Česky
O výzkumu, inovacích, transferu technologií a hodnocení výzkumných aktivit se v Praze i Brně diskutovalo během zářijové návštěvy osmi expertů z norských institucí Research Council of Norway (RCN), Nordic Institute for Studies in Innovation, Research and Education (NIFU) a Inven2 a dále lichtenštejnské National Agency for International Education Affairs (AIBA). Organizace této pilotní akce se ujala Akademie věd ČR, finanční podporu poskytlo Ministerstvo financí ČR z programu Norských fondů. Oficiálního zahájení se zúčastnila nově jmenovaná velvyslankyně Norska v České republice Siri Ellen Sletner.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Zahájení semináře v budově AV ČR zprava: Hana Sychrová z Akademické rady AV ČR, velvyslankyně Norska v ČR Siri E. Sletner, ředitelka odboru strategického rozvoje a analýz v RCN Hege Torp, ředitel odboru inovací v průmyslu RCN Eirik H. Normann a ředitel Inven2 Ole K. Hjelstuen.
Semináře Seminar on Research and Innovation in the Kingdom of Norway, které se konaly 22. září v pražském sídle Akademie věd a následující den v budově Ústavu fyziky materiálů AV ČR v Brně, byly určeny širší odborné veřejnosti; o zájmu jistě svědčí mj. skutečnost, že se jich zúčastnilo více než 130 zástupců pracovišť AV ČR i ostatních výzkumných organizací, vysokých škol a průmyslu. Kulatý stůl Round Table Meeting on Transfer of Research Results to Industry and Evaluation of Research Activities se uskutečnil týž den za účasti klíčových osobností z oblasti výzkumu, vývoje a inovací v ČR – z příslušných výborů obou komor Parlamentu ČR, MŠMT ČR, GA ČR, TA ČR, nově vzniklé AZV ČR (Agentura pro zdravotnický výzkum), České konference rektorů, Akademické rady AV ČR, jakož i zástupců Inventia a IOCB TTO.
V následující části shrnujeme obsah jednotlivých vystoupení a navazujících diskusí z kulatého stolu i seminářů.
Organizace a financování výzkumu
Úvod se věnoval principům fungování a financování systémů VaVaI v ČR a Norsku, které překvapivě v některých aspektech vykazují obdobné rysy. Jak uvedla ředitelka Odboru strategického rozvoje a analýz RCN Hege Torp, struktura VaVaI v Norsku se zakládá na sektorovém principu, tj. každý resort stanovuje vlastní priority výzkumu; hlavním koordinátorem je Ministerstvo školství a výzkumu. RCN připravuje většinu podkladů pro strategická rozhodnutí Rady vlády pro výzkumnou politiku, které předsedá ministr školství a výzkumu, členy jsou ostatní zainteresovaní ministři. Na pracovní úrovni se koordinace odehrává v Meziresortním výboru pro vědu a rozvoj.
Za implementaci odpovídají tři agentury. RCN (financovaná z rozpočtu 15 ministerstev a formálně náležící pod Ministerstvo školství a výzkumu) se zaměřuje na vysoké školy, výzkumné organizace a firmy a financuje základní i aplikovaný výzkum. Dalšími jsou Innovation Norway (financovaná z rozpočtu čtyř ministerstev), která podporuje inovace na národní a regionální úrovni a specializuje se na malé a střední podniky, a Industrial Development Corporation of Norway (financovaná dvěma ministerstvy) orientující se na vědecké parky, inkubátory a služby zejména pro začínající firmy. Obě agentury přísluší pod Ministerstvo průmyslu, obchodu a rybolovu.
