Na většině území Evropy je krajina už tak dlouhou dobu ovlivňována člověkem, že se zde skutečná divočina téměř nezachovala, maximálně na špatně přístupných místech. Měkkýši mohou být dobrým nástrojem ke zkoumání divočiny, protože jejich ekologie je dnes prozkoumaná do značných detailů a navíc máme ve střední Evropě hustou sít holocenních sukcesí, které nám umožňují rekonstruovat, jak vznikla a zanikla divočina v poledové době. Druhý díl představuje změny naší krajiny v různých fázích pleistocénu a holocénu s příklady společenstev měkkýšů a jejich výpovědí o stavu divočiny.
In most parts of Europe the landscape has been influenced for a long time by man, so that the real wilderness has barely survived except in poorly accessible sites. Molluscs can be a good tool for exploring the wilderness, because their ecology is known in considerable detail. Moreover, we have a dense network of Holocene successions in Central Europe that allows us to reconstruct how the wilderness originated and went extinct during the postglacial. The second part presents changes to our landscape from various phases of the Pleistocene and Holocene with examples of mollusc communities and their testimony on the state of the wilderness.
-
Plamatka lesní (Arianta arbustorum) přežila ve střední Evropě glaciál. Přestože jde o poměrně velkého a dlouhověkého plže, který musí přezimovat, poradil si i s drsným klimatem ledové doby. Foto L. Juřičková
-
Analogie sprašové stepi vrcholného glaciálu dnes hledáme v divočině kontinentálních stepí vnitřní Asie. Meandr řeky v Chakaských stepích jižní Sibiře evokuje krajinu, jaká se u nás v tomto období mohla vyskytovat. Foto L. Juřičková
-
Dislokované bloky skal na Čierném kameni ve Velké Fatře zarostlé nepropustnými porosty kosodřeviny jsou díky své nedostupnosti skutečnou divočinou. Foto V. Ložek
-
Typické společenstvo sprašové stepi nezahrnuje jen zástupce nejběžnějšího rodu zrnovka (Pupilla spp.), ale třeba i vlhkomilnou jantařičku podlouhlou (Succinella oblonga). Jak víme z jejích současných míst výskytu, snese tento druh velké výkyvy vlhkosti během roku a přežije i úplné vysušení lokality. To mu umožnilo běžný výskyt i v tak extrémním prostředí, jako byla sprašová step. Foto L. Juřičková
-
Společenstvo interglaciální divočiny se na první pohled liší od toho glaciálního pestřejší diverzitou druhů i čeledí a variabilitou velikostí jejich zástupců. Foto L. Juřičková
-
Sídliště na vrchu Květná v národní přírodní rezervaci Karlštejn dlouho unikalo pozornosti. V těsné blízkosti tady i jinde v Českém krasu koexistovala příroda a člověk. Foto V. Ložek jun.
-
Dušičková stěna a Dlouhá skála při pohledu z Květné v NPR Karlštejn ukazují krajinnou mozaiku, kdy je divočina reprezentována jak lesem, tak skalní stepí v bezprostřední blízkosti. Foto V. Ložek jun.
-
Lom na Chlumu a v popředí skály na Bříči, nacházející se v Českém krasu. Rozeznat dnes umělé skalní stěny starých lomů od přirozených skal už často skoro nejde. Dokonce i fauna epilitických plžů (žijících na povrchu skal) se zde obnovila překvapivě rychle. Foto V. Ložek jun.
-
Návrat nové divočiny je někdy opravdu neuvěřitelný. Kdo by si pomyslel, že v Císařské rokli v NPR Koda v Českém krasu se ještě před 100 lety páslo. Dnes jde o dokonalou divočinu. Foto V. Ložek jun.