Čestné oborové medaile

Prestižní ocenění obdrželi 14. listopadu 2013 v prostorách kláštera sv. Anežky České v Praze významní vědečtí pracovníci Slovanského ústavu AV ČR. Čest­nou oborovou medaili Josefa Dobrovského za zásluhy ve filologických a filosofických vědách získala PhDr. Emilie Bláhová, CSc., pamětní medaili Jana Patočky převzal prom. fil. Václav Konzal. Obě vyznamenání jsou odměnou za jejich celoživotní přínos vědeckému poznání staroslověnského jazyka a zpřístupňování cyrilometodějského písemného odkazu.

Vynikající česká paleo­slovenistka dr. Emilie Bláhová patří k badatelům s rozsáhlými zájmy, což dokládá 200 autorčiných publikací širokého zaměření. V roce 1959 začala působit na pracovišti staroslověnského slovníku, jež bylo posléze součástí několika ústavů. Nyní se ve SLÚ zabývá především staroslověnskou syntaxí, lexikologií a lexikografií. Pracovala jako členka autorského kolektivu Slovníku jazyka staroslověnského I–IV. (Praha 1966–1997). Autorsky i redakčně se podílela na jednosvazkovém, tzv. „malém“ Staroslověnském slovníku (Moskva 1994, 1999). V současné době připravuje druhé, doplněné vydání. Jako hlavní redaktorka se dále podílí na vytváření Řecko-staroslověnského indexu (Praha 2008–). Další rovinu jejího záj­mu představuje ediční činnost. Výrazně se podílela na chodu SLÚ, a to jako šéfredaktorka časopisu Slavia, vedoucí oddělení paleoslovenistiky či jako vedoucí pracovnice mnoha ústavních projektů. Ve světě je oceňovanou badatelkou, neboť její syntetické i analytické práce jsou často základní oporou pro studium mnoha oblastí oboru. Zmiňme také, že pracovní metody a badatelský naturel E. Bláhové jsou silným inspiračním zdrojem především pro mladší generaci českých paleoslovenistů. Výraz ocenění vědecké práce E. Bláhové dokládá i medaile Šumenské univerzity biskupa Konstantina Preslavského v Bulharsku (2006) za vynikající zásluhy na poli paleoslovenistiky a za celoživotní spolupráci s bulharskými badateli.

 

V popředí badatelského zájmu prom. fil. Václava Konzala stojí filologická paleoslovenis­tika v širokém záběru slavistickém a medievalistickém. Zaměřuje se na staroslověnskou lexikografii, textologii, překladovou techniku a rovněž otázku starých liturgií. Dobová nepřízeň a zejména kádrové důvody zapříčinily, že se vědě mohl věnovat až od r. 1970, a to nejprve v Ústavu jazyků a literatur, posléze v institucích vedoucích až do SLÚ, o jehož znovuobnovení v r. 1993 se významně zasloužil. Zapojil se do zpracování Slovníku jazyka staroslověnského I–IV (Praha 1966–1997), nejprve jako spoluautor hesel, od třetího svazku jako vědecký sekretář. Nyní je hlavním redaktorem pátého svazku (2010–). Jeho příspěvky ke studiu staroslověnského písemnictví na Velké Moravě a v přemyslovských Čechách představují důležité a svým významem přelomové studie. Výraznou linii badatelských zájmů V. Konzala tvoří podíl na novém českém překladu breviáře a překlady dalších textů.