Výzkum se v Norsku realizuje zejména v univerzitním sektoru, do kterého spadá osm veřejných univerzit, 33 veřejných a 25 soukromých vysokých škol a šest fakultních nemocnic (srovnej – NOR: 31 %, ČR: 28 %). Sektor neuniverzitního výzkumu (NOR: 25%, ČR: 18 %) zahrnuje 130 nezávislých veřejných i soukromých organizací, přičemž 60 z nich má výzkum jako svou hlavní činnost (research in-stitutes), ostatní se výzkumem zabývají částečně (institutes with research). Soukromých firem, které se zapojují do výzkumu, není v Norsku mnoho; jde především o malé a střední podniky a několik málo velkých firem těžařského průmyslu (NOR: 44 %, ČR: 54 %).
RCN vznikla v roce 1993 sloučením pěti tehdejších výzkumných rad; 470 jejích zaměstnanců působí v jedné administrativní a čtyřech tematických sekcích (Věda; Inovace; Energie, zdroje a životní prostředí; Společnost a zdravotnictví). Roční rozpočet jednu miliardu eur rozděluje RCN prostřednictvím asi 60 výzev rozčleněných do několika hlavních skupin: programy základního nebo aplikovaného výzkumu, inovační programy, nezávislé vědecké projekty, centra excellence, centra inovací, výzkumné infrastruktury, vytváření sítí a internacionalizace či program daňových pobídek SkatteFUNN. Těchto 27 % veřejných prostředků rozděluje RCN výzkumným organizacím, vysokým školám a v malé míře i firmám; ročně zhodnotí 5000 návrhů projektů, přičemž míra úspěšnosti činí v závislosti na typu programu 7–30 %.
Přidělování prostředků se řídí následujícími pravidly: o výši alokací pro programy rozhodují panely; výzvy jsou otevřené nebo zacílené (s pevnými termíny), výběr projektů se děje na základě definovaných kritérií, hodnocení provádí mezinárodní panelisté, o přidělení financí rozhodují výbory. Celý proces je od podávání návrhů přes hodnocení, uzavírání kontraktů až po reportování elektronizován. Typickými příklady hodnoticích kritérií jsou vědecký přínos projektu, kvalita odpovědného řešitele a řešitelského týmu, proveditelnost, národní i mezinárodní spolupráce v projektu, komunikace a tok informací, relevance návrhu z hlediska výzvy. Dále se posuzují etika, dopady na životní prostředí, genderové aspekty a internacionalizace.
Zástupce ředitele NIFU Kyrre Lekve následně ozřejmil především tzv. duální systém financování VaVaI z veřejných zdrojů, který v Norsku funguje: prostřednictvím grantových agentur (Research Councils) se přidělují prostředky na projekty a programy (peer review hodnocení), druhou formou jsou tzv. přímé granty ve vybraných prioritních oblastech.
V tomto kontextu vede vědecká komunita diskusi především na téma financování univerzit založeného na základě hodnocení výsledků (bibliometrie, úspěšnost v projektech EU). Mezi otázkami, které vyvstávají v souvislosti s vyrovnaností systému, je například podíl přímých grantů (leckdy jsou vedeny debaty nad relativně malými částkami) či způsob zapojení vědecké komunity (zdůrazňována je konzultace, propagace a informovanost).
Norský systém vzdělávání, výzkumu a inovací
Mezinárodní spolupráce
Podle ředitele pobočky RCN v Bruselu Yngve Josepha Fosse, který se zaměřil na působení RCN v evropském i světovém měřítku, patří mezi 10 prioritních bilaterálních partnerů RCN mimo EU/EHP země Severní i Latinské Ameriky (USA, Kanada, Argentina, Brazílie, Chile), Asie (Japonsko, Rusko, Indie, Čína) i Afriky (Jihoafrická republika); se všemi (kromě Argentiny a Chile) dokončuje RCN tzv. cestovní mapy spolupráce.
