Česky
V nejbližší době projedná Poslanecká sněmovna PČR novelu zákona o ochraně přírody, kterou připravilo ministerstvo životního prostředí. Novela mění dosavadní systém zonace národních parků, například tím, že místo stávajících tří navrhuje zóny čtyři. Obzvláště v souvislosti s NP Šumava vzbudila tato novela živou diskusi. Komise pro životní prostředí AV ČR proto uspořádala odborný seminář s cílem nahlédnout otázku zonace NP Šumava z nejrůznějších pohledů: od legislativního přes sociálně-ekonomický, obecně přírodovědecký až po ryze ochranářský. Důležitou součástí úvah o zonaci NP Šumava představovala i fundovaná analýza jejích potenciálních vlivů na obyvatele žijící uvnitř NPŠ či v blízkém okolí.
Foto: Archiv KŽP AV ČR
Regenerující smrčiny odumřelé vlivem lýkožrouta smrkového na březích Plešného jezera
Program semináře Zonace NP Šumava z různých úhlů pohledu, který se konal 11. března 2015 v budově Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze, zahrnoval vystoupení ředitele Správy NP Šumava Mgr. Pavla Hubeného, ředitele Regionální rozvojové agentury Šumava a zároveň předsedy Rady NP Šumava Miloše Picka, předsedy Svazu obcí NP Šumava Ing. Antonína Schuberta a zástupců vědecké obce, prof. Pavla Kindlmanna (Centrum výzkumu globální změny AV ČR, Přírodovědecká fakulta UK, Praha, člen Komise pro přežití druhů IUCN) a dr. Zdenky Křenové (Centrum výzkumu globální změny AV ČR, členka Světové komise pro chráněná území IUCN). Seminář uvedl a řídil člen Komise pro životní prostředí doc. Pavel Cudlín.
Mgr. Hubený se zaměřil na popis zonace z pohledu novely zákona o ochraně přírody. V ní je přírodní zóna vymezena na ucelených plochách, kde převažují přirozené ekosystémy. Cílem je tyto ekosystémy zachovat a umožnit v nich nerušený průběh přírodních procesů. Navazující zóna přírodě blízkých společenstev je vymezena na plochách, kde převažují člověkem jen částečně pozměněné ekosystémy, které by měly dosáhnout stavu odpovídajícího přirozeným ekosystémům. Dále následují zóny člověkem ovlivněné. V zóně soustředěné péče o přírodu převažují člověkem významně pozměněné ekosystémy. Záměrem je zachovat nebo postupně zlepšovat stav ekosystémů, jejichž existence je podmíněna trvalou činností člověka. Okolní zóna kulturní krajiny se vymezuje v místech, v nichž převažují člověkem pozměněné ekosystémy určené k trvalému využívání.
Ředitel Regionální rozvojové agentury Šumava M. Picek nahlíží na funkce zonace z pohledu cestovního ruchu. Nová zonace by měla zlepšit dostupnost území, přístupnost zejména přírodních i kulturních atraktivit a zohlednit prostupnost státní hranice. Zdůraznil, že je vždy nutné hledat společně akceptovatelný kompromis. Taková zonace připouští infrastrukturu nezbytnou pro udržitelný cestovní ruch. Musí být zachována přístupnost přírodních „ikon“ návštěvníkovi, umožněn prožitek vznikající divoké přírody a k němu nabídnuta volná, „neoznačená“ krajina. Pro místní obyvatele je vhodné uplatnit širší právo vstupu.
Starosta obce Modrava A. Schubert shrnul názor představitelů šumavských obcí. Vycházejí z toho, že jedinečným specifikem Šumavy je vzájemné propojení člověka s přírodou, a proto zástupci šumavských obcí souhlasili, aby se z území NP Šumavy nevyčleňovaly intravilány obcí. Zdůraznil, že cesta k udržitelné koexistenci přírodních a kulturních zájmů v území bývá obvykle dlouhá, ale na Šumavě ji neúnosně prodlužuje spor o optimální zonaci Národního parku Šumava. Zmínil, že princip ochrany NPŠ nemůže být založen na ochraně přírody proti místním obyvatelům. Zařazování rozsáhlých ploch nedávno uměle vysázených pasek do první zóny ochrany přírody, které byly ještě nedávno prezentovány veřejnosti jako nejděsivější příklad destrukce lesa národního parku, považují obce za výsledek honby za procenty rozlohy bezzásahových území, která nahradila věcné jednání a smysluplný dialog. Klíčovým se jeví jasná definice a obsah pojmu bezzásahovost.
