Česky
Slovanský ústav AV ČR vydává tři vědecké mezinárodní recenzované časopisy (Slavia, Byzantinoslavica, Germanoslavica), jež se věnují lingvistickému, literárněvědnému, interkulturnímu a částečně i historickému výzkumu v oblasti slavistiky a byzantologie. Uvedená periodika jsou zařazena do evropské databáze ERIH, indexována jsou v databázi SCOPUS (Byzantinoslavica též na Web of Science). Dostupná jsou i v elektronické podobě v databázi C.E.E.O.L. se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem.
Tištěná podoba těchto časopisů má odběratele nejen v České republice, ale i v evropských zemích a v USA. Kromě hlavní a výkonné redakce, která má ve všech třech případech sídlo ve SLÚ a tvoří ji jeho zaměstnanci, mají periodika také mezinárodní redakční okruh sestávající z evropských odborníků podle tematického profilu časopisu.
Slavia
Časopis, který vychází čtyřikrát ročně, je „tradiční značkou“ SLÚ i slavistických studií. V roce 1922 jej založili tehdejší špičkoví filologové Matija Murko a Oldřich Hujer jako oficiálního nástupce Jagićova Archiv für slavische Philologie, který vycházel od roku 1876 v Berlíně a následně ve Vídni. Periodikum se záhy stalo tiskovou a informační základnou středoevropské slavistiky. Na jeho stránkách byly publikovány zásadní studie, které v současnosti patří do zlatého fondu dějin oboru, a díky prestiži časopisu byli čeští slavisté pověřeni uspořádáním svého I. mezinárodního sjezdu v roce 1929. Z pověření Mezinárodního komitétu slavistů zůstává Slavia hlavním tiskovým orgánem evropské slavistiky a dodnes publikuje u příležitosti jednotlivých mezinárodních sjezdů příspěvky českých vědců (naposledy v roce 2013 u příležitosti XV. mezinárodního sjezdu slavistů, který se konal 20.–27. srpna 2013 v Minsku).
Časopis prezentuje výsledky srovnávacího studia slovanské filologie. Vedle teoretických generalizací dané problematiky jsou čtenářům předkládány paleoslovenistické, etymologické, synchronně lingvistické, dialektologické či literární studie interpretující konkrétní materiálovou bázi. Převahu obsahu tvoří v současné době tematika jazykovědná. V sérii článků se v minulých letech objevovaly například výsledky etymologického výzkumu staroslověnštiny či studie věnované výzkumu konkrétních církevněslovanských památek, včetně jejich edic. V oblasti synchronní lingvistiky věnuje Slavia pozornost srovnávacím jazykovým studiím. Za všechny jmenujme číslo věnované problematice neologie napříč slovanskými jazyky, a to nejen z hlediska obohacování lexikálního fondu o nové výrazy, ale i z hlediska dopadu probíhajících změn na gramatickou strukturu a typologický charakter jazyků. S ohledem na proměny literárněvědné slavistiky si časopis teprve nově buduje svůj profil – i z tohoto důvodu jsme v posledních letech věnovali více prostoru mladé české generaci literárněvědných rusistů či výstupům z některých tematických mezinárodních konferencí. Slavia neopomíjí ani malé slovanské kultury – rovněž z tohoto důvodu se nejnovější číslo věnuje výzkumu běloruštiny v historickém, geopolitickém i kulturně-sociologickém kontextu.
V časopise publikují nejen vědci domácí, ale také odborníci z Bulharska, Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Polska, Slovenska, Chorvatska, Srbska, Slovinska, Makedonie, Rakouska, Německa a dalších zemí. Příspěvky jsou publikovány ve všech slovanských jazycích, dále v angličtině, němčině, francouzštině, případně italštině a jsou opatřeny anotacemi v angličtině.
Hlavním redaktorem je Václav Čermák, odpovědnými redaktory za část lingvistickou Eva Šlaufová, za část literárněvědnou Miroslav Olšovský.
Byzantinoslavica. Revue internationale des études byzantines
Časopis (publikován jedenkrát ročně jako dvojčíslo), který poprvé vyšel v roce 1929 v tehdy nově založeném SLÚ, se od počátku specializoval na studium byzantsko-slovanských vztahů. Kvalitu periodika od počátku ovlivnili mnozí vynikající byzantologové i slavisté, kteří se podíleli na jeho redakci. Jejich práce položily základy bádání v oblasti kontaktů raně slovanských států s byzantskou říší a výrazně přispěly k poznání cyrilometodějské a velkomoravské problematiky. Z velkých postav s časopisem bezprostředně spojených zmiňme například vynikajícího českého slavistu Miloše Weingarta či výborného znalce dějin východní Evropy Jaroslava Bidla. Světově nejproslulejší osobností spjatou s raným obdobím Byzantinoslavik zůstává bezesporu František Dvorník, člen jejich redakční rady, který se později stal profesorem renomované Harvardovy univerzity v USA a mnoho let působil jako výzkumný pracovník elitního byzantologického centra Dumbarton Oaks ve Washingtonu. Vzhledem k vynikající úrovni časopisu se redaktorům záhy podařilo získat mnohé proslulé přispěvatele z východních i západních zemí, což pomohlo etablovat Byzantinoslavica na mezinárodní scéně.