Na základě analýzy vznikla strategie mezinárodní spolupráce RCN na období 2010–2020 a mezi její hlavní rysy patří podpora kvality, kapacit a konkurenceschopnosti norského systému VaVaI a jeho přístupu k mezinárodní znalostní bázi. Zásadní je rovněž snaha přispět k identifikaci a hledání řešení globálních společenských výzev. RCN hodlá také zvýšit zapojení Norska do společných mezinárodních programů a podpořit vznik dlouhodobých spoluprací mezi výzkumnými organizacemi na bilaterální i multilaterální bázi.
Internacionalizace má být prioritou ve všech typech aktivit (programech, výzvách), které by tudíž měly mít definované cíle a plány v oblasti mezinárodní spolupráce. V rámci tzv. aktivity PES2020 (Project Establishment Support 2020) podporuje RCN přípravné práce na budoucích návrzích projektů v rámci Horizont 2020 a navazování kontaktů; finanční příspěvek pokrývá minimálně 50 % nákladů.
Aleksandra Witczak Haugstad z Odboru spolupráce a rozvoje výzkumu představila RCN jako partnerskou organizaci pro oblast VaVaI v programu EHP/Norských fondů, jejíž role spočívá v poradenské činnosti pro Ministerstvo školství a výzkumu v otázkách rozvoje a implementace programu, poskytování informací a kontaktů zainteresovaným subjektům a sdílení příkladů dobré praxe, pokud jde o instituce, výzkumné týmy i oba národní systémy VaVaI.
Aktuální spolupráce mezi Norskem a ČR v česko-norském výzkumném programu se uskutečňuje prostřednictvím 173 společných projektů v 7. rámcovém programu. Zájem obou vědeckých komunit zaznamenala společná výzva v roce 2014, v jejímž rámci bylo podáno téměř 390 návrhů; s ohledem na finanční prostředky však podporu získalo pouze 19 tříletých projektů.
Podpora průmyslového výzkumu a transferu technologií
Ředitel Odboru inovací v průmyslu RCN Eirik Helge Normann zdůraznil, že je dlouhodobým strategickým cílem Norska dosáhnout 3% podílu HDP na financování VaV, přičemž dvěma procenty by se měl podílet soukromý sektor a jedním sektor veřejný (současný podíl činí 1,66 %, z toho 0,87 % soukromý a 0,78 % veřejný sektor). RCN nabízí dvě možnosti financování – daňové pobídky v programu SkatteFUNN nebo granty zejména na „inovativní projekty pro průmysl“, dále na individuální projekty, infrastrukturální a institucionální opatření nebo opatření v oblasti vytváření sítí.
Na inovativní projekty, které se realizují ve velkých výzkumných programech, alokuje RCN ročně 160 milionů eur. Návrh obvykle tříletého nebo čtyřletého inovativního projektu může předložit pouze jedna firma, která se následně stane kontraktačním partnerem (projekty vždy realizuje konsorcium tří až pěti firem a alespoň jedna výzkumná organizace; často se zapojují zahraniční subjekty). Téma výzkumu určuje firma – návrh projektu musí odrážet její vlastní strategii a potřeby konkrétních znalostí. Minimální ani maximální výše grantu RCN nestanovuje; hrazeno je 40–50 % projektových nákladů (obvyklá výše finančního příspěvku činí 0,25–0,63 milionů eur za rok). Významné partnery pro firmy v tomto typu projektů tvoří zejména technicky a průmyslově profilované výzkumné ústavy, které představují stěžejní znalostní základnu, disponují personálními kapacitami a technickým vybavením a jsou důležitým pojítkem směrem k vysokým školám i mezinárodní výzkumné komunitě. Výběrové řízení se odehrává na základě definovaných podmínek: otevřené výzvy se vyhlašují každoročně, návrhy hodnotí na základě 14 hodnoticích kritérií (škála od 1 do 7) externí zpravodajové (individuálně nebo v panelech). Rozhodnutí o udělení grantů schvalují programové výbory, administrativa následně zajistí podpis kontraktů a administrativní podporu realizace. Doba od podání návrhu po uzavření smlouvy činí 3–5 měsíců. Portfolio realizovaných projektů hodnotí každoročně externí expert. Firmy za největší přínosy projektů považují navyšování dovedností a kompetencí, spolupráci a vytváření sítí s výzkumnými institucemi, nové a vysoce zdokonalené výrobky, služby a obchodní modely, návratnost investic do VaV, šíření znalostí a tzv. efekt přelévání.
