Podkladem k úspěšnému využití malakozoologických dat při rekonstrukci vývoje podnebí i přírodního prostředí je co možná nejpřesnější vědomost o ekologii daných plžů i jejich společenstev známých jak ve fosilním, tak v recentním stavu. V současné době jsou na území českých zemí a Slovenska po ruce malakozoologické doklady zhruba ze 450 lokalit, které se soustřeďují v severní polovině Čech a v moravských úvalech, zatímco na Slovensku tvoří síť rozprostřenou po většině území ve výškovém rozpětí 120 až 1 600 m n. m. Z toho téměř 300 nalezišť zachycuje vývoj v posledních 15–20 tisíciletích, tj. od konce nejmladšího glaciálu do dnešní doby, zbylé lokality pak v různých fázích pleistocénu. Na prvním místě je třeba uvést výpověď těchto dokladů o stavu naší současné malakofauny, která odpovídá vývoji vegetace od převážně bezlesé krajiny ve vyznívajícím glaciálu k zalesnění v průběhu posledních 12 tisíciletí – holocénu. Ten na rozdíl od poměrů v meziledových dobách je ovšem od počátku neolitické kolonizace v 6. tisíciletí př. Kr. přerušen na podstatné části území vytvořením do značné míry odlesněné zemědělsko-pastevecké kulturní krajiny (ekumeny). Z konfrontace s jinými metodami paleoenvironmentálního výzkumu je zřejmé, že měkkýši mohou poskytovat přesné a mnohdy nezastupitelné údaje o vývoji přírody a krajiny v nejmladší geologické minulosti. Nezbytným předpokladem však je, aby ten, kdo vyhodnocuje fosilní malakofaunu, byl zároveň zkušeným znalcem současných měkkýšů a jejich vztahů s celým prostředím – vegetací, horninovým podkladem, reliéfem krajiny, půdami i klimatickými faktory, které poznal v přírodě a aplikoval v terénu na jednotlivých nalezištích.
Fossil molluscan successions from ca 450 sites provide evidence of the paleo-environmental history of the Czech Republic and Slovakia during the Quaternary. They not only reflect the Quaternary cycle of warm and cold phases but also a number of various events, such as the impact of the cold oscillation at 8,2 ky BP or the detailed reconstruction in time and space of the habitat patchwork in areas where other fossils are sparse or absent, particularly in karstlands, in the full scale of elevations.
-
Supramontánní smrčina v dolomitovém skalním městě na boku Velkého Rozsutce (Slovensko). V převisech pod skalními věžemi nacházíme směs ulit plžů horského lesa a slunných skalních věží. Typický případ vzniku společenstva fosilních druhů protichůdných ekologických nároků. Foto V. Ložek
-
Plži z čeledi závornatkovití (Clausiliidae) – zde nádolka nadmutá (Vestia turgida), jsou dnes charakteristické epigeické druhy vlhkých horských lesů Karpat s přesahem do České vysočiny. Nicméně první vystupuje až do alpínského bezlesí a v glaciálu sestoupil až do peripanonské sprašové stepi, zatímco druhý zůstal vždy věrný vlhkým lesním stanovištím teplých období (interglaciálům včetně holocénu). Orig. V. Ložek
-
Plži z čeledi závornatkovití (Clausiliidae) – zde řasnatka nadmutá (Macrogastra tumida), jsou dnes charakteristické epigeické druhy vlhkých horských lesů Karpat s přesahem do České vysočiny. Nicméně první vystupuje až do alpínského bezlesí a v glaciálu sestoupil až do peripanonské sprašové stepi, zatímco druhý zůstal vždy věrný vlhkým lesním stanovištím teplých období (interglaciálům včetně holocénu). Orig. V. Ložek
-
Nevelká, snadno rozlišitelná žebernatěnka drobná (Ruthenica filograna, závornatkovití), žijící v opadance na povrchu půdy, je spolehlivým indikátorem svěžích lesů. Její výskyt vrcholil v klimatických optimech teplých období kvartéru. Orig. V. Ložek
-
V xerotermních pahorkatinách, jako je Český kras, žije dnes síměnka trojzubá (Carychium tridentatum) jen při vlhkém dně údolí nebo na prameništích. Pokud najdeme její drobné mléčné průsvitné ulity ve vrcholových polohách, představují spolehlivý doklad nejvlhčího období holocénu. Foto J. Brabenec
-
Drobné bělavé ulity údolníčků (Vallonia) se místy nacházejí v masovém počtu a vždy dokládají bezlesí. Údolníček žebernatý (V. costata) a druh V. tenuilabris ve spraši – Nové Zámky. Foto L. Juřičková
-
Ploše terčovité hustě vinuté ulity okružáků rodu svinutec (Anisus, zvláště svinutec běloústý – A. leucostoma) bezpečně ukazují, že naleziště je, nebo v minulosti bylo periodicky zaplavováno. Vložka bažinné spraše – Nové Zámky. Foto L. Juřičková
-
Ulity bahnivek (Bithynia) a okružáků (rod terčovník – Planorbis) z krtiny na louce v nivě Labe prozrazují, že jde o zazemněné staré říční rameno – labiště. Foto L. Juřičková
-
Drobné ulity předožábrého vodního plže praménky rakouské (Bythinella austriaca) ve výplni suché jeskyně potvrzují vznik jezírek na jejím dně v době holocenního maxima vlhkosti, kdy i jeskynní vchody a převisy byly doslova promočené. Foto L. Juřičková
-
Hojný výskyt ulit žitovky obilné (Granaria frumentum) bezpečně dokládá, že vrstva, v níž se zachovaly, vznikla v prostředí submediteránní stepi, nejčastěji krasové. Foto L. Juřičková
-
V pleistocenních naplaveninách středoevropských řek žil v některých obdobích exotický mlž korbikula říční (Corbicula fluminalis), u nás zatím zjištěný jen v Čílci u Nymburka spolu s bohatou vodní i suchozemskou malakofaunou. Sama korbikula indikuje s doprovodnými vodními druhy říční rameno, které podle svědectví suchozemských plžů (mimo jiné stepních prvků, jako jsou suchorypka rýhovaná – Helicopsis striata, trojzubka stepní – Chondrula tridens a žitovka obilná) leželo v převážně otevřené krajině kontinentálně stepního rázu. Tedy nikoli na vrcholu interglaciálu, jak se obvykle předpokládá, nýbrž spíše v nějakém teplém výkyvu raného glaciálu. Foto J. Brabenec
-
Jak vznikne ekologicky pestře smíšené společenstvo fosilních měkkýšů, nejlépe ukazuje schéma přínosu ulit do vstupního valu krasové jeskyně. V – vstupní val, A – akumulační kužel pod stropním komínem (Ko), Af – fosilní kužel pod komínem ucpaným staršími sedimenty (Kf), S – svahoviny pod vchodem jeskyně; 1 – svahový les, 2 – suťový les na vnějším svahu vstupního valu (stanoviště autochtonní malakofauny); stanoviště paraautochtonní (z okolí přinášené) malakofauny: 3 – stinné skály, 4 – slunné skály, 5 – xerotermní křoviny, 6 – skalní step, 7 – step s hlubší půdou při horní hraně svahu, 8 – lesní plášť, 9 – suchý les na planině. Šipky označují směr transportu ulit; čárkovaná šipka možný transport již starších fosilních ulit z rozrušované výplně ucpaného komína (případná alochtonní malakofauna). Orig. V. Ložek
-
Odkryv v pískovně v Čílci při odběru korbikulového horizontu (stojící postava prof. Quido Záruba, u jeho nohou autor této studie). Foto z archivu autora