Česky
Věda, každodenní život a politiky dělnické třídy v českých zemích 1914–1918
Českou verzi knihy vyhlásil časopis „Dějiny a Současnost“ v roce 2013 jako nejlepší českojazyčnou historickou práci roku. Využití konceptů moderních západoevropských sociálních a kulturních dějin na české matérii se nakonec ukázalo i jako velmi atraktivní pro mezinárodní vědeckou obec, o čemž svědčí v dubnu 2016 publikovaný překlad rozšířeného a dopracovaného textu anglo-americkým nakladatelským domem Berghahn Books.
Kučera, Rudolf. Rationed Life. Science, Everyday Life, and Working Class Politics in the Bohemian Lands, 1914–1918. Oxford–New York: Berghahn Books, 2016. 196 s. ISBN 978-1-78533-128-2.
Daleko za frontami první světové války se v továrnách válečného průmyslu lopotily stovky tisíc dělníků, kterým rozsáhlý konflikt od základu převrátil jejich životy. Muži, ženy i děti v továrnách museli čelit zcela novým formám materiálního nedostatku, který převracel dosavadní společenské vazby a dával naprosto nové významy i nejobyčejnějším činnostem všedního dne jako například kdy, kde, co a s kým jíst. Kniha rekonstruuje zkušenost českých dělníků během první světové války na čtyřech základních úrovních, a sice na úrovni konzumace potravin, fyzické práce, genderu a sociálního a politického protestu.
V případě potravin se Rakousko-Uhersko vyznačovalo značným důrazem na vědecký koncept dostatečné výživy, na základě kterého si stát osoboval autoritu předepsat lidem pracujícím v zázemí příděly jídla, které měly zajistit kapacitu pro jejich fyzickou práci. Jazyk válečných plánovačů a expertů na průmyslovou práci tak ovládl „hon na kalorie“, které bylo nutno poskytnout pracujícím tělům, přičemž však původ těchto kalorií nehrál významnější roli. Nedostatkové hospodářství habsburské monarchie tak mohlo experimentovat s nejrůznějšími, často fakticky nepoživatelnými potravinovými náhražkami, které byly pojímány jako dostatečná „energetická“ náhrada za docházející potraviny.
Obdobně jako příděly potravin byla dávkována i samotná fyzická práce. I zde se uplatnily dobové exaktní vědy, které prostřednictvím přesných měření usilovaly o efektivní pracovní postupy, aby pracující mohli ušetřit co největší množství energie. Pracovní normy válečného průmyslu tak odrážely představu o maximální kalkulovatelnosti lidských pracovních výkonů a autoritativně předepisovaly, kolik práce je nutno v konkrétním čase vykonat a kdy je třeba odpočívat. Nesplnění předepsaných pracovních výkonů z důvodů nespokojenosti s pracovními podmínkami či prostě jen kvůli fyzickému vyčerpání tak mohlo být lehce interpretováno jako sabotáž.
Přesné přidělování dávek potravin i fyzické práce tak vytvořilo během války pevný rámec, který efektivně disciplinoval statisíce pracujících v českých továrních závodech. Šlo přitom o dobu, která byla charakteristická překotnou genderovou diverzifikací pracovní síly. Nejen do továren těžkého průmyslu, ale i do míst spojených se značnou veřejnou autoritou (výpravčí, průvodčí, živnostenské inspektorky, uniformované vojenské síly atd.) pronikalo velmi rychle čím dál tím větší množství žen. Jejich přítomnost v doposud nemyslitelných společenských rolích dále znejišťovala pracující muže v jejich tradiční úloze živitele rodiny i respektovaného subjektu veřejného dění.
Všechny tyto faktory zajistily klid pro válečnou výrobu v prvních letech války, který se však od roku 1917 začal hroutit. Bolševická revoluce v Rusku, nadále se prohlubující nedostatek potravin, místy ústící až v geograficky omezené hladomory, i neustále se stupňující požadavky válčícího státu na intenzitu výroby nabourávaly dříve pevný rámec rakousko-uherské vojenské diktatury, která kombinovala autoritu moderní vědy s autoritou násilných donucovacích prostředků. Zejména ve velkých průmyslových centrech (Praha, Plzeň, severní Čechy, Brno) rostl protestní potenciál, který se naplno projevil v létě 1917 sérií masových stávek, jež poprvé citelně otřásly klidem válečného zázemí. Kniha zde sleduje vznik, průběh a sociální složení jednotlivých velkých protestů v Praze a Plzni a analyzuje důvody jejich úspěchů i selhání.
Kniha je tak českým příspěvkem do v současnosti probíhajících mezinárodních debat o roli vědy, práce a války v moderních společnostech, které současná historiografie intenzivně vede během posledních let. Tyto debaty však byly doposud vedeny spíše západoevropskými a americkými historiky, a práce tak vychází vstříc často zmiňované poptávce po rozšíření geografických horizontů současného historického bádání.
RUDOLF KUČERA,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.