Důležitou informací od dr. Křenové bylo srovnání se způsoby, jak je zonace utvářena v jiných zemích. Na rozdíl od ČR je v zahraničí jádrová zóna zcela pravidelně souvislá a tvoří valnou většinu (často i kolem 75 %) rozlohy NP. Velká rozloha bezzásahových ploch se zde považuje za důležitou, protože právě tato území jsou hlavním magnetem pro turisty. Na Šumavě je stávající velikost bezzásahových území naprosto nedostačující a neodpovídající zájmu turistů.
Z příspěvku prof. Kindlmanna vyplynulo, že existence národního parku v příslušném územním celku významně přispívá k příznivému vývoji, pokud jde o ekonomické podmínky života místních obyvatel. Na základě zpracovaných statistických dat lze kupříkladu poukázat na následující skutečnosti:
1. Uvnitř a v nejbližším okolí NP Šumava je nižší nezaměstnanost a nižší odliv obyvatel než ve srovnatelných venkovských územích jinde v republice.
2. Tři ze šesti obcí ležících uvnitř NP Šumava patří mezi 10 nejbohatších obcí (podle příjmu vztaženého na jednoho obyvatele – v žebříčku je zahrnuto celkem 6242 obcí).
3. Obce na Šumavě mají více než dvojnásobný příjem na hlavu oproti průměru Jihočeského a Západočeského kraje.
Na semináři též zaznělo, že značným problémem jsou snahy politiků o úpravu třetích zón způsobem, aby umožňovala rozprodej nemovitostí sloužících posléze k podnikání lidem, kteří na Šumavě nemají trvalé bydliště. Daně by zbytečně unikaly mimo obce a noví zaměstnanci jsou též často odjinud. Situaci by podle názoru diskutujících ještě značně zhoršil zákon v té podobě, kterou se v nedávné době snažili prosadit někteří senátoři.
Poznatky prezentované a diskutované na semináři opravňují k následujícím závěrům a doporučením, které jsou ve shodě i s aktuálním stanoviskem Komise pro životní prostředí AV ČR:
• Ochrana přírody vyžaduje velká území ponechaná samovolnému vývoji, neboť jedině tak lze zabránit nebo aspoň zpomalit současné drastické masové vymírání druhů způsobené expanzí lidské civilizace.
• Z mapování biotopů prováděného AOPK vyplývá, že by na Šumavě měla bezzásahová území pokrývat rozlohu zhruba 340 km2. Celou tuto plochu totiž tvoří ekosystémy, u nichž by zásahy člověka potenciálně způsobily vyhynutí mnoha vzácných druhů.
• Zvětšení oblasti věnované člověkem nerušeným přírodním procesům (jádrová zóna, tj. bezzásahová území) bude mít následně zpětnovazebný efekt na ekonomický růst oblasti.
• Při tvorbě zonace NP Šumava je nezbytné se striktně držet vědeckých poznatků, protože ochrana přírody je vědeckou záležitostí. Úlohou politiků je rozhodnout, zda ochranu přírody na Šumavě chceme či nikoli; jejich mandátem však není rozhodovat, jak posléze tuto ochranu realizovat.
• Při tvorbě zonace je třeba vycházet z dlouholetých pozitivních zahraničních zkušeností a nevytvářet nová, „specificky česká řešení“.
• Při ochraně přírody na Šumavě je nezbytné nazývat věci pravými jmény a nesnažit se vytvořit „pseudopark“, který by byl pod komerčně přitažlivou hlavičkou národního parku zneužíván pro služby se zcela jiným účelem, než je ochrana přírody.
PAVEL CUDLÍN,
Komise pro životní prostředí AV ČR