Česky
Detašované pracoviště Archeologického ústavu AV ČR, Brno, v Mikulčicích vzniklo současně se zahájením archeologického terénního výzkumu na slovanském hradišti Mikulčice-Valy před šedesáti lety v r. 1954. Původní základnu na akropoli hradiště, označovanou též jako mikulčická archeologická expedice, nahradila v roce 2013 nová výzkumná základna v poloze Trapíkov.
Fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Vstupní fasáda archeologické základny s čestným dvorem a dřevěnými rizality. Okenice rizalitů a dřevěné slunolamy v patře chrání interiéry proti ostrému jižnímu slunci.
Písečná duna Trapíkov leží přibližně jeden kilometr od akropole velkomoravského hradu a osídlena byla již v pravěku a raném středověku. Situování nové základny v okrajové zóně památkového areálu zaručuje, že moderní objekt nebude narušovat autenticitu jádrového území národní kulturní památky Slovanské hradiště v Mikulčicích, současně však umožní pokračovat v intenzivním výzkumu této evropsky proslulé archeologické lokality.
Velkomoravský kostel č. X v Mikulčicích; stav po nové památkové úpravě. Jedinečný soubor sakrální architektury 9. století přispívá k věhlasu Mikulčic a tamnějšího výzkumu v Evropě.
Studijní depozitáře nového pracoviště zajišťují badatelům přístup k nejrozsáhlejším archeologickým nálezovým souborům raného středověku v rámci českých zemí i blízkého okolí.
Oddělení dřev ve studijním depozitáři nové archeologické základny – detašovaného pracoviště Archeologického ústavu AV ČR, Brno, v Mikulčicích. Jedním ze specifik archeologické lokality Mikulčice-Valy je v našem prostředí výjimečné zachování konstrukcí a artefaktů ze dřeva. Umožňuje aplikaci dendrochronologického datování a významně rozšiřuje možnosti studia velkomoravské hmotné kultury. I kvůli dřevěným nálezům nabízí zdejší výzkum řešení otázek na jiných nalezištích Velké Moravy nedostupné. Archeologické pracoviště, jediné svého druhu v České republice, umožňuje soustředěnou interdisciplinární badatelskou práci v bezprostředním kontaktu s evropsky proslulou archeologickou lokalitou a jejími prameny.
Kvůli rozsáhlým výzkumům, které na mikulčickém hradišti provádí od roku 1954 brněnský Archeologický ústav, lze studovat nejen vývoj stavební podoby tohoto významného raně středověkého mocenského centra, ale i sociální a ekonomickou strukturu celého sídelního komplexu. Archeologové získali nepřeberné množství materiálu a poznatků, jež umožňují sestavovat světský i duchovní obraz Mikulčic a Velké Moravy v 9. století. Právě nová výzkumná základna v Mikulčicích-Trapíkově má zúročit pramenné bohatství získané v průběhu téměř šedesátiletého archeologického výzkumu; nálezy z Mikulčic, jejich přirozeného zázemí, ale i dalších lokalit Velké Moravy se zde budou laboratorně ošetřovat, systematicky dokumentovat, ukládat ve studijních depozitářích a odborně vyhodnocovat. Archeologické prameny se tak zpří-stupní badatelům z ARÚB, ale i dalších domácích i zahraničních pracovišť. Současně bude nové pracoviště základnou pro pokračující terénní výzkum lokality.
Archeologický výzkum a jeho badatelská základna představují jeden z fenoménů genia loci mikulčického hradiště. Jsou významným svědkem pozoruhodné etapy objevů na moravských lokalitách 9. století v poválečném období. Stávající mikulčický výzkum na tuto tradici navazuje a chce ji dále rozvíjet v nových podmínkách, které zajišťuje moderní výzkumná základna na Trapíkově, jež vznikla ve spolupráci architektů a archeologů za velkorysé finanční pomoci Akademie věd ČR. Stavba byla realizována podle návrhu Petra Pelčáka z brněnské architektonické kanceláře.
Multifunkční hala představuje „veřejný“ prostor, jenž spojuje všechny provozní části nové základny, a současně plní úlohu konferenčního sálu. Prostoru dominují až pět metrů vysoké kůly z výzkumu ostrovního hradu 9. století v Mikulčicích.
Nový objekt vytváří podmínky pro fundovaný interdisciplinární archeologický výzkum Mikulčic, Velké Moravy a středoevropského raného středověku. Základna nabízí vhodné prostředí pro práce spojené s moderním archeologickým výzkumem. Má být oázou klidu, soustředění a usilovné práce v bezprostředním kontaktu s předmětem výzkumu (archeologickou lokalitou a dalšími prameny), místem setkávání archeologů, historiků a dalších odborníků ze střední Evropy.
