Česky
Akademie věd ČR hostila v rámci oslav svého založení mezinárodní konferenci, které se 27. května 2015 zúčastnili významní hosté ze zahraničí – mj. viceprezident ALLEA (All European Academies) Ed Noord, výkonný ředitel britských Národních laboratoří Andrew Taylor, Peter Haslinger z Leibnizovy společnosti, Sören Wiesenfeldt z Helmholtzovy společnosti a další hosté z Itálie, Velké Británie či USA.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Zleva: Frank Treppe, ředitel oddělení korporátní strategie a mezinárodních záležitostí, Frauenhofer; Luigi Nicolais, prezident Consiglio Nazionale delle Ricerchem (organizace mj. velmi podobné AV ČR); Andrew Taylor, výkonný ředitel britských Národních laboratoří; Ed Noort, viceprezident ALLEA; Peter Haslinger, ředitel Herder-Institute, Leibnitz Association; Martin Stratmann, prezident Max Planck Society; Sören Wiesenfeldt, ředitel výzkumu Helmholtz Association; Jiří Drahoš, předseda Akademie věd ČR; Pavol Šajgalík, předseda Slovenské akademie věd
V Německu je nejúspěšnější institucí v oblasti vědy a výzkumu Společnost Maxe Plancka (Max Planck Society), z níž vzešlo již 18 nositelů Nobelových cen. Sdružuje na 80 ústavů a výzkumných zařízení a každoročně uveřejňuje více než 15 tisíc publikací ve světových časopisech. Na konferenci ji zastupoval její prezident Martin Stratmann a svému vystoupení dal výmluvný název Spolupráce a/nebo konkurence? Vztah mezi univerzitním a mimouniverzitním výzkumem. Na toto téma s ním vedla rozhovor redaktorka Jana Olivová – audiozáznam naleznete na http://abicko.avcr.cz.
O budoucnosti neuniverzitního výzkumu a jeho propojení s vysokými školami, průmyslovým výzkumem a byznysem v České republice hovořil na setkání předseda Akademie věd prof. Jiří Drahoš. Z jeho komentáře ke konferenci, který 23. června 2015 zveřejnily Hospodářské noviny v pravidelné rubrice Leader’s voice, vybíráme:
„Ocenil jsem, že řečníci mluvili velmi kultivovaně a zcela k věci. To se jistě dalo očekávat od prezidenta Společnosti Maxe Plancka Martina Stratmanna, ale bylo radostí poslouchat také vicepremiéra vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavla Bělobrádka. Ten v souvislosti s debatou o větší ekonomizaci či komercializaci výzkumu jasně sdělil, že to v žádném případě nesmí znamenat oslabení postavení Akademie věd ani po stránce institucionální, ani finanční, ani formální. Připomněl rovněž záměr vlády posílit institucionální financování vědy v delším období, aby výzkumníci mohli počítat s rozumnou jistotou pro své bádání. Nejen za toto konstatování sklidil zasloužený potlesk. V neformální diskusi jsem měl možnost vyslechnout si zkušenosti kolegů o organizaci, fungování a financování vědy v dané zemi či regionu. V Německu například existuje – vedle univerzit – velmi silný neuniverzitní sektor zahrnující výzkumné aktivity, které jsou v našem prostředí typicky doménou Akademie věd. Na rozdíl od české praxe však není financování německých univerzitních a neuniverzitních institucí žádným způsobem propojeno. Domnívám se, že po vzoru našeho vyspělejšího souseda bychom měli i my usilovat o větší diferenciaci současného systému vědy a výzkumu v České republice. Nabízí se přirozené členění organizací provádějících výzkum ve veřejném zájmu, které by měly být institucionálně financovány příslušným poskytovatelem, na několik základních celků, například veřejné vysoké školy, ústavy Akademie věd a instituce lékařského, zemědělsko-potravinářského a bezpečnostního výzkumu. Pouze s legislativně jasně ukotvenými a institucionálně zajištěnými partnery se srozumitelně vymezenými funkcemi a oblastmi působnosti může docházet k efektivní a na vzájemném respektu založené spolupráci.“
Potěšující byla i všeobecná reakce na zmínku o výzkumných programech Strategie AV21, jejíž orientaci na řešení problémů společnosti pozitivně přijímá i decizní sféra. Konference zdůraznila úlohu vědy v moderní společnosti a představila jak perspektivy jejího dalšího vývoje v prostoru středovýchodní Evropy, tak i možné formy vědecké spolupráce.
red