Česky
Z projevu předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů Josefa Středuly
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Rád bych poděkoval za pozvání na zasedání Akademického sněmu a zároveň ocenil, jak nově komunikujete s veřejností. Je důležité, aby veřejnost věděla, co děláte, jaké máte úspěchy. Vůbec se tím netajte a prosím, abyste skutečně nepřistupovali ke své výborné práci s poznámkou, že se dobrá práce chválí sama. Naopak, braňte si, co umíte a dovedete. V současnosti je to možná více než důležité.
Dne 29. dubna bude hlavním tématem jednání tripartity podpora výzkumu, vývoje a inovací ve vztahu ke konkurenceschopnosti. V této souvislosti chci říci, že nepodpoříme vznik ministerstva vědy. Nejenže je jeho vznik špatně načasován – věcně i komunikačně. Ještě žádné ministerstvo nevyřešilo žádný problém. Jestli se někdo zhlédl v tom, že bude ministerstvo mít či vést, za ČMKOS sděluji, že jsme proti takové myšlence, a to především proto, že půjde o ministerstvo bez kompetencí. Nerozumím tomu, jak lze na konci volebního období přijít s myšlenkou zřídit ministerstvo. Připadá mi, že někteří úředníci usoudili, že si jej vytvoří stůj co stůj, aniž by dohlédli důsledky. Pokud by mělo vzniknout, tak jedině po zralé diskusi o skutečném návrhu s kompetencemi, nikoli tak, že zásadním způsobem narušíme současný systém a ještě více jej rozkolísáme. Přestože máme výhrady k některým činnostem v oblasti vědy a výzkumu, zřízení ministerstva nikdy nic nevyřešilo. Uvedu příklad: řešil jsem s kolegou otázku kosmického výzkumu a je zvláštní, když vás musí prosit o podporu v situaci, kdy by přeci mělo být logické, které ministerstvo otázku kosmických technologií řeší – tedy ministerstvo dopravy. Kolega pravděpodobně nechápe, co znamená zapojit se například do dodávek pro raketu Arien (což je dodávka na několik desítek let) nebo co pro Českou republiku představuje zahájit vývoj nového leteckého motoru, který by měl být plně sanován včetně výzkumných činností z řad českých vědců a vědkyň. Z této praktické zkušenosti musím říci, že ministerstvo nevyřešilo nic, a obávám se, že to může skončit velkou útratou peněz s nulovým efektem. Zůstaneme v zoufalé situaci, protože nebudeme moci prakticky udělat to, co bychom mohli udělat v současnosti.
Druhou stránkou věci je srovnání, jak na tom byla Akademie věd s financemi v roce 2008 a jak v roce 2015. Rozdíl je, pokud si dobře pamatuji, minus 400 milionů korun. Jestliže máme tak vynikající výsledky ekonomiky, je neslušné, abyste měli po osmi letech stále nižší částku; a to hovořím o nominální hodnotě, nikoli o hodnotě reálné, která by musela být ještě vyšší. Z našeho pohledu je toto podfinancování skutečně zarážející a byl bych rád, aby se co nejrychleji napravilo a aby i při diskusích o státním rozpočtu na rok 2017 byla náprava již realizována. Neexistuje důvod, aby snižování výdajů dále pokračovalo.
Chtěl bych také poděkovat za velmi dobrou spolupráci mezi AV ČR a Odborovým svazem pracovníků vědy a výzkumu, který reprezentuje Pavel Konečný. Je to známka zdravého organismu, který si váží svých zaměstnanců a je připraven komunikovat. V současnosti se diskutuje o tzv. konceptu Průmysl 4.0 (neboli 4. průmyslová revoluce). Podle našeho názoru se však vůbec neřeší otázka sociální, politicko-ekonomická a makro-ekonomická. Myslíme si, že Průmysl 4.0 je jen podmnožinou vážnějšího tématu, které zjednoduším na pojem Společnost 4.0. Jelikož je zřejmé, že bude klesat počet zaměstnanců, je také evidentní, že bude mít práce v budoucnu jiný význam, než má v současnosti. Také bude menší počet lidí, kteří budou platit daně. Nevíme, kdo je vůbec bude platit, zda je bude platit na území ČR, z čeho budeme hradit veřejné služby, z čeho budou lidé žít a co budou vlastně mít za příjem – je tu mnoho velmi vážných otázek celospolečenského významu. Rád bych požádal AV ČR, aby se zapojila, protože podcenění této záležitosti by mohlo mít fatální důsledky. Přáli bychom si, aby 4. průmyslová revoluce nebyla iniciativou pro Německo, ale pro Českou republiku, protože jsme v poslední době svědky vyvádění množství peněz – naše ekonomika je tzv. odtoková. Za rok 2015 odteklo z České republiky 340 miliard korun. Kdyby desetina z těchto prostředků byla přidělena české vědě a výzkumu, dojde ke skokovému zlepšení situace – tyto peníze však odcházejí a bohužel se nevracejí. I z tohoto pohledu je 4. průmyslová revoluce výzvou, abychom diskutovali o společenských dopadech. Potěší mne, pokud budeme společně hledat jiný pohled, než je průmyslový – jistě je oprávněný, v žádném případě nejsme proti 4. průmyslové revoluci. Chceme situaci win-win, nikoli aby jeden porazil druhého nebo abychom pokračovali v konceptu nízké ceny práce pro ČR.