Česky
Slovanský ústav AV ČR (SLÚ) se Slovanskou knihovnou při Národní knihovně ČR uspořádaly mezinárodní sympozium k výročí významného představitele meziválečné ruské emigrace – ekonoma, historika, geografa, pedagoga a básníka Petra Savického (1895–1968). Jubileum je o to významnější, že donedávna pracoval ve SLÚ syn P. Savického, Nikolaj Savický, vynikající lingvista a lexikograf. Jednání se uskutečnilo v rámci Strategie AV21 a pozvání na něj přijali vědci z Ruska, Švýcarska, Bulharska, Německa a České republiky.
Foto: Archiv SLÚ AV ČR
Zleva: ředitel Slovanské knihovny Lukáš Babka, ředitelka Slovanského ústavu AV ČR Helena Ulbrechtová a spolupořadatel akce Hanuš Nykl z téže instituce
Petr Nikolajevič Savickij (česky i Savický) patří k nejvýraznějším osobnostem ruského myšlení, které většinu života strávily v emigraci (od roku 1921 žil v Československu). Jeho dílo je souhrnně studováno především v Německu a v Rusku jako součást tzv. euroasijského hnutí, které spatřovalo hlavní potenciál vývoje Ruska v jeho geografické poloze mezi Asií a Evropou, v etnickém asijském prvku a v konglomerátu různých kultur na území ruské říše. Euroasijské učení často vychází i z přírodních či z ekonomických věd – splňuje tak v teoretickém slova smyslu předpoklady „interdisciplinárních studií“. Ačkoli jsou v současnosti euroasijská studia předmětem spíše historického zájmu a nelze jim samozřejmě připisovat aktuální platnost, jde o významný myslitelský proud, který patří k dějinám ruské kulturosofie. Zároveň se P. Savickij stal součástí českého vědeckého života – své teorie formuloval a precizoval právě zde a část jich vydal i v češtině (a jak zaznělo v jednom z příspěvků, právě Československo jej inspirovalo a nalezl v něm novou duchovní vlast). Působil jako pedagog na katedře ekonomie a statistiky na pražské Ruské právnické fakultě, v Ruském institutu zemědělského družstevnictví a na Německé univerzitě. Za druhé světové války byl ředitelem pražského Sjednoceného ruského gymnázia. P. Savickij byl členem Pražského lingvistického kroužku a ruských emigrantských organizací, jako redaktor působil v ruských časopisech. V roce 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ, deportován do SSSR a odsouzen k desetiletému pobytu v nápravných pracovních táborech. V roce 1956 se vrátil do Československa. V září 1961 byl zatčen Státní bezpečností, v květnu 1962 byl díky amnestii propuštěn. Zemřel 13. dubna 1968, je pochován v Praze na ruském hřbitově na Olšanech. Rehabilitace se dočkal posmrtně v roce 1990.
Kulatý stůl byl koncipován jako portrét této významné a zároveň rozporuplné (stejně jako celé hnutí) osobnosti se záměrem ukázat zdroje jeho myšlení, jeho vývoj a proměny i transformaci v soudobém novém euroasijství, které se především v osobě ultranacionalistického filozofa a jednoho z designérů Putinova režimu, Alexandra Dugina, na původní učení odvolává a přizpůsobuje jej vlastní ideologii. Šlo tedy o objektivní vědecké zhodnocení dobového přínosu P. Savického jako „myslitele, vědce a člověka“, jak zněl název kulatého stolu.
Na semináři vystoupili současní znalci euroasijství a Savického díla, k nimž patří Vladimir Bystrjukov (Samara), Martin Beisswenger (Moskva) a Patrick Sériot (Lausanne). Za SLÚ zazněly tři příspěvky: Julie Jančárková, Dana Hašková a Sergej Gagen společně zhodnotili vědecký přínos euroasijského učení historii, Hanuš Nykl srovnával ideje Savického o Rusku a ruské kultuře se základními myšlenkami teoretiků klasického slavjanofilství a vybraných předrevolučních filozofů a Alexander Höllwerth poukázal na rozdíly mezi původním učením Savického a jeho transformací v ultranacionalistickém proudu tzv. nových euroasijců.
Na jednání vystoupili rovněž členové Skupiny pro vydávání prací Petra Savického; mezinárodní tým vytvořili v roce 2011 vědci z Berlína, Moskvy, Londýna, Curychu a Prahy s cílem vydat dosud málo známé Savického texty. Závěrem pozdravila účastníky snacha P. Savického, Stanislava Savická, jež přednesla několik jeho básní v originále i ve svém vlastním překladu a zavzpomínala na tchána nejen jako na vědce, ale především jako na člověka.
DANA HAŠKOVÁ a HELENA ULBRECHTOVÁ,
Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.