Když po druhé světové válce profesorka Karlovy univerzity a žákyně Jaroslava Bidla Milada Paulová, paleoslovenista Bohuslav Havránek a historik umění Nikolaj L. Okuněv obnovili vydávání časopisu, rozhodli se rozšířit jeho orientaci na všechna odvětví byzantské civilizace. Dlouholetým redaktorem časopisu a později jeho šéfredaktorem byl až do roku 1999 význačný český byzantolog a světově uznávaný odborník na cyrilometodějskou problematiku Vladimír Vavřínek. Protože se ve druhé polovině 90. let 20. století zdálo, že obor nebude dále pokračovat, bylo vydávání časopisu na tři roky pozastaveno. Avšak zahraniční poptávka spolu s manažerským rozhodnutím tehdejšího vedení SLÚ o „omlazení“ oboru i redakce časopisu vedly v roce 2003 k jeho obnovení.
Po změnách na postu šéfredaktora se hlavní redaktorkou Byzantinoslavik stala historička byzantsko-slovanských vztahů a specialistka na dějiny jihoevropských zemí Lubomíra Havlíková; na místo tajemníka redakce nově nastoupila Petra Melichar, která se zabývá církevně-kulturními vztahy v pozdní Byzanci. Současná Byzantinoslavica publikují příspěvky v angličtině, němčině, francouzštině a ruštině. Časopis si nadále zachovává původní zaměření na kontakty mezi byzantským a slovanským prostředím, najdeme v něm však i příspěvky k širokému spektru byzantologické problematiky.
Germanoslavica. Zeitschrift für germano-slawische Studien
Časopis (vydáván dvakrát ročně) vyšel poprvé v roce 1931 jako společný vydavatelský projekt SLÚ a Německé společnosti pro slovanská studia v Praze. Uvedený tiskový orgán, který měl přispívat mj. k česko-německému porozumění, byl však v roce 1938 z politických i finančních důvodů zastaven. Vydávání Germanoslavik nebylo v socialistickém Československu nikdy obnoveno; teprve v roce 1994 je po mnohaleté pauze oživil Antonín Měšťan, první představitel obnoveného Slovanského ústavu, pozdější nositel Záslužného kříže prezidenta Spolkové republiky Johannese Raua za zásluhy v oblasti kulturního česko-německého porozumění (2001) a Medaile za zásluhy, kterou mu v roce 2002 udělil český prezident Václav Havel. Až do své smrti v roce 2004 byl A. Měšťan hlavním redaktorem časopisu; v posledních letech mu byl nápomocen český germanista a odborník na historickou němčinu Václav Bok.
V roce 2007 se post hlavního redaktora vrátil opět do SLÚ – současným vedoucím redaktorem je Siegfried Ulbrecht. I přes počáteční skepsi k pokračování periodika jsou Germanoslavica uznávaným mezinárodním vědeckým časopisem, v němž německy nebo anglicky publikují i mladší autoři z Česka, Slovenska, Německa, Rakouska, Ukrajiny, Slovinska, Chorvatska a dalších evropských zemí. Periodikum přináší recenzované studie na témata jazykových, literárních, kulturních a interkulturních vztahů evropských literatur. Zjevnou snahou redakce je překračovat ustrnulé pojetí protikladu slovanských literatur a německojazyčného kulturního prostředí, a naopak ukazovat interkulturní dialog slovanských a neslovanských literatur a jejich společné evropské kořeny. Redakce pravidelně připravuje monotematická čísla; v roce 2007 bylo číslo věnované multikulturnímu regionu Slezska, roku 2009 vyšlo číslo o trutnovském rodákovi, spisovateli a literárním historikovi Josefu Mühlbergerovi, v roce 2010 číslo zaměřené na „literatury mezi Západem a Východem“, roku 2011 monotematické číslo o spisovateli Peteru Härtlingovi a pojetí „evropské mobility“ v jeho literárních dílech. V roce 2013 vyšlo ve spolupráci s Filozofickou fakultou UP v Olomouci číslo věnované německé literatuře v prostoru Moravy. Tematická čísla získávají pravidelné recenzní ohlasy v německojazyčných evropských časopisech (například zmíněné číslo o Peteru Härtlingovi bylo recenzováno ve španělském germanistickém časopise Revista de Filología Alemana v roce 2013).
HELENA ULBRECHTOVÁ,
Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.