Program daňových pobídek SkatteFUNN má nastavena relativně jednoduchá pravidla. Výběrové řízení je rychlé, žádost může podat jakákoli firma kdykoli, nejsou stanoveny žádné lhůty pro podávání žádostí ani tematické priority. Typickým cílem podaných projektů je rozvíjení nových či zdokonalených výrobků, služeb nebo výrobních procesů či vytváření nových vnitropodnikových znalostí a dovedností. Firmy mohou obdržet odpočet daně ve výši 20 % za vynaložené a zdokumentované náklady. V roce 2013 se realizovalo 3975 projektů s náklady ve výši 1,6 miliardy eur, které získaly daňový odpočet ve výši 0,3 miliardy eur.
Ve druhé části se E. H. Normann zaměřil na oblast organizace a podpory transferu technologií – v Norsku se totiž dlouhodobě věnuje pozornost přínosu veřejných investic do výzkumu pro společnost. Zásadní je v tomto ohledu efektivní nakládání s duševním vlastnictvím, zdůrazněna je v poslední době internacionalizace firem i vědecké komunity (například díky zákonu z roku 2003 mohou vysoké školy převádět práva na komerční využití výsledků). Priority na léta 2012–2013 shrnuje Bílá kniha (Unique ideas, great values – on immaterial values and rights).
RCN podporuje transfer technologií prostřednictvím několika instrumentů, které se zaměřují na organizace financované z veřejných zdrojů. Jedním z nich je financování projektů v nových i stávajících společnostech, u nichž se očekává komerční návratnost či jiné společenské přínosy. Druhým je podpora zřizování profesionálních a efektivních center specializujících se na transfer technologií (technology transfer offices – TTOs). V současnosti působí v Norsku osm center, jejichž specializace odráží obory převažující v místě jejich působení. Jednotlivá TTO fungují nezávisle, byť operativně spolupracují, aby sdílela expertizy, zkušenosti a znalosti lokálního trhu.
E. H. Normann dále vyzdvihl důležitost vhodně fungujícího systému TTO, která přispívají k inovaci prostřednictvím transformace výstupů výzkumu do komerčně hodnotných produktů a učí vědecké pracovníky vyhledávat inovace a předjímat budoucí komercializaci výsledků výzkumu. Jejich majitelům spravují práva duševního vlastnictví, umožňují poskytovat licence stávajícím firmám a zakládat nové firmy, čímž generují prostředky pro další výzkum. Dělají průzkum trhu a vybírají vhodnou obchodní strategii, poskytují poradenství vědeckým pracovníkům při financování jejich inovací prostřednictvím RCN. Příjem z prodeje vlastnických práv a licenčních smluv od roku 2010 stále narůstá – v roce 2013 činil 10 milionů eur.
Mapa osmi norských center transferu a technologií (technology transfer offices – TTOs)
V závěru hovořil E. H. Normann o výzvách, které v souvislosti s působením TTO vyvstávají: každé využití výsledků v průmyslu a obchodu totiž upravují smlouvy, na jejichž negociaci se vynakládají značné finance – diskutuje se proto o jejich přiměřenosti a výši, která by se měla zakládat na tržní hodnotě, jakož i o kritériích, na jejichž základě by měla být hodnocena činnost TTO a jejich přínos ke komercializaci výzkumných aktivit.