Po architektonické stránce je objekt základny stavbou neobvyklou, a to hned z několika důvodů. Nejenže jako typologický stavební druh vlastně neexistuje, z typologického hlediska je navíc stavbou složitou. Je totiž současně pracovištěm intelektuálním i manuálním, dočasným bydlištěm i depozitářem nálezů, konferenčním centrem i řídicím místem terénních výzkumů.
Do krajiny je stavba zapojena svým ustrojením a tvarováním: výřezem vstupního čestného dvora směřuje k průzoru v lesním porostu lemujícím silnici a skrze něj se otevírá do nivních luk se solitérními stromy charakteristickými pro mikulčické podhradí. Na sever, do rovinaté krajiny luk a polí směrem k Mikulčicím, vyhlíží základna pěti prosklenými dřevěnými rizality hlavních archeologických pracovišť. S krajinou, ale také s dávným světem Velké Moravy, ji pojí tradiční stavební materiály – kletovaná přírodní omítka a surové dřevo slunolamu a rizalitů.
Dvoupodlažní budova se třemi hřebeny shedových střech je vnitřním a vstupním atriem organizována do tří křídel. Podobně jako se čtvrti města setkávají na hlavním náměstí, stýkají se jednotlivá křídla archeologické základny v jejím veřejném prostoru, ve vstupní hale, která je také jednací místností i konferenčním sálem. V jedné čtvrti – křídle – se bydlí, v jiném pracuje, další křídlo je administrativně-správní. Tradiční přírodní materiály spolu s lapidárním tvarováním hmoty určují charakter stavby, jako místa k soustředěné práci v metafyzickém prostředí lužní krajiny.
Na rozdíl od rozptýlené zástavby staré základny má nové pracoviště podobu monolitu; tvoří jej jediná budova zahrnující všechny funkce potřebné pro archeologické pracoviště podobného charakteru. Základem je badatelská část s pracovnami archeologů a laboratořemi – konzervátorsko-restaurátorskými i analytickými. Jako přípravna pro badatelskou část a současně mezistupeň mezi terénním výzkumem a laboratorním zpracováním slouží tzv. mokrá laboratoř, v níž se umývají a suší movité nálezy a kde se plaví a jinak připravují botanické a další přírodovědné vzorky. Je zde rovněž možné pod mikroskopem rozebírat celé archeologické objekty vyzvednuté in situ v terénu. Součástí badatelského provozu základny jsou prostory knihovny, archivu a dokumentace.
Otevření základny v říjnu 2013. Zleva autor architektonického projektu Petr Pelčák, ředitel Archeologického ústavu AV ČR, Brno, Pavel Kouřil, vedoucí archeologického pracoviště v Mikulčicích Lumír Poláček, předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš, proděkan Filozofické fakulty MU Brno Tomáš Knoz a náměstek hejtmana Jihomoravského kraje Roman Celý.
Druhou funkční část základny tvoří studijní depozitáře – prosté i klimatizované. Zde jsou uloženy movité nálezy z výzkumu mikulčického hradiště a dalších vybraných raně středověkých lokalit, aby byly k dispo-zici badatelům a dalším zájemcům. Na depozitáře navazuje studovna k rozkládání nálezového materiálu, variabilně přestavitelná v seminární místnost. Třetí funkční část představuje administrativní zázemí pracoviště a čtvrtou ubytovací křídlo s byty personálu a správce budovy i ubytovnou hostů a sezonních pracovníků. Všechny čtyři provozní jednotky komunikačně propojuje multifunkční hala, která vedle reprezentativní funkce nabízí prostor pro pořádání porad a vědeckých konferencí i kulturních akcí.
Nová archeologická základna v Mikulčicích-Trapíkově byla oficiálně otevřena 10. října 2013. Šedesát let po příchodu archeologů na lokalitu a šest let po tragickém požáru původního archeologického pracoviště se tak mikulčický výzkum dočkal nové, důstojné a funkční základny. Nyní – po dovybavení laboratoří a přestěhování depozitářů – se postupně uvádí do plného provozu. Nezbývá než doufat, že se do nového, formálně dokonalého objektu podaří přenést neopakovatelnou atmosféru staré výzkumné základny a že práce v nových podmínkách bude znamenat významný přínos pro výzkum raného středověku nejen u nás, ale i ve střední Evropě.
FOTOGALERIE
LUMÍR POLÁČEK,
Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.