Představa, že každý organismus má jediný genom a že evoluce probíhá na základě genových rekombinací a genetických mutací předávaných vertikálně, tedy z rodičů na potomstvo, vzala ve 20. stol. definitivně za své. Byl prokázán endosymbiotický původ mitochondrií a chloroplastů a tím i přítomnost nejméně dvou genomů v každé eukaryotické buňce. Navíc se ukázalo, že dochází k přenosu genů z buněčných organel do genomu jaderného. Vestavba cizích genů a následný vznik nových vlastností přitom může hrát významnou roli v adaptaci na měnící se podmínky. To platí i pro evoluci organismů prokaryotických jako jsou bakterie, které díky horizontálnímu přenosu genů získávají např. odolnost vůči antibiotikům.

The idea that each organism has only one genome and that evolution is developing on the basis of gene recombinations and genetic mutations transferred vertically, i.e. from parents to descendants, was totally refuted in the 20th century. The endo-symbiotic origin of mitochondria and of chloroplasts was proved along with the presence of at least two genomes in each eukaryotic cell. Moreover it emerged that a transfer of genes from cell organelles to the nucleus genome is possible. The insertion of new genes and the consequent appearance of new characteristics can play an important role in adaptation to changing conditions. This also applies to the evolution of prokaryotic organisms, such as bacteria, which become resistant e.g. to antibiotics, thanks to the horizontal transfer of genes.