S fungováním transferu technologií v praxi seznámil ředitel největšího norského centra pro transfer technologií Inven2 Ole Kristian Hjelstuen. Inven2 je neziskovou organizací, kterou vlastní Univerzita a Univerzitní nemocnice v Oslu; působí ve všech vědních oblastech, převládá však biomedicína.
Inven2 zaměstnává 27 zaměstnanců, kteří jsou organizováni do čtyř útvarů: Finanční oddělení a oddělení strategie technologie poskytují konzultace zástupcům akademické sféry (6000 vědeckých pracovníků z Univerzity a Univerzitní nemocnice v Oslu), zatímco oddělení právní a klinických studií s oddělením rozvoje obchodu a marketingu řeší otázky komercializace s portfoliem asi 30 spolupracujících firem.
Proces komercializace sestává z několika kroků (idea scounting – evaluation – concept – verification – partnering – growth): potenciál každého podnětu Inven2 nejdříve vyhodnotí na základě několika kritérií (přínos, originalita, tržní potenciál, data pro vstupní analýzu, finanční náročnost, práva duševního vlastnictví) a na základě ověření v databázi zpracuje plán výsledků výzkumu, které lze patentovat. Následně poskytne primární financování pro získání potřebných vstupních dat. Dalším krokem je podání patentové přihlášky a analýza rizik. Vybraná firma dále dostane licenci, případně vznikne společnost nová, s níž se uzavře smlouva o financování výzkumu vedoucího ke komercializaci získaných výsledků. Přibližně jedna třetina podnětů, které Inven2 obdrží, získá podporu a dále se rozvíjí.
V rámci své činnosti vyvinul Inven2 několik nástrojů komercializace – patří mezi ně Inven2start (zaměřen na studenty, od nichž každoročně obdrží okolo 30 podnětů), I2Biologics, Start-up, Let others start up, Licences to start-ups a New technology to existing industry.
Z neúspěšných projektů se Inven2 snaží poučit, a řeší proto například zefektivnění verifikačního procesu (urychlení prvotního posouzení podnětu), zrychlení procesu financování (zavedení daňového odpočtu na příspěvky poskytnuté na verifikaci), zatraktivnění oblasti inovací pro vědecké pracovníky i studenty (odměny z patentování a komercializace, zavedení výuky o inovacích do všech Ph.D. kurzů).
Evaluace výzkumných aktivit
Tohoto tématu se ujala expertka RCN na evaluace Gro Elisabeth Mæhle Helgesen, která připomněla důležitost evaluace pro vytváření znalostní základny pro řídicí a rozhodovací procesy (dalšími vstupy jsou monitoring, interní audit, rozpočtování a účetnictví). Evaluační aktivity tedy slouží nejen jako základ pro poradenství, ale zároveň přispívají k posilování efektivity jednotlivých programů, k demonstraci výsledků a dopadu investic do výzkumu a inovací, k internímu vzdělávání a organizačnímu rozvoji.
Evaluace má v Norsku tradici už od konce sedmdesátých let 20. století a je považována za výchozí předpoklad pro zachování legitimity, objektivity a kontroly vynaložených prostředků. Její realizaci zajišťuje několik agentur, mj. RCN, která má výkon evaluačních aktivit zahrnut ve svých stanovách. RCN k evaluaci přistupuje systematicky a strategicky – tj. dlouhodobě ji plánuje a realizuje pouze v případě potřeby evaluačních výsledků. Doporučení vzešlá z uskutečněných evaluací se následně uvádějí do praxe; v relevantních případech se evaluace dělají opakovaně. RCN realizuje několik typů evaluací, zejména vědních či tematických oblastí, vyhlašovaných programů, dopadů inovačních projektů a dlouhodobých investic do VaVaI. Patří sem i hodnocení jednotlivých výzkumných organizací či jejich uskupení nebo evaluace dopadů veřejných reforem (zdravotnických, sociálních aj.).
JANA VLACHOVÁ a VERONIKA PALEČKOVÁ,
Kancelář Akademie věd ČR