záměr otisknout studii v revui Nová doba, jejímž byl od roku 1893 redaktorem, přerušily vypuknuvší první světová válka a odchod do emigrace. Trnkova práce Moderní filozofie ve slepé uličce se tak vydání dočkala až v roce 1924 jako 78. svazek edice Aventinum. Bergsonovy názory se staly i tématem Trnkovy dizertace, na jejímž základě v roce 1914 získal doktorát z filozofie.

Po vysokoškolských studiích měl T. Trnka nastoupit v roce 1917 na místo ve Veřejné a univerzitní knihovně v Praze. Na základě zprostředkování prof. Drtiny se však stal pracovníkem Osvětového svazu. Toto rozhodnutí výrazně ovlivnilo i jeho odborné směřování, když v této instituci působil až do roku 1947. Osvětový svaz byl v roce 1925 přetvořen s využitím čtyř-milionové dotace z Masarykova národního fondu na Masarykův lidovýchovný ústav a T. Trnka se stal nejprve jeho tajemníkem a později ředitelem.

S Trnkovým působením ve zmíněném ústavu je spjata i jeho činnost v oblasti české kinematografie, když film vnímal jako nový technický fenomén usnadňující šíření osvěty. Na filmu oceňoval především schopnost spojovat složku vzdělávací, informační a uměleckou. Zapojil se proto do aktivit filmové sekce Masarykova lidovýchovného ústavu, která vznikla v roce 1929, a podílel se na natáčení několika malometrážních filmů. Zmínku si zaslouží snímek Bouře nad Tatrami (1932) představující pokus o ztvárnění symfonické básně Vítězslava Nováka V Tatrách – v roce 1934 byl oceněn na benátském bienále. Z roku 1932 pochází rovněž film Květy na Tatrách s hudbou Josefa Bohuslava Foerstera.

Po skončení druhé světové války se T. Trnka v roce 1946 stal docentem a o rok později byl rozhodnutím prezidenta republiky z 3. září 1947 jmenován řádným profesorem na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze „pro obor lidovýchovné nauky s účinností ode dne, kdy přestane být zaměstnancem Masarykova lidovýchovného ústavu“. V rámci výuky oboru Lidovýchova přednášel Theorii lidové výchovy, Úvod do lidové výchovy a Směry a složky v lidové výchově. Na univerzitě však setrval pouze do března 1949, kdy byl na popud Zdeňka Nejedlého opatřením akčního výboru poslán do výslužby a zároveň mu bylo znemožněno publikovat. Závěr Trnkova života poznamenala vážná oční choroba, jež vedla až ke ztrátě oka. Prof. Trnka zemřel 24. dubna 1961 v krčské nemocnici v Praze.

V heslu, které prof. Trnkovi věnoval Ottův slovník naučný nové doby, se o konceptu jeho filozofického uvažování uvádí: „U filosofie hledá odpověď po smyslu života a světa a uvědomuje si jej v člověku a jeho díle. Klíčem k tomu je mu záhada smrti a ukazatelem konstituce a typ člověka. Odtud personalistické zaměření jeho filosofie a důraz na charakterologii a typologii. Podstatu světa chápe dynamicky jako cosi nadetického, Bůh je mu spravedlnostní princip, kterým chce překonati dualismy racionalistických systémů filosofických. Usiluje o vybudování filosofické soustavy jako jednotného názoru světového, který není a nechce býti jen výsledkem přesné metody a logického usuzování, nýbrž také prožívání a uměleckého přetvořování, ve formě spíše essayistické, neboť umění má v jeho tvorbě vynikající místo jako předmět i podnět.“

Celoživotní dílo prof. Trnka shrnul v trilogii Hledám tajemství života (1923–1941). Z dalších prací uveďme Filosofický problém války (1917), Cesty filosofie a vědy (1919), Psychologie ženy (1929), Základy lidovýchovy (1934). Podrobnější Trnkovu biografii publikoval Tomáš Ehrenberger v časopisu Tvar (1996).