Pracovník Historického ústavu AV ČR doc. PhDr. Jiří Friedl, Ph.D., DSc., obhájil před komisí Obecné a české dějiny disertaci Češi a Poláci na Těšínsku 1945–1949 a získal vědecký titul „doktor historických věd“. Disertace je nejen věcným, ale i metodickým příspěvkem ke studiu československo-polských vztahů ve 20. století. Jako první svého druhu podrobně zpracovává sledované téma dějin poválečné Československé republiky i v širších dobových souvislostech.
Foto: Archiv autora
Vztahy mezi Čechy a Poláky na Těšínsku představují nejednoduchou část naší společné česko-polské historie. Z mnoha důvodů v nich ve 20. století mnohdy převládal konflikt, jehož kořeny se historikové již snažili představit. Nejvíce se soustředili na léta 1918–1920, kdy mezi Československem a Polskem propukl spor o Těšínské Slezsko. Méně zájmu zaznamenáváme v případě dalších a neméně důležitých období v moderních dějinách česko-polských vztahů na Těšínsku, mezi něž patří i první léta po druhé světové válce. Poznání vztahů mezi Čechy a Poláky na Těšínsku je přitom velmi důležité i s ohledem na studium česko-polských vztahů obecně. Vždyť již profesor Masarykovy univerzity v Brně Josef Macůrek napsal, že česko-polské vztahy nelze chápat „jen z hlediska Prahy a Varšavy, nýbrž [je nutné] přihlížet k prostředí, kde oba národní celky se přímo stýkaly a stýkají […]“.
Předchozí mnohaleté studium vztahů mezi Československem a Polskem v letech 1945–1949 ukázalo, že je nutné právě problematiku vztahů mezi Čechy a Poláky na Těšínsku v tomto období podrobit důkladné analýze a dobře ji poznat. Téma se dosud nesetkalo s výraznějším zájmem historiků, a tak se zpracování monografické studie jevilo jako aktuální – avšak nejen z tohoto důvodu. Nové poválečné Československo mělo být podle košického vládního programu již pouze státem Čechů a Slováků, státem, kde by menšiny pokládané za neloajální a jednu z příčin zániku předválečné republiky už neměly místo. Pokud se po roce 1989 hovořilo o menšinách v českých zemích těsně po druhé světové válce, zájem se soustředil na otázky spojené s vysídlením sudetských Němců. Může to vyvolávat dojem, že stát řešil v období tzv. třetí republiky pouze existenci tohoto minoritního společenství na svém území.
Je tedy nutné si uvědomit, že v českých zemích – konkrétně na Těšínsku – žili (a dodnes žijí) příslušníci polského etnika, kteří sice byli podobně jako sudetští Němci obviňováni z neloajality k předválečné ČSR, ovšem zbavit se jich stejným způsobem jako německy mluvících obyvatel nepřipadalo z mnoha důvodů v úvahu. Bylo proto nutné podrobně vysvětlit nejen, proč Poláci nakonec v Československu zůstali, ale také rozebrat všechny důležité události, které spoluutvářely vztahy mezi Čechy a Poláky na Těšínsku. Nelze rovněž pominout vliv poměru mezi oběma skupinami obyvatel na vnitropolitickou situaci a soupeření stran Národní fronty. Z nalezených pramenů lze totiž konstatovat, že se otázka těšínských Poláků výrazně promítala do politického boje zejména mezi komunisty a národními socialisty. Předmětem analýzy se staly rovněž představy československé administrativy a politických stran o řešení polské otázky na Těšínsku, plány na odsun Poláků, kteří na Těšínsko přišli po jeho připojení k Polsku v roce 1938, či role polského vyslanectví (velvyslanectví) v Praze a ostravského konzulátu, neboť obě diplomatická zastoupení do života Poláků na Těšínsku zasahovala. Stranou zájmu nezůstal ani dopad československo-polské smlouvy z března 1947 a zvláště dodatkového protokolu k ní na situaci Poláků na Těšínsku. To vše za využití českých i polských pramenů (zásadní podmínka pro studium jakýchkoli vztahů mezi dvěma národy) a při zasazení tématu do souvislostí československo-polských vztahů. Bez znalosti postojů a motivů obou stran si nelze představit úspěšný výzkum takového tématu.
Disertace Češi a Poláci na Těšínsku 1945–1949 završuje zhruba desetiletý výzkum vztahů mezi Čechy a Poláky na horké půdě Těšínska během prvních let po druhé světové válce. Jde sice o období krátké, avšak naplněné množstvím událostí, do nichž se mj. promítaly dopady války na společnost a změněná geopolitická situace ve střední Evropě. Vztahy mezi Čechy a Poláky a situace na Těšínsku byly v prvních letech po druhé světové válce povětšinou dány následky předchozího historického vývoje. Vzpomínky na nedávnou minulost byly zásadní determinantou, která rozhodovala o postojích obou etnik k sobě navzájem.
JIŘÍ FRIEDL,
Historický ústav AV ČR, v. v. i.