LOGICA: třicet ročníků mezinárodní konference

Za tři desítky let se akce lokálního významu propracovala v jedno z nejrenomovanějších pravidelných setkání věnovaných logice v Evropě. Již 30. ročník mezinárodního sympozia LOGICA se jako ty předešlé uskutečnil v klášteře v severočeských Hejnicích ve dnech 20.–24. června 2016. Konference se tradičně zaměřuje na filozofickou logiku (ale i na problémy na pomezí matematiky a filozofie) a během let se stala významným zprostředkovatelem kontaktu české logiky se světovou špičkou oboru.

Všechna fota: Archiv FLÚ AV ČR
Klášter v Hejnicích

Historie sympozia se začala psát v roce 1987, v době perestrojky, kdy se již logika nemusela krčit v koutku jako „buržoazní pavěda“ a kdy již i ve Filosofickém ústavu ČSAV existovalo nově založené oddělení logiky. Jeho tehdejší vedoucí Ivo Zapletal se rozhodl konference věnované logice pořádat zejména jako fórum, na kterém by se pravidelně setkávali logikové z českých a slovenských univerzitních a akademických pracovišť. Jako člověk srozuměný s fungováním socialistického akademického prostředí ovšem prozíravě rozhodl, že bude taktické od počátku prezentovat sympozium jako mezinárodní; a jako jednoho z výkonných pracovníků, kteří se o něj měli postarat, vybral tehdy mladého aspiranta Vladimíra Svobodu, jenž se postupně stal klíčovou osobností konference. První ročník se konal na zámku v Liblicích a jeho účastníci byli pouze z Čech a ze Slovenska. V následujícím ročníku (konal se v dalším akademickém konferenčním centru – zámku v Bechyni) učinili pořadatelé první krůček k zprvu jen proklamované mezinárodnosti – konference se zúčastnilo několik zahraničních logiků, kteří ovšem nepatřili k příliš renomovaným odborníkům; rovněž sympozium v roce 1989 konané ve Vestci znamenalo v tomto směru jen malý pokrok.

Situace se začala měnit během devadesátých let 20. století. Organizování se vedle V. Svobody ujali Petr Kolář (nový vedoucí oddělení logiky) a Ondrej Majer (z téhož pracoviště), výlučným jednacím jazykem se stala angličtina a počet i kvalita zahraničních účast­níků stoupaly. Začaly se mezi nimi objevovat skutečné „hvězdy oboru“ – v roce 1994 například Jaakko Hintikka či Barbara Partee, v roce 1995 David Lewis či Paul ­Benacerraf, v roce 1996 Michael Resnick, Nuel Belnap či Mark Sainsbury atd. Tehdy se také ustálila struktura konference, kterou obvykle tvoří čtyři vyžádané přednášky a do třiceti přednášek zaslaných. K pozvednutí kvality přispěla i skutečnost, že se do organizování sympozia po odchodu P. Koláře z oddělení zapojil Timothy Childers, který do oddělení logiky přišel po dokončení doktorského studia na London School of Economics a přinesl zkušenosti z USA i Velké Británie. Tradičním místem konání se staly Liblice. Kvůli rekonstrukci liblického zámku se posléze přesunula na zámek Zahrádky, který ovšem po dvou letech musela kvůli požáru opět opustit, aby po jednoročním „nouzovém“ extempore na zámku Kravsko zakotvila v roce 2004 v klášteře v Hejnicích, kde se podmínky pro její pořádání ukázaly natolik příznivé, že se zde koná dodnes.

