Česky
Klub novinářů Pražského jara ’68 vydal s podporou Syndikátu novinářů ČR mozaiku zpráv, komentářů a glos, interview, fejetonů i sloupků, které vytvářejí obraz doby mezi 17. listopadem ’68 a ’89. Součástí publikace Josefa Beránka jsou i odpovědi veřejně činných osobností na anketní otázky k 25. výročí listopadu 1989. Mezi oslovenými byly rovněž osobnosti z Akademie věd ČR.
Na otázky: (1) Čeho si na dění roku 1968 u nás nejvíc ceníte a proč?
(2) Vidíte nějakou souvislost mezi událostmi let 68–69 a tím, co se událo v roce 1989? (3) Co je podle vás největším polistopadovým úspěchem a co považujete za největší neúspěch? odpověděli například prof. Armin Delong, dr. Jiří Hoppe, prof. Helena Illnerová, prof. Erazim Kohák, prof. Robert Kvaček, prof. Vilém Prečan, prof. František Šmahel a další. Pro názornou ilustraci vybíráme odpovědi prof. Rudolfa Zahradníka:
(1) S ohledem na brutalitu obou velkých diktatur dvacátého století je třeba si velice cenit každého pokusu o jejich oslabení. (Udivuje mne, že někteří naši současní politici si dění roku ’68 necení.)
(2) V obou případech šlo o touhu po svobodě a demokracii. Pražské jaro roku 68 bylo působivým pokusem o zlidštění odpudivého režimu v jedné ze sovětských gubernií. Tento pokus se nemohl zdařit, protože by patrně vyvolal řetězovou reakci, která by vedla k tomu, co se stalo o dvacet let později.
(3) Rychlé vplutí do společenství demokratických zemí. Za neúspěch naopak pokládám to, že místo horlivého a kvalifikovaného nástupu si Česká republika znovu a znovu počíná spíše jako okopávač kotníků.
Více odpovědí naleznnete zde.
red