Velká kotlina v Hrubém Jeseníku je považována za jednu z druhově nejbohatších botanických lokalit České republiky. V současnosti v ní roste 376 taxonů cévnatých rostlin, jejich celkové množství, které z této lokality dosud bylo uváděno, je však téměř dvojnásobné. Jako ledovcový kar je Velká kotlina srovnatelná s krkonošskými kary; přestože je ale podstatně menší, najdeme zde mnohem více druhů. Proslula nejen výskytem několika endemitů a vzácných rostlin, které se jinde v České republice nevyskytují, ale i dlouhodobou přítomností řady nížinných a teplomilných prvků. Více než 20 druhů cévnatých rostlin právě ve Velké kotlině dosahuje v rámci ČR svého výškového maxima. Stala se známou a botaniky již 200 let často navštěvovanou a zkoumanou lokalitou. Hledání příčin její unikátnosti, druhové i biotopové diverzity rozhodně není u konce, ale o nových objevech a nových souvislostech by se měli čtenáři Živy dozvědět dříve, než vyjde (v r. 2019) v Nakladatelství Academia kniha Fenomén Velká kotlina. Pokoušíme se o to v předkládaném šestidílném seriálu.
Doplňující materiál (toponymická mapa) najdete v pdf souboru ke stažení níže pod obrazovou galerií.
Citovaná a použitá literatura:
FIEK, Emil. Flora von Schlesien preussischen und österreichischen Antheils: enthaltend die wildwachsenden, verwilderten und angebauten Phanerogamen und Gefäss-Cryptogamen. Breslau, 1881.
FINCKE, Agust. Excursion in das österreichis-schlesische Gebirge. Flora oder Allgemeine Botanische Zeitung, 1837, 20: 346-351.
GRABOWSKI, Heinrich. Flora von Ober-Schlesien und dem Gesenke, mit Berücksichtigung der geognostischen, Boden-und Höhen-Verhältnisse. 1843.
JENÍK, Jan. Alpinská vegetace Krkonoš, Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku: teorie anemo-orografických systémů. Nakladatelství Československé akademie věd, 1961.
JENÍK, Jan. Příčiny druhového bohatství Velké kotliny. Campanula, 1971, 2: 25-30.
JENÍK, Jan; BUREČ, Leoš. Nová etapa ve výzkumu Velké kotliny. Campanula 1972, 3: 165-167.
JENÍK, Jan; BUREŠ, Leo; BUREŠOVÁ, Zuzana. Syntaxonomic study of vegetation in Velká Kotlina cirque, the Sudeten Mountains. Folia Geobotanica et Phytotaxonomica, 1980, 15.1: 1-28.
JENÍK, Jan; BUREŠ, Leo; BUREŠOVÁ, Zuzana. Revised flora of Velká Kotlina cirque, the Sudeten mountains. Preslia, 1983, 55: 25-61, 123-141.
KOLENATI, Friedrich Anton. Die Mineralien Mährens und österreichischen Schlesiens. Brünn, 1854.
KLVAŇA, Josef. Nerosty Moravy a Slezska. Nakladatelství F. A. Urbánek, 1882.
LAUS, Heinrich. Geologische Übersicht Mährens und Österreichische Schlesiens. Brünn, 1906.
NOVÁK, Jan; PETR, Libor; TREML, Václav. Late-Holocene human-induced changes to the extent of alpine areas in the East Sudetes, Central Europe. The Holocene, 2010, 20.6: 895-905.
PODPĚRA, Josef. Jak proniká teplobytná květena do údolí jesenických a beskydských. Přírodovědecký sborník Ostravského kraje, 1949, 10: 81-95.
PODPĚRA, Josef; NÁBĚLEK, František. Nutnost ochranné oblasti pod Pradědem – Velký Kotel. Krása Našeho Domova, 1933, 25: 151-152.
ROEMER, Ferdinand. Geologische karte von Oberschlesien (Section Troppau). Breslau, 1870.
SENDTNER, Otto. Bemerkungen über die im Gesenke vorkommenden Laubmoose. Flora oder Allgemeine Botanische Zeitung, 1840, 23: 49-63.
ŠMARDA, J. Květena Hrubého Jeseníku (Část sociologická). Časopis Moravského muzea, 1950, 35: 78-156.
WIMMER, Friedrich. Flora von Schlesien presussischen und ïsterreichischen Antheils. Ergänzungsband, welcher für die Besitzer der ersten Auflage der Flora die gesammten Bereicherungen der zweiten Ausgabe umfasst. Ferdinand Hirt´ Verlag, 1845.
The first article of this six-part series about the Velká kotlina cirque provides basic information about this important botanical locality in the Hrubý Jeseník Mts. Currently there are 376 taxa of vascular plants growing, while in the past twice as many were reported. The opening part describes the history of its exploration from the early 19th century, the location and character of the Velká kotlina cirque, principles of the origin and development of the glacial cirque and basic facts about human influences.
