Národní park Podyjí vyniká rozmanitostí vegetace, která je příznivá pro výskyt pestrých společenstev motýlů. Dosud bylo zjištěno 142 druhů denních motýlů, z nichž 19 druhů (13 %) vyhnulo nebo je nezvěstných a 3 druhy – migranti (2 %) nejsou trvalými příslušníky naší fauny. Mizení motýlů v NP Podyjí má příčiny jako v celé střední Evropě, zejména se jedná o opuštění tradičních způsobů hospodaření. V zájmu podpory denních motýlů management NP Podyjí uskutečňuje různé způsoby dostupných ochranných a podpůrných opatření.
Použitá a citovaná literatura:
MACEK, J., LAŠTŮVKA, Z., BENEŠ, J., TRAXLER, L. Motýli a housenky střední Evropy IV. Praha: Academia, 2015.
ŠUMPICH, J. Motýli Národních parků Podyjí a Thayatal. Die Schmetterlinge der Nationalparke Podyjí und Thayatal. Znojmo: Správa Národního parku Podyjí, 2011. 428 s.
ŠUMPICH, J., VÍTEK, P. Význačné nálezy motýlů Znojemska (Lepidoptera). Acta rerum naturalium. 2014, č. 17, s. 69–84.
ŠUMPICH, J., SITEK, J., ŠVESTKA, M., LIŠKA, J., ELSNER, G., ELIÁŠ, K. ET. DVOŘÁK, I. Nové a další význačné druhy motýlů (Lepidoptera) zjištěné v Národním parku Podyjí. Praha: Příroda, 2014, č. 32, s. 213–233.
ŠVESTKA, M., VÍTEK, P. Denní motýli (Lepidoptera, Rhopalocera a Zygaenidae) Znojemska. Přírodovědný sborník Západomoravského muzea v Třebíči. 1988, č. 16, s. 25–53.
VÍTEK, P. Vřetenušky a zelenáčci (Lepidoptera: Zygaenidae) Národního parku Podyjí. Thaensia. 2004, č. 6, s. 47–54.
The Podyjí NP has very diverse vegetation which results in the occurrence of rich butterfly communities. To date, 142 species of butterflies have been recorded in this area, of which 19 species (13 %) are considered regionally extinct and three species (2 %) are only migrants, not native to the Czech fauna. The main cause of the decline in butterflies in the Podyjí NP is the abandonment of traditional techniques of habitat management, similarly to the situation throughout the Central Europe. To conserve and support butterfly diversity, the national park authority practices a wide range of management measures.
-
Obyvatel otevřené krajiny otakárek fenyklový (Papilio machaon). Foto M. Švestka
-
Výslunná místa rovněž vyhledává nehojný pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena). Foto M. Švestka
-
U nás kriticky ohrožený jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) v Čechách vyhynul a na Moravě přežívá na několika posledních místech. Foto M. Švestka
-
V České republice vyhynulý žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone). Foto M. Švestka
-
Ohniváček černočárný (Lycaena dispar) – v Podyjí rozšířený druh. Foto M. Švestka
-
V Podyjí velmi vzácný ohniváček modrolemý (Lycaena hippothoe). Foto M. Švestka
-
Ostruháček česvinový (Satyrium ilicis) patří k druhům v současnosti v oblasti nezvěstným. Foto M. Švestka
-
Modrásek lesní (Polyommatus semiargus) přežívá v Podyjí na jediné lokalitě. Foto M. Švestka
-
Poslední nález modráska černoskvrnného (Phengaris arion) ze Znojemska je z r. 1976. Tento v ČR kriticky ohrožený motýl patří k evropsky chráněným druhům soustavou Natura 2000. Foto M. Švestka
-
Početnost dříve vzácného druhu modráska jetelového (Polyommatus bellargus) se v posledních letech v Podyjí zvyšuje. Foto M. Švestka
-
Početnost dříve vzácného druhu modráska kozincového (Glaucopsyche alexis) se v posledních letech v Podyjí zvyšuje. Foto M. Švestka
-
Okáč jílkový (Lopinga achine) v Podyjí již vyhynul a v celé ČR přežívá na několika posledních lokalitách. Foto M. Švestka
-
Okáč kluběnkový (Erebia aethiops) v Podyjí již vyhynul a v celé ČR přežívá na několika posledních lokalitách. Foto M. Švestka
-
Perleťovec kopřivový (Brenthis ino) se v Podyjí objevil po r. 1980 a postupně se šíří. Foto M. Švestka
-
Batolec červený (Apatura ilia) patří v oblasti k relativně hojnějším druhům denních motýlů. Foto M. Švestka
-
Vzácný bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla). Foto M. Švestka
-
Zatím poslední pozorování dvou jedinců hnědáska diviznového (Melitaea phoebe) v Podyjí pochází z r. 2011. Foto M. Švestka
-
Některé zajímavé lokality motýlů v národním parku Podyjí – lesostep na Hardeggské stráni. Základem pestrosti vegetace a druhové skladby motýlů je geologická stavba území – v západní části převládají ruly, ve střední části svory a vápence, na východě granity a mladší sedimenty. Na říční údolí v délce 40 km, které zůstalo minimálně narušené lidskou činností, navazují unikátní suché i svěží až vlhké biotopy. Foto M. Švestka
-
Některé zajímavé lokality motýlů v národním parku Podyjí – step u Popic. Základem pestrosti vegetace a druhové skladby motýlů je geologická stavba území – v západní části převládají ruly, ve střední části svory a vápence, na východě granity a mladší sedimenty. Na říční údolí v délce 40 km, které zůstalo minimálně narušené lidskou činností, navazují unikátní suché i svěží až vlhké biotopy. Foto M. Švestka
-
Některé zajímavé lokality motýlů v národním parku Podyjí – nivní louka pod Šobesem. Základem pestrosti vegetace a druhové skladby motýlů je geologická stavba území – v západní části převládají ruly, ve střední části svory a vápence, na východě granity a mladší sedimenty. Na říční údolí v délce 40 km, které zůstalo minimálně narušené lidskou činností, navazují unikátní suché i svěží až vlhké biotopy. Foto M. Švestka
-
Některé zajímavé lokality motýlů v národním parku Podyjí – louka v údolí Dyje. Základem pestrosti vegetace a druhové skladby motýlů je geologická stavba území – v západní části převládají ruly, ve střední části svory a vápence, na východě granity a mladší sedimenty. Na říční údolí v délce 40 km, které zůstalo minimálně narušené lidskou činností, navazují unikátní suché i svěží až vlhké biotopy. Foto M. Švestka
-
Některé zajímavé lokality motýlů v národním parku Podyjí – terasy pod Hradištěm. Základem pestrosti vegetace a druhové skladby motýlů je geologická stavba území – v západní části převládají ruly, ve střední části svory a vápence, na východě granity a mladší sedimenty. Na říční údolí v délce 40 km, které zůstalo minimálně narušené lidskou činností, navazují unikátní suché i svěží až vlhké biotopy. Foto M. Švestka
-
Některé zajímavé lokality motýlů v národním parku Podyjí – mozaikovitá krajina u Hnanic. Základem pestrosti vegetace a druhové skladby motýlů je geologická stavba území – v západní části převládají ruly, ve střední části svory a vápence, na východě granity a mladší sedimenty. Na říční údolí v délce 40 km, které zůstalo minimálně narušené lidskou činností, navazují unikátní suché i svěží až vlhké biotopy. Foto M. Švestka