Článek demonstruje – na konkrétním případě projektu, jenž měl za cíl vytvořit na krajinné škále celoevropsky konzistentní soustavu pro koordinaci biodiverzity a stanovišť, kde participovalo 15 států Evropské unie včetně České republiky – kterak výsledky využívá věda i správní politika. Analýza citačních ohlasů na stěžejní studii po jedné dekádě od zveřejnění ukazuje spektrum diferencovaných směrů v dalších návaznostech nebo aplikacích včetně přijetí celonárodních legislativně zakotvených konceptů v ochraně přírody, územním plánování nebo managementu krajin.

Seznam použité literatury je v PDF formátu ke stažení níže pod obrazovou galerií.

Aplikace – rozptyl a návaznosti (příklady citačních ohlasů)
Následné tematické roztřídění prací do okruhů odkazujících na využití metodologické práce R. G. H. Bunce a kol. (2008) je subjektivním pokusem autora, který s dalšími třemi kolegy (Zdeňkem Lipským a Jaroslavem Vojtou z PřF Univerzity Karlovy a Petrem Petříkem z Botanického ústavu Akademie věd ČR) na primární tvorbě vý­stupů projektu BioHab participoval.

  • Metodologie pro územní a typologický krajinný inventář napříč několika blízkými prostorovými škálami jako podklad k celostátní strategii a legislativě územního, resp. krajinného plánování a monitorování – např. Blasi a kol. (2010, Itálie), Ståhl a kol. (2011, Švédsko), Ortega a kol. (2013, Portugalsko a Španělsko), Villoslada a kol. (2016, Estonsko).
  • Postižení chybějících kategorií otevřeného krajinného prostoru, čímž jsou při využívání území míněny nezastavěné okrsky (zemědělské, lesnické, suburbánní, rekreačně-turistické) a v jejichž intencích se nově objevují netradiční funkce: např. parcely k sekvestraci uhlíku, pole větrných elektráren, kombinace sadů/zahrad, mikrozahrádkářské kolonie, travnaté plochy pro hipoturistiku/hipoterapii, porostní zóny retence znečištěnin – např. Bomans a kol. (2009).
  • Mapování a interpretace historického krajinného pokryvu a změn ve využívání krajiny pro účely soustavy chráněných území evropského významu Natura 2000 – např. Mücher a kol. (2009), Mallinis a kol. (2011), Nicholin a kol. (2014).
  • Nástroj k územnímu rozhodování a plánování při změnách zemského krytu následkem probíhající klimatické změny (víceměřítková, prostorově variantní, hnízdní, hierarchická povaha adaptací u stanovišť) – např. Lyle (2015).
  • Monitorování a predikce citlivosti zemědělských krajin ke změně klimatu při použití indikace přes agregované formy biodiverzity tzv. širších stanovišť venkovské krajiny pro hodnocení stupně jejich přirozenosti – např. Renetzeder a kol. (2010).
  • Generátor vědeckých hypotéz k testování: např. nejen prosté početné množství stanovišť vzájemně zaměnitelných je na krajinné úrovni zdrojem biodiverzity (tradiční model), ale závislost biodiverzity je spjata s nezaměnitelností habitatů, a nadto s konfigurací sousedních stanovišť v okolí krajinné plochy, linie nebo mozaiky – Mairota a kol. (2015) ad.
  • Testování, nakolik jsou použitelné kvantitativní parametry stanovišť pro spektrální a texturní informace, zjišťované prostředky dálkového průzkumu, k reprodukci map – např. Manakos a kol. (2016).
  • Vztah parametrů síťového mapování druhů u druhových atlasů k legendě geografických a environmentálních faktorů pro mapované druhy – např. Petřík a kol. (2010).
  • Využití prostředků pozorování zemského povrchu (soustava Earth Observation) k identifikaci a mapování lesních nebo zemědělských stanovišť v krajině prostřednictvím systému fenologické metriky pro vegetaci v krajině – např. Clerici a kol. (2012).
  • Mapování a kvantifikace stanovištní fragmentace v kulturních krajinách – např. Tomaselli a kol. (2012).
  • Rámec pro integraci dlouhodobých socioekonomických a (bio-, geo-) fyzikálních dat při územním plánování a managementu na úrovni povodí – např. Pirani a Mousavi (2016).
  • Predikce produktivity zemědělských plodin a lesních porostů za měnících se podmínek prostředí v Evropě – např. Hermans a kol. (2010).
  • Využití vztahu uspořádání lesních krajin ke vzniku a šíření ohně – např. Martín-Martín a kol. (2013).
  • Efekt krajinného kontextu na šíření invazních druhů – např. Niphadkar a kol. (2016).
  • Konfrontace morfoskupin biologických půdních krust s daty o posunech druhového bohatství v aridních a semiaridních oblastech (aplikovatelné též v mírném klimatickém pásu na degradované, resp. postindustriální výseky krajin v intencích ekologie obnovy) – např. Read a kol. (2014).
  • Kontinuální získávání, osvojování a aktualizace prostorových dat v globálním rozměru jako poskytovatelský rámec pro účinnou podporu rozvoje digitálního inženýrství a setrvalého vývoje výzkumu v různých odvětvích, jako jsou dynamický monitoring, predikce trendů a těžba dat – např. Li a kol. (2019).
  • Zcela nejčerstvější citační odkazy dokonce souvisejí s dopady pandemie covid-19 (a odtud pandemií obecně; např. Sugai 2020), protože se množí otázky typu: Jaké přímé a nepřímé dopady na biodiverzitu epidemie může mít? Jakými prostředky ji na krajinné hladině monitorovat? A tak dále.

K dalšímu čtení v Živě

120 let od narození zakladatele curyšsko-montpellierské školy fytocenologie (2004, 6)

Vladimír Josef Krajina (1905–1993) (2012, 4)

This article demonstrates a range of consequences of the European "Biodiversity and Habitats" project, the aim of which was to create a practical, transmissible, and reproducible procedure for the surveillance and monitoring of habitats, which is able to produce statistics integrated at the landscape level. By analysis of literature citations of the main scientific publication with the conceptual results after approximately one decade a wide thematic differentiation in continuity within science and applications is shown.