-
Centrální část Velké kotliny v Hrubém Jeseníku se zbytky malých lavin a vodopádem na Podpěrově skále. Foto L. Bureš
-
Lískový potok patří ve Velké kotlině do skupiny toků většinou s malou a značně kolísavou vodností. Pramení v horní části kotliny (ve výšce 1 370 m n. m.) a v letní sezoně již po 150–200 m vysychá. Na Beckeho skalách ve střední části kotliny (v 1 200 m n. m.) vytváří tak atraktivní vodopád jen výjimečně při prudkém jarním tání. Foto L. Bureš
-
Předjarní aspekt Velké kotliny při prudkém tání sněhu. Foto L. Bureš
-
První botanici zde žasli nejen nad druhy rostlin, jinde ve Slezsku neznámými, ale jistě i nad některými společenstvy. Vysokobylinná niva ve střední části karu, asociace Laserpitio archangelicae-Dactylidetum glomeratae, je endemickou fytocenózou Vysokých Sudet. Foto L. Bureš
-
Fylitové skály obohacené karbonáty v horní části Vitáskovy rokle v nadmořské výšce 1 330 – 1 350 m představují v rámci Velké kotliny místo s nejvyšší druhovou diverzitou cévnatých rostlin. Foto L. Bureš
-
Vápnomilný (kalcifilní) lišejník misnička zední (Lecanora saxicola) na snadno přehlédnutelném balvanu vápnitého metatufu, ležícím patrně dlouho na úpatí Finckeho stráně. Foto L. Bureš
-
Kopyšník tmavý (Hedysarum hedysaroides) má v současnosti v České republice pouze dvě lokality – Velkou kotlinu a Čertovu zahrádku v Krkonoších. Foto L. Bureš
-
Nápadná Hilitzerova skála v jihozápadní části Velké kotliny, na níž rostou mnohé vzácné kalcifyty, je budována převážně vápnitými metatufy. Foto L. Bureš
-
Málo prozkoumanou částí Velké kotliny jsou Roemerovy výchozy na jihozápadním okraji karu, kde se nacházejí skály z vápnitých metatufů. Foto L. Bureš
-
V nepravidelných oscilacích teče potok vody z tajícího sněhu šikmo svahem Finckeho stráně (bílý tok); vpravo od něj (černý tok) málo vydatný Lýkovcový potok s celoročně stabilní vodností. Foto L. Bureš
-
Kámen (s rozměry 20 × 12 × 5 cm) z okraje křemen-karbonátové žíly. Vpravo hedvábně lesklý fylit s grafitem, vlevo zbytek částečně zvětralé křemen-karbonátové žíly s bílým křemenem a světle hnědým karbonátem. Horní uzávěr (zhlaví) Vitáskovy rokle. Foto L. Bureš
-
Anemo-orografické (A-O) systémy Vysokoholského hřbetu: M – lokální vítr Merty, DD – lokální vítr Divoké Desné; závětrné turbulence (shora) pod Petrovými kameny, ve Velké kotlině a v Malé kotlině. Upraveno podle: J. Jeník (1961)
-
Schéma A-O systémů působících ve Velké kotlině. 1 – návětrné údolí, v němž se proudnice zhušťují a vítr zesiluje, 2 – deflační prostor na hřebeni, kde je vítr nejsilnější a dochází k vyfoukávání a odvívání sněhu (deflace znamená obecně odnos volných a suchých částic větrem), 3 – závětří karu, se složitými turbulencemi a ukládáním sněhu přineseného větrem. Orig. L. Bureš a Z. Burešová (1989)
-
I v současnosti se dostávají s větrem do Velké kotliny diaspory ze vzdálenějších a níže položených území, jak dosvědčuje např. nenadálý výskyt semenáčku modřínu opadavého (Larix decidua) na štěrku erozní nátrže nad pramenem Moravice. Modřín přitom dosud nebyl z Velké kotliny znám. Foto L. Bureš
-
Nízká oblačnost přepadávající shora do kotliny se zpravidla rozpouští a často prozrazuje složitou turbulenci vzduchu v závětří A-O systému. Foto L. Bureš
-
V celé České republice i v Jeseníkách jinak velmi vzácná ostřice pochvatá (Carex vaginata) se v okrajových partiích udržela v krátkostébelných společenstvech dřívějších pastvin. Foto L. Bureš
-
Tok Moravice prořezávající pod Slezskou cestou čelní morénu karu. Foto L. Bureš
-
Na horním okraji Vitáskovy rokle nad Podpěrovou skálou je vysoká biodiverzita podmíněna především členitým mikroreliéfem. Skalní stěny orientované k severu mají jiný teplotní režim než osluněné části skal v jižním směru. Foto L. Bureš
-
Starý hraniční kámen na Vysoké holi stojí na hranici tří panství – bruntálského (Řád německých rytířů), janovického (Harrachové) a vízmberského (Žerotínové). Foto L. Bureš
-
Pouze v předjaří a už jen částečně viditelná stará vozová Moravská cesta v úseku, v němž šikmo stoupá Rathsburgovým břehem na Lausův stupeň. Foto L. Bureš
-
Nejblíže Velké kotlině prochází stará úvozová cesta vedoucí z Karlova k Volárně, na německých mapách značená jako Karlsdorfergebirgsweg. V minulosti i tudy procházela bezlesím navazujícím na kar. Foto L. Bureš
-
Různě staré výsadby v Jeseníkách nepůvodní borovice kleče (Pinus mugo) v horní části severovýchodní lavinové dráhy, s označením etap likvidace těchto porostů. Ze schváleného projektu z r. 1974, realizovaného až v r. 1990. Foto L. Bureš
-
Před několika lety byla ve Velké a v Pradědově kotlině vysazena himálajská prvosenka růžová (Primula rosea). V odborném tisku proběhla diskuze, která vysazení ostře odsoudila, ale atraktivní nepůvodní skalnička tu roste vesele dál. Rybízový potok (2013). Foto L. Bureš
-
Vápnomilný devaterník velkokvětý (Helianthemum grandiflorum) roste ve Velké kotlině na několika místech a představuje nejbohatší populaci tohoto druhu v České republice. Foto L. Bureš
-
Populace hořce jarního (Gentiana verna) ve Velké kotlině nyní čítá několik tisíc exemplářů. Zatímco mnohé populace jiných vzácných druhů v kotlině slábnou, tento hořec se v posledních letech objevuje na nových místech. Foto L. Bureš