Vladimír Svoboda na letošním sympoziu

Rostoucí zájem zahraničních logiků vedl organizátory k prodloužení konference o jeden den a posléze i k úvahám, zda by nebylo vhodné rozšířit prostor pro prezentace zavedením paralelních sekcí. Nakonec ovšem usoudili, že by to podstatně změnilo její povahu a narušilo specifickou atmo-sféru, a tudíž zůstali u původního formátu – i za cenu, že musejí každý rok odmítat mnoho kvalitních příspěvků (v posledních letech obvykle podíl přijímaných příspěvků o mnoho nepřesahuje 50 %); upevňuje se však odborná úroveň. Organizátoři, jimiž v posledních letech byli zejména V. Svoboda a V. Punčochář, ovšem zároveň dbají na pověst konference jako setkání s přátelskou atmosférou, které poskytuje prostor k neformálním diskusím a umožňuje tuzemským studentům nahlédnout do světa špičkové vědy. Vyžádané přednášky již přednesli téměř všichni významní světoví logici (někteří opakovaně), což ilustruje například skutečnost, že mezi nimi bylo sedm z devíti klíčových postav moderní logiky, jimž byl věnován svazek prestižní edice Outstanding Contributions to Logic vydávané nakladatelstvím Springer (Nuel Belnap, Michael Dunn, Petr Hájek, David Makinson, Dag Prawitz, Krister Segerberg a Johan van Benthem). Mezi další legendární logiky, kteří se též sympozia v minulosti zúčastnili, patří bezpochyby již jmenovaní Jaakko Hintikka a David Lewis, dále pak třeba Per Martin-Löf, Graham Priest, Stewart Shapiro, Melvin Fitting, Warren Goldfarb a jiní. (Neměli bychom opomenout ani významné logičky, jako jsou Patricia Blanchette, Gila Sher či Dorothy Edgington.) Počet zastoupených zemí se v posledních letech pohybuje mezi 10–15 a obvykle jde kromě České republiky (jejíž logici jsou již dávno mezi vystupujícími ve značné menšině) zejména o USA, Německo, Spojené království, Nizozemí, Austrálii, Itálii, Slovensko, Polsko a skandinávské země.

Od prvních ročníků vydávali organizátoři sborník příspěvků, jenž se postupně změnil v sérii The LOGICA Yearbook, kterou původně vydával Filosofický ústav; v současnosti ji již po mnoho let publikuje londýnské nakladatelství College Publications. Skutečnost, že jde o prestižní publikaci, lze dokumentovat například tím, že odkazy na ni najdeme v zřejmě nejautoritativnějším filozofickém kompendiu, on-line Stanford Encyclopedia of Philosophy.

Ukázka obálky Logica Yearbook

Letošní výroční konference se jako pozvaní přednášející zúčastnili Kit Fine z New York University, Sara Negri z University of Helsinki, Nicholas Smith z University of Sydney a Neil Tennant z Ohio State University. Nevyžádané příspěvky předneslo 27 logiků z Česka (6), Slovenska (1), USA (5), Izraele (1), Velké Británie (1), Egypta (1), Španělska (1), Polska (1), Francie (2), Íránu (1), Německa (4), Itálie (1), Nového Zélandu (1) a Belgie (1).

Pravidelný účastník prof. Göran Sundholm z Leidenské univerzity jednou konferenci Logica označil jako „clearing house of new ideas in logic“, tedy „clearingové centrum nových logických myšlenek“, což vystihuje její povahu: přednášející přijíždějí často s nápady ještě dříve, než je publikují v podobě časopiseckých článků; konference zprostředkovává prostor nejen pro to, aby s nimi posluchače seznámili, nýbrž aby je se zájemci důkladně probrali. Účastnící tedy obvykle odjíždějí s bohatými poznatky, jaké nové nápady se po světě v logice rodí a jaká témata se posouvají do centra diskusí.
Lze ovšem říci, že posun konference od lokální události k mezinárodní akci, jenž se během 30 let odehrál, je jen jedním z aspektů vzestupu, který zaznamenala česká filozofická logika. Zatímco před rokem 1989 se o ni zajímalo nanejvýše několik poloamatérských nadšenců, v současnosti nacházíme články českých filozofických logiků téměř ve všech renomovaných časopisech věnovaných logice, a česká věda tak v této oblasti proniká na světovou úroveň.

JAROSLAV PEREGRIN a VÍT PUNČOCHÁŘ,
Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.